Obsah 2
Úvod 3

1	Konformita (definice konformity) 4

2	Výzkumy a experimenty týkající se konformity 5

2.1	Sherif a jeho experiment 5

2.2	Solomonův experiment 5

3	Formy konformity 7

3.1	Formy podle Saula Kassina 7

3.2	Formy podle docenta Laška 7

4	Faktory, které ovlivňují konformitu 9

4.1	Faktory podle Denise Cumninsové 9

4.2	Faktory podle Saula Kassina 9

4.3	Faktory podle Jána Čecha 10

5	Funkce konformity 12

5.1	Positivní funkce 12

5.2	Negativní funkce 13

5.2.1

Experiment-Za jaké situace jsou lidé schopni pomáhat? 13

6	Praktická část 15

6.1	Popis experimentu 15

6.2	Výsledek 15

Závěr 17
Seznam použité literatury 18

"1 Konformita (definice konformity)
Konformita je sociální fenomén, se kterým se setkáváme prakticky v každodenních situacích a to ve vlaku, ve škole, na ulici, v pracovním kolektivu atd. Pojďme se ale podívat na to, co to vlastně konformita je.
Podle docenta Jana Laška z University Hradec Králové, který se konformitě věnuje ve svých skriptech Sociální psychologie 2, je konformita „podrobení se jedince v úsudku a chování skupinovému tlaku.“ (Lašek, 2007, s. 45)
Americký psycholog Saul Kassin, který napsal komplexní učebnici psychologie, říká, že konformita je „Lidská tendence omezovat své chování mantinely skupinových norem.“ (Kassin, 2007, s. 480)
Podle Taťány Stránské je konformita „Zastávání a projevení shodného cítění, myšlení i jednání s ostatními členy skupiny.“ (Stránská, s. 18) O této autorce toho bohužel mnoho nevíme. Skripta pocházejí z doby socialismu a není na nich uvedeno ani datum vydání, ani universita.
Podle slovenského profesora Jána Čecha z university Jana Ámose Komenského je konformita „všeobecná tendence přizpůsobovat svoje názory a konání, názorům a konáním ostatních členů skupiny či společnosti.“ (Čech, 2008, s. 2019)
Pojďme se teď pokusit, na základě těchto definic, napsat vlastními slovy, co to vlastně konformita je. Konformita je schopnost člověka přizpůsobit svoje chování a jednání skupině, která se nachází v naší blízkosti. Potkáváme se s ní prakticky denně ve vlaku, na ulici i ve škole. Můžeme být konformní už jen tehdy, jestliže slepě následujeme skupinu spolucestujících k náhradnímu vlaku nebo, když se v oboustranném výtahu postavíme čelem k těm dveřím, ke kterým čelem stojí všichni. A důvod? Nechceme ze skupiny vyčnívat, chceme se chovat normálně, tedy podle norem skupiny, nechceme vypadat hloupě, bojíme se konfliktů. Těch důvodů je tedy nespočet, ale podle mého názoru je ten pravý důvod zakotvený v našem podvědomí, instinkt přežít. O tom však až v příští kapitole.


2 Výzkumy a experimenty týkající se konformity
Konformita je asi tak stejně starým fenoménem a jevem, jak lidstvo samo. Už v pravěku bylo nutností přizpůsobovat se skupině, jelikož právě soudržnost se skupinou nás držela při životě. Ten, kdo se nějakým způsobem odchyloval od názorů a norem většiny, hrozilo mu vyloučení a následná smrt v divoké přírodě. Konformita je tedy naše schopnost, která je z hlediska přežití nepostradatelná. Nyní se budeme věnovat stručnému popisu dvou známých experimentů, z čehož je nejznámější právě ten druhý.
2.1 Sherif a jeho experiment
Muzafer Sherif se věnoval zjišťování, jak vznikají sociální normy a provedl pokus s takzvaným zdánlivě pohyblivým paprskem světla. Účastnící pokusu seděli v tmavé komoře a v domnění, že se jedná o optický pokus, sledovali paprsek světla. Jejich úkolem bylo po zhasnutí a opětovném rozsvícení paprsku odhadnout, o kolik centimetrů se tento paprsek pohnul. Když seděli v tmavé místnosti po jednom, jejich odhady se pohybovali od 2,5 do 25 centimetrů. Pokud však seděli v této místnosti po třech, jejich odhady se najednou ustálili mezi 5 až 10 centimetrů. Tito lidé si podle Sherifa vytvořili jakési normy odhadů a podle těchto norem se řídili. (Kassin, 2007)
2.2 Solomonův experiment
Solomon Asch byl sociální psycholog, který o šestnáct let později provedl podobný experiment, který se věnoval úplnému přizpůsobování odhadům skupiny.
Tento experiment se odehrává v místnosti s neznámými lidmi, kdy experimentátor všem ukáže dvě karty. Na jedné kartě je jedna svislá čára a na druhé kartě jsou další tři různě dlouhé čáry. Úkolem je říci nahlas, která z čar na kartě dva je nejvíce podobná čáře na kartě jedna přičemž na první pohled je jasné, která to je. Když ale první ze skupiny nahlásí chybnou možnost, druhý a třetí mu odpověď potvrdí a pak je na řadě pokusná osoba, není si už svou původně jasnou odpovědí tak jistý. A jak se nakonec rozhodli?
Po několika opakování tohoto experimentu uvedl, že 74% pokusných osob přizpůsobilo svůj odhad skupině alespoň jednou a 32% pokaždé. Tím jasně a přesvědčivě dokázal existenci tohoto jevu, který se jmenuje konformita.(Cumminsová, 1998)
Docent Lašek uvádí ve svých skriptech příklady výpovědí pokusných osob při závěrečném rozhovoru. Uvádí, že většina pokusných osob zaznamenala rozdílný názor většiny a tato skutečnost je dovedla až do takových těžkostí, že o sobě začali pochybovat, báli se, že budou negativně posuzováni, a že si o nich ostatní budou myslet, že jsou divní a nemožní. Ti co se nepřizpůsobili názoru většiny se, ale také cítili velice špatně. Měli pocit, že budou muset se svým názorem přestat a podřídit se, měli pocit strachu ze selhání a pocit nesounáležitosti se skupinou. (Lašek, 2007)"

Universita Hradec Králové

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ