"A jak ho mohou trávit? Dávno před léčbou si možná, jako většina z nás, pustili doma televizi nebo počítač, četli si knihu nebo se prostě váleli v posteli. Později se nejspíš toulali venku s partou lidí a čas si „zpříjemňovali“ pitím alkoholu a braním drog. Ani jeden způsob ale není v terapeutické komunitě (=TK) žádoucí ba dokonce povolený. Braní drog a pití alkoholu je samozřejmě zakázané a sledování televize nebo válení se v posteli také nejsou zcela vhodné.
Trávení volného času by se mohlo dělit na strukturované a nestrukturované. Strukturovaný volný čas je součástí programu komunity. Mohou to být činnosti jako keramika, horolezectví, turistika, běžky a jiné. A nestrukturovaný volný čas tráví klient v komunitě dle vlastního uvážení. Nestrukturovaného volného času je málo a může mít podobu návštěvy, výjezdu apod. (Čilíková, 2010)
„Volný čas v rámci strukturovaného programu není časem pro izolování od společenství, ale hlavně časem pro neformální interakce v různých situacích.“(Tvrdoňová, str. 44). Velká část je tedy skupinová a měla být zdrojem pozitivních zážitků, zábavy, uvolnění a přirozené euforie, aby klienti poznali, že existuje i jiné potěšení než z braní drog. Volnočasové aktivity by měly být dostupné činnosti, kterými klienti mohou vyplnit svůj volný čas i po dokončení programu komunity. (Vintrichová, 2010)
Mimoto mají skupinové aktivity velký vliv na vztahy v komunitě. A to nejen na vztahy mezi klienty, ale i mezi klienty a terapeutem. Klienti při různých aktivitách mohou zažít terapeuta jako člověka, což může napomoci k tomu, aby ho přijali nejen jako terapeuta, ale i jako vzor (Čilíková, 2010)
Mezi strukturované volnočasové aktivity se obvykle řadí tzv. zátěžové programy. Jsou to programy, které ověřují psychickou i fyzickou zátěž jedince, jeho limity nebo to, jak se dokáže vypořádat s vyčerpáním. Když klient překoná sebe samého, může to mít pozitivní dopad na jeho sebedůvěru a sebeúctu. Mimoto se také klienti také učí jak pracovat ve skupinové dynamice (konflikty, péče o druhé, improvizace atd.)(Čilíková, 2010).
Kdyby klienti ale jen sportovali, přijímali návštěvy nebo se účastnili terapie, byli by jistě vyčerpáni. Logicky se tedy musí zařadit i činnosti individuální, jejíž smyslem je nejen si odpočinout, ale zakoušet jiné kvalitní trávení volného času (Tvrdoňová, 2011)."