"Všude byla tma a ticho. Jediný zvuk vydávaly jeho boty na štěrku příjezdové cesty před domem. Strčil ruku do kapsy a mezi nejrůznějšími drobnostmi vyhrabal klíče. Rozhlédl se kolem a po třech schodech se dostal k domovním dveřím. Klíče zachrastily, jak po hmatu hledal ten správný.
Tma. Ticho. Klid.
Podíval se na světlo nade dveřmi. Mělo se rozsvítit, když vstoupil na první schod. Ale nesvítilo. Vytáhl z kapsy u kalhot mobil a zapnul fotoaparát. Nastavil osvětlení a bílým světlem posvítil na klíčovou dírku. Odemknul, otevřel dveře a vstoupil do chodby. Nahmatal vypínač. Světlo se nerozsvítilo. Zároveň se vypnul na telefonu nepoužívaný fotoaparát.
Tma. Ticho.
Stál nehybně a naslouchal. Fantazie pracovala na plné obrátky. Jak si jeho oči začínaly přivykat tmě, rozeznával obrysy nábytku připomínajícího všechno, jen ne nábytek.
Tma.
Z patra se ozvala střelba. Tři rychlé výstřely mu duněly v hlavě. Cukl sebou, o krok ustoupil a narazil do dveří. Po jejich zabouchnutí uslyšel důvěrně známé cvaknutí. Někdo zamknul zvenčí. Celým domem se rozlehlo dunění, jak někdo sbíhal po schodech z prvního patra. Další výstřel.
Světlo.
Strachy se nemohl ani pohnout. Světlo bylo moc ostré, aby dokázal rozeznat postavy před sebou. Třásl se a o další krok ucouvl. Zarazily ho zavřené dveře. Snažil se je odtlačit, ale marně. Rukama si zakrýval obličej, oči zavřené. Nedokázal ze sebe vydat ani hlásku.
„Všechno nejlepší k narozeninám!“ ozvalo se spolu se zvukem fanfár z reproduktorů.
Ale narozeninová oslava se nekonala. Oslavence museli převést do nemocnice. Na psychiatrii."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ