1.

Život

2.

Názory

2.1	Negativní pohled na rozum

2.2	Snaha odkrýt kořeny zla

2.2.1

Rozprava o vědách a rozumu

2.3	Soukromé vlastnictví

2.3.1

Pojednání o původu nerovnosti mezi lidmi

2.4	Další díla

2.4.1

Nová Heloisa

2.4.2

O společenské smlouvě

2.5	Demokracie

2.6	Emil, čili o výchově

2.7	Rodina jako vzor státní společnosti

2.8	Problémy společenské smlouvy

2.8.1

Řízení na podkladě společného zájmu

3.

Vláda

3.1	Aristokracie

3.2

Monarchie

„J. J. Rousseau se narodil v Ženevě, jeho otec byl hodinářem, matka mu zemřela při porodu. Jeho život byl již od malička plný bolesti a strádání. Pracoval jako sluha, písař, později jako učitel hudby. Byl přítelem Denise Diderota a na jeho přání začal spolupracovat na "Encyklopedii".
Patří mezi nejvýznamnější představitele osvícenství a racionalismu. V jistém smyslu se vymykal osvícenské víře ve všemocnost rozumu. Poukazoval na jeho negativní stránky. Vyzvedl především přírodu, cit a srdce, které mají kompenzovat přemíru racionality. Jeho názory byly bouřlivě vítány, ale na druhé straně zatracovány. Ve svých prvních dílech (např. Rozprava o vědách a rozumu, 1750) se snažil odkrýt původ a kořeny zla ve společnosti, dokázat prvotní povahu a přirozenost člověka. Proslul hlavně svou snahou obhajovat rovnost lidí. Jako ideální stav pokládá "přirozený stav". V tomto stavu jsou lidé svobodni a zároveň i rovni ve svém majetku, protože neexistovalo soukromé vlastnictví, ani státní moc. Člověk je tedy od přírody tvorem dobrým a laskavým, zlým ho udělaly peníze, touha po moci a slávě. Tedy tento stav je nutno odstranit. "Člověk se narodil svobodný a všude je v okovech".
Soukromé vlastnictví má hlavní podíl na společenské nerovnosti. "Člověk, který si jako první obsadil určitou část pozemku, vyhlásil: To je moje! a našel dost naivních lidí, kteří mu uvěřili, byl skutečným zakladatelem občanské společnosti. Kolik zločinů, válek, vražd, běd a hrůz by si lidstvo bylo ušetřilo, kdyby byl někdo vytrhal kůly, zasypal příkopy a zavolal na své druhy: Chraňte se poslouchat toho podvodníka. Jste ztraceni, pokud zapomenete, že ovoce patří všem a země nikomu". Je patrné, že majetkovou nerovnost považuje za zdroj neštěstí. Napsal o tom Pojednání o původu nerovnosti mezi lidmi, 1750.
Napsal román v dopisech Nová Heloisa,1761. Hrdiny jsou chudý učitel (on sám) a dívka ze vznešené rodiny. Objevuje se zde mnoho autobiografických prvků.
Spis O společenské smlouvě, 1761, je pokládán za jeden z prvních spisů kulturně antropologických. "Společenskou smlouvu uzavírá a vypovídá lid, zatímco panovník jí pouze vykonává."
Jde mu hlavně o demokracii přímou, odmítá zastupitelskou demokracii. Avšak o přímé formě demokracie pochybuje. Může být možná a dlouhodobě udržitelná? Zdůrazňuje, že lidé mají právo na odpor proti nehodné moci, mohou stát kdykoli zavrhnout, když mají pocit omezování a utlačování. Je pro něj důležité obecné blaho. To je třeba ctít.
Z tohoto díla vycházela Deklarace lidských a občanských práv (1789).“