1.Charakteristika produkce

2.	Vztah soukromého a veřejného sektoru

3.	Management v odvětví kultury

4.	Financování kultury

5.	Ekonomika odvětví

6.	Přímé a nepřímé nástroje podpory umění

"Mezi orgány státní správy na regionální úrovni v oblasti kultury patří:
• památková inspekce, kterou zřizuje Ministerstvo kultury,
• národní památkový ústav, a dále 10 územních pracovišť tohoto ústavu, 3 v Praze pro město a Středočeský kraj, dále v Českých Budějovicích, Plzni, Ústí n. L., Pardubice, Brně, Olomouc, Ostrava

3. nejnižším článkem řízení kultury jsou obecní úřady s rozšířenou působností. Na jejich úrovni jsou zřizovány a podporovány místní kulturní aktivity

Financování kultury
Ve vyspělých zemích s demokratickou tradicí a tržní ekonomikou jsou základními zdroji financování a podpory neziskových kulturních činností
- příjmy z vlastní činnosti
- dotace z veřejných rozpočtů
- donátorství
- sponzorství
- fondy
- loterie
- úlevy na daních, nadace apod.

Fondy
Zákon č. 241/1992 Sb., o Státním fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie upravuje způsob získávání a nakládání s prostředky fondu (dále Fond). V čele Fondu stojí ministr kultury ČR, orgánem, který rozhoduje o způsobu a výši čerpaných prostředků z Fondu je Rada Fondu, která je odpovědná Parlamentu ČR. Finančními zdroji Fondu jsou:
• výnosy z majetkových účastí ČR na podnikání právnických osob ve filmovém průmyslu,
• dary a dědictví pro Fond
• výnosy z veřejných sbírek a loterií organizovaných Fondem
• sjednané podíly na příjmech z kinematografických děl, na které byly poskytnuty dotace z Fondu
• dotace ze státního rozpočtu, příplatek k ceně vstupného v kinech a při zakoupení videokazety

Ekonomika odvětví
Veřejná podpora kultuře a umění
Převaha existence polotržních a velké skupiny netržních statků v kultuře předznamenává jejich výraznou veřejnou podporu z veřejných prostředků (státního a místních rozpočtů). V této souvislosti vystupují otázky priorit, kritérií a způsobu poskytování veřejné podpory. Je velmi obtížné rozhodnout, čemu dát přednost při rozdělování, zda ochraně kulturního dědictví, růstu produkce a kvality služeb, amatérskému či profesionálnímu umění, zda podporovat jednotlivé umělce či kulturní instituce, jaký zvolit způsob - mechanismus poskytování podpory, atd.

Zahraniční zkušenosti ukazují, že velmi důležitý je způsob - mechanismus poskytování podpory. Jde v zásadě o tři základní cesty:
a) prostřednictvím obecných vládních struktur na všech úrovních vlády (úloha vládních úředníků, kteří nemají znalosti a odborné zkušenosti z oblasti kultury zde působí kontraproduktivně),
b) prostřednictvím uměleckých rad, založených na principu odstupu státu od umění předností je, že veřejná podpora není závislá na politických zájmech, nedostatkem je odpovědnost rad (komu jsou odpovědny za svá rozhodnutí),
c) prostřednictvím tržních nástrojů což znamená, že vláda se spoléhá na tržní mechanismus s jeho klady i zápory působení v kultuře.

Mechanismus poskytování veřejné podpory kultury a umění je jedním ze základních kritérií jejího členění dle H. Hillman - Chartranda a C. Mc Cangheye.
Spolu s dalšími kritérii, rozlišujícími
- cíle, sledované politikou podpory,
- kritéria uplatňovaná při rozhodování,
- ekonomické postavení umělců a uměleckých institucí
- rozlišili autoři alternativní modely 1. Ulehčovatele, 2. Patrona, 3. Architekta a 4. Konstruktéra.

V úloze „Ulehčovatele“ klade vláda důraz na proces tvorby při podpoře profesionálních organizací či neziskových, amatérských subjektů. Významnou roli zde mají vedle vlastních příjmů dary od donátorů. Ekonomickými nástroji jsou daňové úlevy. Předností tohoto modelu je rozmanitost zdrojů, slabinou skutečnost, že o poskytnutí podpory rozhodují donátoři."

všb-tuo