"Výchova dětí je hodně rozšířené téma. Domnívám se, že se často stává kamenem ůrazu v rozdílnosti názorů mezi širokou veřejností. Výchovných metod je spoustu a každý si osvojuje svůj styl výchovy, který se snaží praktikovat na svém dítěti. V dnešní době je na trhu mnoho publikací na toto téma. Na internetu je k vyhledání spousty online poraden, či diskuzí, kde si maminy vzájemně radí, dělí se o své zkušenosti a doporučují jejich styl výchovy, protože ten je samozřejmě nejlepší a všechno ostatní je špatně. Často se diskuze mění na ostřejší výměnu názorů, protože žádná matka nepřipouští, že by své dítě mohla vychovávat jinak.
Nabízí se otázka, co je vlastně správná výchova dítěte. Nejde se přeci řídit podle předem vytištěné osnovy. Na každé dítě platí něco jiného. Nikdy dřív, jsem nad tím nepřemýšlela, dokud jsem se sama nestala rodičem. Zjistila jsem, že opravdu nestačí přečíst pár časopisů, které Vám hned v porodnici doporučí jako předplatné, a které Vám „zaručí“ vaše dítě zvládat od narození až po dospělost levou zadní. Netrvalo mi dlouhou dobu,abych zjistila,že tak ůplně pravda to není.
Moje dcera je hodně aktivní, majetnická a hlavně tvrdohlavá. Když něco chce, chce to hned. Neuznává žádná slova, která začínají na ne. Nedělej, nechej to, nesmíš, nesahej, neber… Jako bych ta upozornění vůbec nevyslovila. Přece si to udělá tak jak ona chce. Pamatuji si ,když jsem jí slíbila , že půjdeme na zmrzlinu. Po zaplacení jsem si vzala kornoutek se zmrzlinou, že se přesuneme na lavičku. Tu scénu ,co ztropila, jen proto ,že ji hned nedostala do ruky. Nebylo možné jí vysvětlit že jí přeci tu zmrzlinku hned dám a jen ječela ,vřískala a válela se vzteky bez sebe po zemi . A lidi koukali. Starší paní co šla zrovna okolo se zastavila a povídala mi, at jí přeci tu zmrzlinu dám, když tak pláče. Povídala jsem jí, že ji tu zmrzlinu těd už nemůžu dát, protože si ji nemůže vyvzekat. Paní mi odpověděla ,že znala holčičku ,která se pláčem tak zajíkala ,až z toho umřela. Zůstala jsem stát jak opařená. Přeci není možné ,abych stavěla základní výchovu svého dítěte na mínění okolí ,když se s tím sama neztotožnuji..? Vím jistě že takhle to tedy vést nechci.. Přemýšlela jsem jak najít správný způsob řešení v těchto krizových situacích. Zřejmě byl čas navštívit poradnu, kde se zabývají výchovou dětí. Po konzultaci s poradkyní jsem z toho nebyla vůbec nadšená. Domnívala jsem se, že nám poradí výchovné metody, jak správně dítě vést, ale bylo to spíše naopak. Měli jsme se jí ve všem podřídit a ustupovat. Když nechce jít z procházky po svých nožičkách-tak ji noste. Když něco chce-dejte jí to. Když něco nechce dělat-at to nedělá. Říkám si zda by to byl správný výchovný postup. Kde je nějaký kompromis? Přeci nejde vychovávat dítě tak, že mu vše dovolím a ve všem budu ustupovat. Příjde mi to jako obrácená strana výchovy. I když jsem rodič,nechci být otrok."