"Na jaře jsem chodil s Emily. Emily byla jistým způsobem výjimečná, možná proto, že se chovala jinak. Nepatřila mezi extroverty a ve společnosti se neprojevovala. Nový vztah, pro mě nový ve všem, se vyvinul těsně po jednom mém rozchodu. Emily vnesla do mého života klid a dala mu pomalejší tempo. Ale stejně jako všechny ostatní dívky nikdy nepřevýšila mou tajnou lásku – Kate.
Tehdy mi táhlo na sedmnáct a už rok a půl jsem byl zamilovaný do Kate. Zcela náhodou se v prváku dostala do naší třídy, která už zformovaná byla. Když jsem ji spatřil poprvé, zařadila se na můj seznam potenciálních holek. Později, když jsem ji mnohem lépe poznal, zamiloval jsem se. Několik dní jsem na ni v kuse myslel a nakonec jsem se odhodlal a pozval ji na rande.
Odmítla mě. Ne přímo, ale tím holčičím způsobem „moc se neznáme a nechci to uspěchat“… Já věděl, že jí ostatní holky hned namluvily pověsti o tom, že jsem největší sukničkář na škole. Měla strach, že jsem pozvání nemyslel upřímně.
Abych uvedl věci na pravou míru, nejsem sukničkář. Holky, se kterýma chodím nebo jsem chodil jsem měl vždycky rád. Některé více, některé méně, ale nikdy jsem s holkou nechodil jen proto, abych prostě s někým chodil.
Holt se to seběhlo tak, že jsem za poslední dva roky byl nezadaný asi tak celkově měsíc a půl, což vypovídá za vše pro holku jakou je Kate.
Snažil jsem se na ni nemyslet, ale nešlo to. Ani jiné holky to nedokázaly spravit. Později jsem se smířil s tím, že Kate pro mě navždy zůstane jen pouhým snem.
Ale k věci.
Ten den jsme šli se třídou do kina. Ani si nepamatuju, jak se ten film jmenoval. Vždyť jsem ho ani neviděl. Ale nebudu předbíhat.
S Emily jsme si zamluvili místo v poslední řadě a plánovali jsme toho hodně. Upřímně – koukání na film se na seznamu neobjevilo. Ale před odchodem ze školy mi přišla esemeska od Emily, že je nemocná a nemůže přijít.
Byl jsem zklamaný a nevěděl, co dělat. Postupně jsem se dostal na konec třídního průvodu. Osud tomu chtěl, že na konci, teda skoro na konci, šla právě Kate. Podívala se na mě, a jelikož se mi nechtělo zastírat zklamání z vývoje dnešního dne, poznala, že nejsem úplně v pohodě.
„Není ti nic?“ zeptala se tím svým starostivým hlasem, který mě vždycky dostával, a zpomalila.
„Jen blbá nálada,“ usmál jsem se na to a zadíval se na špičky bot.
„A kde je vůbec Emily?“ ptala se znovu s nenápadností, která nakonec vážně byla nenápadná.
„Nemocná,“ odvětil jsem nepřítomně a až tehdy mi začal mozek pracovat na plné obrátky.
Emily je nemocná a doma. Kate se se mnou baví a vypadá prostě úžasně. Toho musím využít, pomyslel jsem si a podíval se jí do očí. Předběhla mě a začala sama."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ