"Umělecký směr: česká literatura 2.pol. 20. stol, psáno tzv. automatickou metodou (známá u surrealismu – (usiluje o zdůraznění mysli, zdůrazňuje podvědomí, snaží se o zachycení snů, představ, pocitů a myšlenek)
Jazyk:
- spisovná čeština
- objevuje se hovorová řeč
- německé výrazy (Herr Ditie)
- číšnický slang
- přirovnání, metafory
- velmi dlouhá souvětí
- ich-forma
- vulgarismy (a on mne poslal do prdele)

Kompozice:
- chronologická, 5 kapitol - povídek (Sklenice grenadiny, Hotel Tichota, Obsluhoval jsem anglického krále, A hlavu jsem už nenašel, Kterak jsem se stal milionářem)
- + doslov (texty jsou psány v prudkém slunci)
- začátek : Dávejte pozor, co vám teďka řeknu
- konec : Stačí vám to? Tím dneska končím.

Hlavní téma: Touha člověka po dosažení stanoveného cíle a cesta k jeho splnění.

Doba vzniku díla : 1971, vydáno až 1989 (období normalizace, dílo nesmělo být oficiálně vydáno, také kvůli narážkám na tehdejší režim. Jinak ale Hrabal patřil ke spisovatelům oficiálně vydávané literatury, nepříčil komunistům.)

Postavy:
- Jan Dítě – hlavní hrdina, zpočátku prodává párky, poté pracuje v hotelu. Jeho životním cílem a snem je vlastnit hotel a být milionářem. Chce se rovnat ostatním hoteliérům. Je velmi cílevědomý, malého vzrůstu. Dobře se přizpůsobuje aktuálnímu režimu v zemi.
- Líza Elisabetha Papanek – Jan se s ní seznámí v Praze. Původně pracovala jako učitelka němčiny, poté za války jako zdravotní sestra na frontách. Zemřela během války, její hlava nebyla nalezena.
- Siegfried – syn Lízy a Jana, pořád zatlouká hřebíky do podlahy, postižený
- Zdeněk – s Janem se seznámí v hotelu Tichota, je po válce vysoce postavený úředník
- Skřivánek – seznámí se s Janem v hotelu Paříž. Hádají spolu národnosti hostů. Zaučuje Jana.

Děj:
Sklenice grenadýny: Jan Dítě pracuje jako pikolík : prodává párky na nádraží a zákazníky šidí – jakoby jim nestihne vrátit drobné. Když takto ušetří dost peněz, jde do domu „U Rajských“ a najme si pěknou slečnu, se kterou souloží. Když je po všem, obkládá její nahé tělo lístky nebo květy rostlin, které v pokoji nalezne. Přestože je malého vzrůstu, při sexuálních hrátkách se slečnami si přijde jako velký muž. Už tehdy začíná snít o tom, že se stane velkým a úspěšným boháčem. Nejvíce ho ovlivnil jistý pan Walden, který si rozkládal bankovky po pokoji. Jan po jeho vzoru dělá to samé, akorát pouze s mincemi.
Hotel Tichota: Do tohoto hotelu se Jan dostává na doporučení pana Waldena. Tento hotel vlastní tlustý vozíčkář Tichota. Stále je zde dostatek jídla a čeká se na hosty. V tomto hotelu se Jan seznámí se Zdeňkem, který zde také pracuje. V hotelu se příliš nenadřou, pouze připravují sklenice a příbory a kontrolují stav zásob jídla a nápojů. Poté jdou do zahrady kde upravují kupky sena. Ale jen co si na chvilku lehl, už slyšel píšťalku, kterou je šéf svolával k sobě. Do hotelu často přijíždějí různí generálové a také pan prezident, kteří zde laškují se ženami. Jan se jedné události zůčastní, a to když sem jedou lidé až z Jižní Ameriky, kvůli vysvěcení Zlatého Pražského Jezulátka. Je velmi vzácné, proto ho hlídají i policisté a je vytvořena jeho kopie. Náhodou se ale originál na chvilku ztratí a hlavním podezřelým je právě Jan. Ten kvůli tomu z hotelu Tichota odchází. Myslí si, že je to kvůli tomu, že nemá tolik peněz. Stále věří tomu, že jednou bude boháč.
Obsluhoval jsem anglického krále: Jan se dostává do luxusního hotelu Paříž. Jan přebírá službu po Karlovi, který v hotelu končí. Poté, co uvidí tento luxusní hotel se rozhodne, že ho nikdy neopustí a že zde chce pracovat už napořád. Často se sází s vrchním číšníkem Skřivánkem o to, jaké národnosti je host a co si poručí. Jan pořád prohrává, ale Skřivánek vše ví. Na Janovu otázku, jak to všechno zjistil, odpovídá : „obsluhoval jsem anglického krále“. Jan se v hotelu stává úspěšným, chodí do chambre séparé, kde si užívá s lehkými děvami. V hotelu se pomalu chystá velká slavnost – má přijet habešský císař. Hotel byl vybrán, protože má unikátní nádobí – zlaté příbory. Jan si všimne, že cisaři chybí víno, a tak mu ho doleje. Císař ho pak zvolí, aby mu posluhoval celý večer, za což také dostal řád, který mu všichni záviděli. Pak se ale stalo něco zlého – ztratila se zlatá lžička. Obviněn byl samozřejmě Jan. Ten byl ale nevinný, nechal se taxikářem odvézt k lesu, kde se chtěl oběsit. Tomu ale zabránila náhoda – v lese již jeden oběšenec visel. Později se Jan v Praze seznámil s Lízou. Velmi si rozuměli, občas ji brával s sebou do práce do hotelu Paříž, kam chodilo stále více němců, které Jan obsluhoval, protože uměl nejlépe německy. Na Lizu se ale dívali špatně, protože byla Němka, a pomalu se blížila válka. Když se Líza dozvěděla, že Janův děda se jmenoval Johan Ditie, začala se o něj vážněji zajímat a jejich přátelství přerostlo v milostný vztah. Po sexuálních hrátkách jí Jan obložil tělo a přirození smrkovým jehličím.
Hlavu jsem už nenašel: Jan začíná pracovat u Děčína v horách jako pingl, poté jako vrchní. Je opravdu zamilovaný do Lízy, kterou si rozhodne vzít. Mezi tím začíná válka. Jan se musí podrobil přezkoumání a vyšetření, zda je hodný toho, aby si vzal německou ženu. Má štěstí, jeho dědeček dokazuje, že je částečně němec. Nakonec je uznán jako „vhodný“ pro oplození německé ženy. Jan si bere Lízu, všude vizí červené vlajky s hákovými kříži a zpívají se německé oslavné písně. Jan je z toho zdrcený, není ostatními uznávaný, dokonce si s ním nikdo na svatbě nepřiťukl skleničkou. Všechny zajímá pouze Líza. Dalšího rozčarování se Jan dočká později – Líza s ním spí pouze proto, aby na svět přivedla dítě. To se také stane. Jejich syn Siegfried je ale postižený. Nemluví a stále jenom zatlouká hřebíky do podlahy. Líza odjíždí do války na frontu – do Ruska. Jan dostává výpověď a najde novou práci – v Českém ráji. Sleduje zde, jak se ženy loučí se svými muži – většina z nich se společně shledá naposledy. Zpátky přijíždějí muži z války bez nohou, rukou ..
Na čas odjíždí Jan do Prahy. Na nádraží se podívá na hodinky, následně je neprávem zatčen a vězněn. Po svém návratu zjišťuje, že je jeho žena mrtvá. Její tělo našel, ovšem bez hlavy. Syna mu poté odvezl ústav pro postižené děti. Odchází odtud navždy a bere s sebou cenné známky od židovských rodin, které mu kdysi Líza dovezla z Francie. Po válce totiž naberou neskutečné hodnoty.
Kterak jsem se stal milionářem: Jan prodává poštovní známky a získá za ně spoustu peněz. Konečně se z něho stává boháč, tak jak si vždycky přál. Zařizuje si svůj vlastní hotel ve skále, s bazénkem. Všichni hoteliéři mu ho závidí a Jan si tak konečně plní svůj velký sen. Hotel chce dokonce koupit spisovatel Steinbeck. Jan se ale rozhodne, že si hotel nechá. Tou dobou začínají zavírat do vězení bohaté lidi – milionáře. Jana ale z neznámých důvodů nezatknou. Hlavní hrdina si tedy myslí, že mu to udělal Zdeněk naschvál a že ho nechtějí počítat mezi sebe, protože získal peníze až díky válce. Dobrovolně jde do vězení, které slouží spíše jako hotel. Tak ale mezi ostatní boháče příliš nezapadá, neberou ho jako jednoho z nich. Jan ve vězení krmí holuby. Když je propuštěn, navštíví svůj hotel, z kterého ovšem nezůstalo nic, jak bylo. Poté odejde na brigádu do hor – staví lesní cestu. Najednou ho láká naprosto jiný styl života. Žije na samotě, daleko od lidí, pouze s koněm, psem, kočkou a kozou. Pořídí si do domu zrcadla, aby nebyl tak úplně sám. Uvědomuje si, že toho hodně zažil a rád by se o své zážitky dělil s ostatními. Nejdříve říká historky lidem z vesnice, kam občas chodí pro jídlo. Později mu jídlo nosí pes. Lidé ho ale zastřelí, protože chtějí vídat Jana. Ten je na ně naštvaný. Rozhodne se proto napsat knihu, ve které popíše své zážitky. V novém způsobu života nalezne klid. Děj končí v zimě, Jan stále dokola vyhazuje sníh, ale nový mu zasypává cestu."