"4.1. Kdo je absolvent
Na základě dohody mezi Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvem práce a sociálních věcí je používána definice absolventa jako uchazeče o zaměstnání evidovaného na Úřadě práce (dále jen ÚP) podle místa jeho trvalého bydliště k určitému datu (30.4. nebo 30.9. daného roku), u kterého doba od úspěšného ukončení jeho studia nepřekročila 2 roky. Absolventi škol se hlásí do evidence ÚP podle místa svého trvalého bydliště, to znamená, že se mohou objevit jako nezaměstnaní v jiném okrese, než v jakém studovali.
4.2. Kdo je nezaměstnaný
Ne každý, kdo pracuje, je zaměstnaný a na druhé straně také ne každý, kdo nepracuje, je nezaměstnaný. Souvisí to s odlišením práce, především práce konané pro vlastní potěšení či v rámci domácnosti, od zaměstnání. Zaměstnání se vztahuje k práci na smluvním základě, zahrnujícím i materiální odměnu za její výkon.
V ekonomii se za nezaměstnané považují osoby produktivního věku, které splňují dvě podmínky:
• nemají placené zaměstnání ani příjem ze sebezaměstnání, jsou dočasně uvolněny z práce a očekávají, že budou znovu zaměstnány
• aktivně hledají práci a jsou ochotny do práce nastoupit.
Nezaměstnaným tedy nazveme každého, kdo práci nemá a aktivně nějakou hledá. Hledání zaměstnání je nezbytným znakem nezaměstnaného.
4.3. Nezaměstnanost
Jedním z největších problémů světových ekonomik je nezaměstnanost a z toho důvodu je řešení nezaměstnanosti jednou z klíčových otázek dnešní doby. Vysoká míra nezaměstnanosti – zvláště masová nezaměstnanost není jen ekonomickým problémem, ale i psychologickým, sociálním a kulturním problémem. Nezaměstnanost patří k jevům, kterým je v moderní ekonomii věnována zvýšená pozornost. O jejím významu svědčí i to, že od třicátých let 20. století je nezaměstnanost jedním z prioritních témat, na které se orientuje hospodářská politika.
Postatou kvalitativní charakteristiky, spjatou s existencí tržního prostředí je setrvalý projev nerovnováhy mezi poptávkou a nabídkou na pracovním trhu ve smyslu převisu nabídky práce, tj. nezaměstnaností.
4.3.1. Měření nezaměstnanosti
K měření nezaměstnanosti používáme ukazatel míry nezaměstnanosti :

kde: u – míra nezaměstnanosti
U – počet nezaměstnaných
L – počet zaměstnaných
4.4. Státní politika zaměstnanosti
Jedním ze základních cílů hospodářské a sociální politiky státu je dosažení plné, produktivní a svobodně zvolené zaměstnanosti. Právo na zaměstnání bez ohledu na rasu, barvu pleti, pohlaví, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, členství v politických stranách nebo příslušnost k politickým hnutím, národnost, etnický nebo sociální původ, majetek, zdravotní stav nebo věk je jedním ze základních práv občana.
Státní politika zaměstnanosti usiluje o dosažení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou po pracovních silách, o produktivním využití zdrojů pracovních sil, o zabezpečení práva občanů na zaměstnání. Státní správu v oblasti státní politiky zaměstnanosti v České republice vykonávají Ministerstvo práce a sociálních věcí a úřady práce. Kromě státu se na státní politice zaměstnanosti podílejí ostatní subjekty činné na trhu práce, jako jsou zaměstnavatelé, odborové organizace, profesní organizace a územně samosprávné celky.
Vláda používá v souvislosti s nezaměstnaností dva základní typy opatření: aktivní politiku (opatření, která se snaží předcházet tomuto jevu) a pasivní politiku (hmotné zabezpečení již nezaměstnaných osob)."

Práce obsahuje tabulky a grafy, které zabírají cca čtyři strany v dokumentu.