"V odborné politologické literatuře se můžeme setkat s různými klasifikacemi politických systémů. Řada těchto klasifikací se často nevyhnula ideologickým vlivům, např. v době nedávné, kdy v našich zemích politické vědy byly prakticky suplovány marxismem leninismem, se na základě hodnocení ekonomické základny společnosti rozlišovaly politické systémy spravedlivé nebo nespravedlivé. Některé klasifikace politických systémů se opíraly o rozbor sociální struktury dané společnosti, jiné o druh státního zřízení, nebo podle počtu politických stran či jiných institucí politického systému.
Nejrozšířenějším pojetím v současné politologii je dělení politických systémů podle dodržování lidských práv na demokratické a nedemokratické.

TERMINOLOGIE
Dříve než přistoupíme k různým koncepcím a klasifikacím těchto politických systémů, musím se krátce zastavit u některých metodologických problémů, které úzce souvisí s tématem této přednášky. Řada z vás určitě zaznamenala, že řada politiků téměř vůbec nerozlišuje mezi termíny, které se používají pro označení nedemokratických politických systémů.
Např. termíny tyranie, diktatura, despotismus, absolutismus, či autokracie, se používaly v minulosti pro označení konkrétních forem politických systémů. Jestliže dnes všechny tyto pojmy mají sémanticky negativní obsah, tzn. hodnotíme je převážně jako protipól demokratických politických systémů, pak v minulosti byly často hodnoceny zcela odlišně. Jako konkrétní příklad bychom mohli uvést termín osvícenský absolutismus, ve kterém dodnes cítíme určitý pozitivní obsah.
V moderní politické praxi se můžeme často setkat jak se staršími klasickými pojmy jako např. tyranie, despotismus, autokracie, absolutismus, diktatura, tak i s pojmy moderními jako jsou totalitářství, totalita, autoritativní, autoritářství. Tyto pojmy jsou často bez ladu a skladu používány jako synonyma pro označení nedemokratických politických systémů, aniž by si autoři plně uvědomovali jejich obsahový rozdíl. Tento terminologický zmatek však není příznačný jen pro politiky, ale často se s ním setkáváme i u řady politologů.
Nedemokratické politické systémy (totalitní a autoritářské) jsou poměrně frekventovaným teoretickým problémem současné světové politické vědy a zabývají se jimi již několik desítek let přední světoví politologové. K již klasickým pracím věnovaným nedemokratickým systémům patří z dřívějšího období některé studie H. Arendtové (1951), zejména pak její průkopnická práce The Origins of Totalitarianism (český překlad vyšel pod názvem Původ totalitarismu I.-III. vyšel v roce 1996), na kterou navázal Jacob L. Talmon s publikací z roku 1952 The Origins of Totalitarian Democracy (vyšla pod českým názvem O původu totalitní demokracie v roce 1998). Mezi klasické práce se zařadila publikace Raymonda Arona Democracy and Totalitarianism (1965, český překlad 1993) či společná monografie C. Friedricha a Z. Brzezinského Totalitarian Dictatorship and Autocracy (1956), která se již dočkala i několika revidovaných vydáních a dodnes patří k hlavním teoretickým příručkám k danému tématu. K druhé generaci autorů hlásících se k tomuto pojetí nedemokratických systémů patří L. Schapiro (Totalitarianism. Key Concept in Political Science. 1972)
Všichni tito autoři a někteří další (Edgar Carr, Franz Neumann, Karel Popper, Norbert Bobbius) nerozlišují mezi jednotlivými typy nedemokratických systémů a hovoří jen o totalitních režimech. Podle tohoto směru je totalitářství imanentním rysem lidské povahy, který se projevuje v počínání lidí nebo člověka ve všech historicky známých společenstvích. Totalitářství se v některých dobách a společnostech projevuje jen okrajově nebo naopak převažuje.
Bez zajímavosti není ani původ tohoto slova. Poprvé bychom se slovem totalitní ve spojení totalitní válka mohli setkat u německého politika Luddendorfa. V roce 1925 ho do politické praxe zavedl Benito Mussolini, který totalitou (z odborné terminologie - valná hromada = totalitariéta) chtěl charakterizovat pozitivní a žádoucí společenský stav, který by měl nahradit rozdělenou italskou společnost, zamýšlel odstranit roztříštěnost, nesoustředěnost a necílevědomost dekadentní demokracie."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ