1.Co je to informace
2-3.Zákon o svobodném přístupu k informacím
4-5.Masová média a jejich funkce
6.Závěr
7.Zdroje

"Informace (z lat. in-formatio, utváření, ztvárnění) je velmi široký, mnohoznačný pojem a užívá se v
různých významech. V nejobecnějším slova smyslu je informace chápána jako údaj o reálném
prostředí, o jeho stavu a procesech v něm probíhajících. Informace snižuje nebo odstraňuje
neurčitost systému (např. příjemce /uživatel informace). Množství informace je dáno rozdílem mezi
stavem neurčitosti systému, kterou měl systém před přijetím informace, a stavem neurčitosti, která
se přijetím informace odstranila.
Užší významy informace lze zhruba roztřídit takto:
• V běžné řeči :
• informace jako vědění, které lze předávat, jako obsah zprávy či sdělení;
• informace (plurál) - místo, kde se lze o něčem informovat.
• Ve vědě je informace vnímaným údajem o vlastnostech a uspořádání objektu .
• V informatice tvoří informaci kódovaná data (protiklad šumu), která lze vysílat, přijímat,
uchovávat a zpracovávat technickými prostředky. Množství informace je rozdíl mezi
neurčitostí (entropií) informace (nebo stavu) před a po zprávě. Občas je slovo informace
chybně zaměňováno s pojmem data, který spíše představuje „to, z čeho informaci
získáváme“ (například číslo na konkrétní osobu z telefonního seznamu). Nosičem informace
je signál.
Informace obecně je proces vnímání a poznávání vlastností a uspořádání objektů kolem nás.
Pro živé bytosti můžeme definici informace doplnit také tím, že informace je odpovědí na otázku.
Esoterické a filosofické výklady o informaci jako o součástí kosmu která by mohla, jako nějaká
inteligentní substance samostatně existovat i mimo naše vědomí a mít nějaké schopnosti, nejsou
doloženy objektivními poznatky.
Zákon o svobodě informací
Zákon o svobodě informací je legislativní nařízení, které garantuje přístup k informacím držených
státem. Ustanovují proces, ve kterém mohou být vznášeny požadavky na vládou držené informace.
Všechny tyto požadavky pak musejí být přijaty a za minimální náklady, kromě standardních
výjimek. Vláda je typicky vázána povinností vydat a podpořit otevřenost k takto vyžádaným
informacím (tato skutečnost získala různé přezdívky, např. ve Spojených státech „sunshine law“ –
doslova zákon slunečního světla). V mnoha zemích jsou ústavní záruky na právo na přístup k
informacím, ale většinou jsou nevyužity pokud neexistuje specifická legislativa.
Zákon o svobodě informací nějakou formu implementovalo přes 85 zemí světa. Švédský zákon
tohoto druhu z roku 1776 je nejstarší. Další země pracují na představení tohoto zákona, jenž v nich
již může existovat, ale ne na nelostátní úrovni.
Souvisejícím konceptem jsou veřejná zasedání, ke kterým má veřejnost ze zákona přístup (nikoli
pouze k výsledkům těchto jednání). V mnoha zemích se svobodný přístup k informacím pojí se
zákony na ochranu informací, resp. jsou součástí jednoho legislativního celku.
Základní princip za zákonem o svobodě informací je ten, že důkazní břemeno leží na straně, která je
žádána o informace, nikoli žadateli. Strana, která požadavek obdržela, většinou nesmí poskytnutí
informací žadateli podmiňovat vysvětlením, proč o tyto informace žádá. Stejně tak, žadatel nemusí
vysvětlovat, proč informace vyžaduje, většinou kromě případů, kdy informace není tajná.
Legislativa o svobodné přístupu k informacím ve světě
Ve Spojených státech amerických
Ve Spojených státech dne 4. července 1966 podepsal prezident Lyndonem B. Johnsonem nařízení
Freedom of Information Act, které vešlo v platnost následující rok. Dodatky o přístupu k
informacím v elektronické formě (The Electronic Freedom of Information Act Amendments) byly
podepsány prezidentem Clintonem 2. října 1996."

SŠ Rokycany