Úvodem

1.	Historie Romů na našem území

1.1.	Proč začali kočovat?

1.2.	Středověk a novověk

1.3.	20. století

2.

Pojem Rom

3.	Romské organizace

3.1.	Romská občanská iniciativa (ROI)

4.	Státem řízené zajišťování romských práv

4.1.: Právní postavení Romů

4.2.	: Rada vlády pro národnostní menšiny

4.3.	: Zmocněnec vlády pro lidská práva

5.	Situace Romů v České republice v posledních letech 1. : Neonacisté a Romové 2. : Další známé případy 3. : Zkreslování obrazu Romů v masmédiích

6.	Celoevropské projekty týkající se Romské otázky 1. : Dekáda romské inkluze 2. : Šetření diskriminace v EU 3. : Summit – Romská otázka v EU

7.	Problematika romské menšiny v dalších členských státech EU 1. : Slovensko 2. : Rumunsko 3. : Francie 4. : Španělsko

Závěrem
Zdroje
Přílohy

"Při posledním sčítání lidu v roce 2011 se k romské národnosti přihlásilo 11 746 osob,
ve skutečnosti jich v České republice trvale pobývá mezi 150 až 300 tisíci. Ze statistických průzkumů vyplývá, že více než šedesát procent z nich je nezaměstnaných a pobírá sociální dávky. Nejpočetnější etnické skupiny vyskytující se na našem území jsou tzv. Olašští Romové, původem pravděpodobně z Rumunska a Bulharska, a poté Romové, kteří se do naší země přestěhovali ze Slovenska v druhé polovině dvacátého století - většina jejich předchůdců na našem území byla totiž vyhlazena během druhé světové války. Mezinárodní den Romů připadá na 8. dubna. Při psychosociologických průzkumech bylo zjištěno, že 78% české populace má Romy podvědomě spojené s kriminalitou a má tendence generalizovat jejich vlastnosti podle národnosti.


1. Historie Romů na našem území:

1.1. Proč začali kočovat?

Je všeobecně známo, že Romové přišli na území našeho státu z Indie, pravděpodobně již někdy v období raného středověku. Panují různé dohady, co je přimělo ke kočovnému životu, nejpravděpodobnější jsou dvě teorie. První tvrdí, že Romové začali opouštět svou vlast hromadně v období rozkvětu Islámu, protože náboženská nesnášenlivost byla příliš vyhrocená a ,,svaté boje“ vyhrávali stále početnější muslimové. Podle druhé teorie za jejich migrace může masivní hladomor, který v té době údajně v Indii panoval.

1.2. Středověk a novověk:

První zmínka o Romech na našem území se nachází v Dalimilově kronice, kde jsou popisováni jako jakýsi doprovod různých kmenů nájezdníků, ke kterým ale zjevně rodově ani jinak nepatří. Již v těchto dobách na ně podle historických pramenů nebylo pohlíženo s žádnou sympatií. Největší rozkvět imigrace ve středověku byl u nás během husitských válek, protože kromě náboženských otázek panovala mezi lidem celkem velká snášenlivost vůči cizincům, pravděpodobně z důvodu, že husité brali do vojska každého, kdo byl schopen boje. V dobách baroka byli ale Romové znovu považováni za psance a byli pronásledováni, dokonce na ně byly pořádány tzv. Hony.

První snahu o asimilaci Romů projevila Marie Terezie, která nařídila jejich povinnou katolizaci, zakázala všechny znaky a projevy jejich kultury a pohlížela na ně stejně jako na jiné poddané. Jejím cílem bylo vytvořit z nich organizované skupiny rolníků, což se jí ale příiš nedařilo. Po celý zbytek středověku rostla nesnášenlivost domácích obyvatel vůči romským
přistěhovalcům, avšak stále neexistovaly žádné zákony, které by jim zabraňovaly Romy všemožně diskriminovat a které by zároveň Romům stanovovaly občanské povinnosti a omezovaly jejich aktivity.

1.3. 20. století:

První zákon týkající se Romů - ,,Zákon o potulných cikánech“ - byl vydán v roce 1927. Nezakazoval jim sice kočovný život, ale zaváděl povinnost registrace a Romové dostávali jakýsi ,,živnostenský list pro kočování“. Nenahlášené Romy měla policie zatýkat, zavírat do vězení či deportovat za hranice země.
S nástupem nacismu se Romům podstatně ztížil život nejprve Norimberskými zákony, které je označovaly jako rasově méněcenné, poté Himmlerovými výnosy. ,,Výnos o preventivním potírání zločinnosti“ z roku 1937 je označoval za nebezpečné asociály. Nejdrastičtějším opatřením byl však ,,Výnos o potírání cikánského zlořádu“, který všem Romům včetně míšenců zakazoval volný pohyb, omezoval je obdobně jako Židy a dokonce zahrnoval jejich odvoz do pracovních táborů. V roce 1942 byli už odváženi do koncentračních táborů, nejvíce jich bylo usmrceno v Auschwitzi. V celé Evropě jich bylo usmrceno okolo osmi set tisíc.

V 50. letech probíhala tzv. ,,politika asimilace“, která zahrnovala i ,,Zákon o trvalém usídlení kočujících osob“. S Romy bylo nakládáno jako se všemi ostatními občany, měli povinnost mít trvalé bydliště, pracovat a vztahovaly se na ně všechny povinnosti i práva občanů. Po revoluci panovala na krátkou dobu poměrně vysoká míra tolerance, avšak v posledních deseti letech jsou znovu vztahy mezi Čechy a Romy napjaté.


2. Pojem Rom:

Až do sedmdesátých let dvacátého století byli Romové nazývání různými lokálními názvy, podle jmen rodů a kmenů, a neexistoval žádný společný název pro všechny větve tohoto etnika. V roce 1971 proběhl světový sjezd v Londýně, kde se zástupci kmenů dohodli, že společným označením všech příslušníků jejich národnosti je právě etnonymum ,,Rom“. V některých zemích Evropy jsou však dodnes nazývání dalšími jmény, např. Ve Francii, Belgii a Německu se používá výraz ,,Sintové“, podle jména kmene, který se u nich vyskytuje nejvíce. V České republice bylo označení ,,cikán“ oficiálně používáno až do 90.let, prvním, kdo upozornil na problematiku tohoto názvu, byl Emil Ščuka, předseda Romské občanské iniciativy, který v roce 1990 v rozhovoru pro ČT řekl, že : ,,Cikán je označení deklasované sociální skupiny, Rom je označení národnosti.“ Upozorňoval na to, že pojem ,,cikán“ získal za ta léta, kdy byl používán, hanlivý podtext."

Práce obsahuje v příloze fotografie a obrázky, které zabírají cca 2 strany.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ