"Tuto zajímavost uvádím především proto, že opětovné využití „odpadu“ se dnes stává velmi významným tématem jak z ekologického, tak z ekonomického hlediska. Tématem této seminární práce je recyklace některých kovů, železných, neželezných a také drahých kovů jako je stříbro, zlato nebo platina; nicméně ceny některých řídce se vyskytujících kovů mohou být ještě vyšší než zmíněných „tradičních“.
Počátky recyklace kovů sahají do doby, kdy se začaly vůbec používat (měď před cca. 5000 lety, bronz před 4500 lety, železo před 2500 – 3000 lety). Kovy se recyklovaly především proto, že byly velmi ceněny; nejen z důvodů vysoké výrobní ceny, vysokých nákladů na těžbu surovin a dovoz některých složek slitin (např. cínu pro výrobu bronzu) z velkých vzdáleností, ale především pro svůj enormní „strategický“ potenciál – armáda vyzbrojená bronzovými či železnými zbraněmi si snadno poradila i s početně výrazně silnějším protivníkem vyzbrojeným zbraněmi kamennými. Z nálezů z období Krétsko-mykénské kultury (2700 – 1200 př.n.l.) vyplývá, že již tehdy se recykloval nejrozšířenější kov (slitina) – bronz. Při archeologických vykopávkách na Krétě bylo metalografickou analýzou zjištěno, že bronz nalezených předmětů obsahuje nejen měď z „blízkých“ nalezišť v severní Africe, Malé Asii, Řecku a na Krymu, ale i ze západní Evropy (Galie, Cornwall). Použitý cín pak pochází z Íránu, Španělska, Irska a našich Krušných hor. Jak se dopravoval cín z našeho území do Středomoří se pokouší vysvětlit několik hypotéz, z nichž nejzajímavější je názor Jiřího Miklicy – ten předpokládá, že lodě se plavily do Černého moře, dále proti proudu Dunaje až do oblasti dnešního Lince; ostud se nosiči pěšky (nebo na koních, oslech či mulách) dostali přes pohraniční hory do jižních Čech, odkud mohli pokračovat buď pozemní, nebo vodní cestou po Vltavě a Labi až do podhůří Krušných hor a k blízkým nalezištím cínu v Krupce a Cínovci. Miklica navíc předpokládá, že součástí toto „barterového“ obchodu mohl být import mědi, která je na našem území relativně vzácná, a proto byla vysoce ceněna. Samozřejmostí pak určitě byla recyklace drahých kovů, stříbra a zlata.
Recyklovalo se i železo, ovšem recyklace železných kovů se v širším měřítku objevuje až v polovině 19. století, díky technickému pokroku a zavádění výroby oceli v Bessemerových a Siemens-Martinových konvertorech."

Vysoká škola logistiky o.p.s., Přerov, práce obsahuje fotografie strojů a jiných věcí, které zabírají cca 6 stran.