"HLAVNÍ RYSY RENESANČNÍHO SOCHAŘSTVÍ
- v renesanci nastává programové osvobozování sochařství od architektury
- nebylo podřizováno architektuře
- změna estetiky, hledání krásy
- pro sochy určené pro volné prostranství sílí tendence vytváření plastik harmonicky působících při pohledu z více stran
- volná plastika nabývá v renesanci převahu nad plastikou výzdobnou.

- změna stylového charakteru sochařství:
- plastika se zaměřuje na zobrazování skutečnosti na základě jejího vědeckého studia
- základem sochařství je DŮSLEDNÝ REALISMUS

- raná renesance (1420-1500)
o zbavení se gotické idealizace, schematičnosti
o usiluje o reálný anatomický vzhled postav

- vrcholná (1500-1540)
o vrchol úsilí o zachycení krásného lidského těla, pohybu, monument.sochy → nadále však působí klidným dojmem

- pozdní (tzv. manýrismus 1540-1590)
o základy barokního tvarosloví, klid nahrazen neklidem
o úsilí o zachycení vnitřního dramatu a psychol. napětí postav
o realistické zachycení postav není cílem→ snaha o věrné tlumočení vnitřních prožitků

Volná plastika
Hl. cíl: realistické znázornění skutečnosti
- lidské tělo je zachycováno ve správných proporcích, v přirozeném poměru byly i figury vůči sobě navzájem – zcela mizí hieratická perspektiva
- anatomie je studována dle živých modelů
- věrně jsou zachycovány přirozené postoje lidí, i souvislosti těla a drapérie
- inspirací je antická volná plastika (od idealizujícího se zaměření se prosazuje individualizace tváří, celých figur, snaha vyjádřit duševní stavy člověka mimikou tváře, gestem a přirozeným pohybem

Reliéf
− mění se pojetí výjevu → zasazovány do reálného krajinného a architektonického prostředí, které podléhá zákonům perspektivy
− figury mají odstupňovanou výšku modelace podle své pozice v prostoru

Výzdobná plastika
- střídmé zdobení architektury
- podpora jejích výrazných článků (římsy, oblouky, sloupy – patky, hlavice, dříky)
- vrch. a pozd. renesance → přibývání výzd. prvků → na štítech, na atikách
- základní prvky → z antiky
- oblíbené → girlandy, festovy, emblémy, kartuše, medailony, putti (dětské postavičky), maskarony, mušle, atd.

Tématika děl se mění
− ústup od náboženského námětu zesvětšťování
− přibývání námětů světských, mytologických, alegorických, historických
− rozmach sochařských žánrů → akt a jezdecký pomník
− rozvoj portrétní tvorby (hlavy, busty, celofigurové pomníky)
− tvorba kašen, změna pojetí náhrobku (→ památník bez ležící postavy zemřelého).

Materiál
- tradiční (kámen, dřevo, bronz) → nepolychromovány
- nově se uplatňuje majolika, glazovaná terakota (pálené hlíny červenohnědé barvy), štuk

Oblíbené
− tzv. malé bronzy → výzdoba palácových interiérů
− → 20-30 cm sošky zvířat, lovecké scény, pastýřské a mytologické motivy
− → prohlubovaly smysl sochařů pro optické kvality soch"