"Domácí vzdělávání je formou alternativy, která je založená na jiném principu, než klasické vzdělávání. Jsou tím myšleny právě jiné možnosti učení, netradiční způsoby výuky a jiné než klasické vzdělávací ústavy, například tím může být škola Montessori, lesní škola či zdravá škola. Právě pod tyto alternativní typy výuky patří také domácí vzdělávání.
Český Školský zákon pojem domácí vzdělávání nezná, tento termín a styl výuky spadá pod individuální vzdělávání. V České republice je zavedeno plnění povinné školní docházky, kterou žák vykonává po dobu devíti školních roků, pokud není stanoveno jinak a svou školní docházku plní v základní škole zřízené obcí či svazkem obcí. Mimo to má také žák možnost plnit svou školní docházku v zahraničí, v zahraniční škole na území České republiky, anebo v evropské škole, kterou schvaluje individuálně ministerstvo. Podle zákona je také možno plnit povinnou školní docházku jinak a to konkrétně: „Jiným způsobem plnění povinné školní docházky se rozumí individuální vzdělávání, které se uskutečňuje bez pravidelné účasti ve vyučování ve škole“. Individuální, potažmo domácí vzdělávání je povoleno pouze žákům prvního stupně základní školy na základě žádosti, která je vyřizována ředitelem školy, do které byl žák přijat pro plnění povinné školní docházky, výjimku tvoří žáci se specifickými vzdělávacími potřebami, kteří mohou mít schválené a doporučené individuální vzdělávání i po dobu druhého stupně základní školy. Žák musí plnit pololetní zkoušky z učiva, které mělo být splněno, tyto zkoušky se konají právě ve škole, na kterou měl být žák přijat pro plnění povinné školní docházky.
Mezi podmínky domácího vzdělávání tedy patří, že žáci jsou vzděláváni podle platných standardů základního vzdělávání a nejméně dvakrát za školní rok jsou výsledky domácího vzdělávání ověřovány přezkoušením. Další podmínkou je vzdělání domácího učitele, kterým většinou bývá rodič, ten musí mít minimálně středoškolské vzdělání s maturitou a jedná-li se o rodiče, vyučujícího žáka druhého stupně ZŠ, ten musí mít vysokoškolské vzdělání, přičemž musí dále dokládat specifické vzdělávací potřeby dítěte pro důvod domácího vzdělávání. Neplní-li rodič podmínky dohody o individuálním vzdělávání dítěte, může škola tuto dohodu vypovědět.
V pedagogickém slovníku se pod pojmem domácí vzdělávání píše toto: „Vzdělávání probíhající doma, v rodině, kdy děti nedochází do školy a vyučují je jejich rodiče, ... žák je v tomto případě na základě rozhodnutí rodičů vzděláván doma vlastními rodiči nebo několika rodiči spolupracujícími v rámci svépomocné skupiny“. Dále je zde uvedeno, že impulzem pro rozhodnutí se pro tuto metodu vzdělávání dětí, je nedůvěra vůči veřejnému školství. Společnost tato forma výuky rozděluje na dva tábory, zastánce a zásadní odpůrce, kteří argumentují především tím, že škola má mimo vzdělávání žáka také funkci socializační, která při domácím vzdělávání dětem chybí. Uvádí se zde, že je možná až descholarizace, což znamená doslova odškolení. Tento pojem je spojen s domácím vzděláváním, především díky rozchodu názorů na tuto formu výuky, častěji ho používají odpůrci domácího vzdělávání. Naopak zastánci domácího vzdělávání mnohdy jako svůj argument používají pojem antipedagogika, který směřuje ke kritice tradičního výchovného systému, kdy je necitlivě zasahováno do vývoje dítěte. Probíhá až drezurování a přetěžování dětí, hlásá se zde odstranění výchovy vůbec a doporučením je, že dítě nemá být vychováváno, ale podporováno a rozvíjeno.
Důvody vedoucí k domácímu vzdělávání v ČR jsou především takovéto: nespokojenost a nedůvěra ke školskému systému, obava ze školního prostředí (šikana), obava ze stresování dítěte, rodinné prostředí, situace v rodině a zdravotní stav dítěte.
2 DOMÁCÍ VZDĚLÁVÁNÍ V USA
Domácí vzdělávání má své počátky v 60. letech minulého století právě v USA. Avšak ještě před 20 lety zde byla tato možnost vzdělávání zavržená a nepovolená. O její rozvoj a především legalizaci se zasloužili mimo jiné John Holt, Raymond Moore a Michael Farris. Dalším jménem, které neodmyslitelně patří k domácímu vzdělávání v USA, je Brian Ray, který vede organizaci National Home Education Research Institute (Národní výzkumný ústav domácího vzdělávání). I přes ještě poměrně nedávný zákaz domácího vzdělávání, v dnešní době se v Americe tato forma výuky velmi rozšířila a stala se oblíbeným a běžným systémem vzdělávání. Domácí prostředí k výuce je v Americe legální v 50 státech, přičemž je tak vzděláváno přibližně 3,4% školou povinného obyvatelstva."

Práce obsahuje obrázek mapy USA.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ