"„Jsme bráchové,“ odpověděl nejistě Tom. „Takže je jedno, komu ji dáš.“
„Á, to je paráda. Pojďte za mnou.“
Kluci pro jistotu poslechli, co jim řekl a opatrně šli za ním. Dominikův otec se otočil a šel úplně jiným směrem, takže jim za chvíli zmizel z očí. Za chvilku už stáli jen asi pět metrů od žirafy. Kolem nebyl nikdo, všude bylo ticho, klid. Trošku zvláštní, pomyslel si Tom.
Dominik jim pokynul, ať zůstanou stát na místě a pomalými kroky se přibližoval k žirafě. Když byl od ní na dosah ruky, zvedl pistoli a zamířil. Kluci zděšeně sledovali záblesk. Pak zvíře zmizelo. Dominik se sehnul a něco zvedl z trávy. Pak se s úsměvem na tváři vrátil k chlapcům. Zbraň znovu schoval pod bundu a vypadal jako normální člověk.
„Můj dárek pro vás, kluci,“ řekl a podal jim asi pět centimetrů vysokou žirafu. Kluci se na sebe podívali. „A ještě tohle, jako dík za to, že jste mi pomohli s tímhle experimentem. Jo, a radši na to co nejrychleji zapomeňte. Nebylo by úplně nejlepší, kdyby se tohle objevilo v televizi.“
Podal jim ruličku bankovek. Tom si ji vzal a prohlédl si ji. Samé dvoutisícovky.
„Nechápu to. Co tohle mělo znamenat?“ zeptal se.
„Byl to pokus. Nejdřív ta nevydařená teleportace. Ale tohle se povedlo. Zmenšovací pistole funguje. Víte, dejte na tu žirafu pozor, nechtěl jsem jí ublížit. Tak ji občas nakrmte.“
A rozběhl se pryč. Kluci mu jen nechápavě zírali na záda, jeden s žirafou a druhý se sto tisíci v ruce.
Na ten den samozřejmě nezapomněli. Starali se o žirafu a peníze pečlivě schovali. V televizi se objevila zpráva o zmizelé žirafě, ale o golfovém hřišti nepadlo ani slovo. Nikdo nic neviděl, kromě nich.
Na jednu stranu si žirafu oblíbili a každý měsíc chodili do ZOO a přes sklo jí ukazovali její kamarády z výběhu. Samozřejmě nenápadně. Jejich společný pokoj se během roku proměnil na, dalo by se říct, svatyni. Nikdo netušil, co se s chlapci stalo, ale na zdech měli plakáty žiraf a plyšová zvířátka s fleky nejrůznějších velikostí. Za blázny je ale naštěstí nikdo neměl."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ