"První soustavou ekonomických názorů, která je spjata s nástupem buržoazie, je merkantilismus (16. - 17. století). Zastánci merkantilismu viděli podstatu bohatství v penězích a za základní zdroj bohatství země považovali zahraniční obchod.

Další myšlenkový směr fyziokratismus (18. století) obrací již svou pozornost do oblasti výroby a za hlavní zdroj bohatství považuje zemědělskou výrobu. Podle fyziokratů pouze práce v zemědělství poskytuje více užitných hodnot, než sama spotřebovává, vytváří tzv. čistý produkt; průmysl pouze přetváří formy užitných hodnot, ale nezvětšuje jejich množství.

Mezi zakladatele ekonomie jako vědy však patří až W. Petty, A. Smith a D. Ricardo, tvůrci anglické klasické školy ekonomie. Pochopili význam práce pro tvorbu společenského bohatství. Byli přesvědčenými stoupenci kapitalismu, který považovali za řád přirozený a věčný a vytvořili teorii poměrných cen zboží (tj. teorii hodnoty).

V ekonomickém myšlení můžeme rozlišit dva základní přístupy:
- pozitivní
- normativní

Pozitivní ekonomie přijímá ekonomickou realitu takovou, jaká je a snaží se analyzovat co nejvěrněji fakta ekonomického života. Na základě pozorování objektivní situace, metod deskripce a explanace, predikuje chování ekonomických subjektů. Zabývá se takovými jevy, které jsou vědeckými metodami zjistitelné a dokazatelné. Posuzuje individuální i skupinovou racionalitu chování, tj. nejefektivnější způsob, vedoucí k dosažení ekonomických cílů.

Zatímco pozitivní ekonomie odpovídá na otázku, jaký je ekonomický život, snaží se normativní ekonomie odpovídat na otázku, jaký by měl být. Normativní ekonomie vychází z hodnotových soudů a zajímá ji kromě problému efektivního fungování ekonomiky také otázky sociální, etické a všeobecně lidské. Vychází z toho, že ekonomická činnost musí být založena na uskutečňování vyšších humanistických principů svobody a rovnosti člověka, která by mu umožnila seberealizaci. Zastánci pozitivního směru ekonomického myšlení považují takový přístup za nevědecký. I když to neplatí v plném rozsahu, lze říci, že pozitivní ekonomie je spíše formálně logická, zatímco normativní spíše společenská.

V ekonomickém myšlení působí dva protichůdné proudy, které zákonitě vytvářejí dvě rozporné tendence v ekonomickém myšlení i politice; jedna tendence se snaží napodobit metody přírodních věd a považuje míru vědeckosti, exaktnosti ekonomie úměrnou pronikání matematických metod do ekonomie. Druhá tendence, rovněž významná, poukazuje na to, že ekonomické myšlení je zcela specifický způsob myšlení a největší chybou ekonomů je napodobování metod přírodních věd. Neboť součástí uvažování o ekonomických procesech je člověk se svojí inteligencí, psychikou, zájmy a motivacemi, které se nedají převést do podoby matematických vzorců a které ovlivňují ekonomické procesy.

Každý vědní obor dnes používá jednak obecné vědecké metody, jednak metody specifické pro určitý vědní obor. Pro obecnou ekonomickou teorii jsou charakteristické tyto metody zkoumání:
- abstrakce
- analýza a syntéza
- indukce a dedukce
- komparativní metoda
- optimalizační metody
- bilanční metoda
- statistické a matematické metody

K obecným metodám používaným v ekonomii lze zahrnout např. metodu abstrakce, analýzy a syntézy, dedukce a indukce aj.; metody statistické a matematické jsou převzaty z těchto oborů a používají se při kvantifikaci jevů a procesů ekonomie (např. indexová metoda, regresní analýza apod.). V ekonomii se používají i specifické ekonomické metody - např. bilanční metody (nejtypičtější užití je v případě státního rozpočtu) aj. účetnické metody, dále optimalizační ekonometrické metody (např. teorie front, lineární programování).

Pro ekonomické myšlení je nejdůležitější schopnost abstraktního myšlení; abstrakce umožňuje vyloučit všechny zbytečné a náhodné skutečnosti a dávat do vzájemného vztahu podstatné a pro určitou informaci významné souvislosti."

všb-tuo