ÚVOD

1	NÁHRADNÍ PÉČE

1.1	Charakteristika ústavní a ochranné výchovy a její historie

1.2	Charakteristika předběžného opatření

1.3	Charakteristika preventivně výchovné péče

1.4	Charakteristika školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy a jejich typy

1.5	Příčiny umístění dítěte do ústavní výchovy

1.6	Proces umístění dítěte do ústavní výchovy

1.7	Náhradní rodinná péče

2	SPECIFIKA EMOCIONÁLNÍ STRÁNKY DÍTĚTE A JEHO SOCIALIZACE V DŮSLEDKU INSTITUCIONÁLNÍ PÉČE

2.1	Specifika rizik vývoje u dětí v dětském domově

2.2	Pasivita a syndrom ústavní závislosti

2.3	Deprivační syndrom

2.4	Důsledky ústavní péče z hlediska životní perspektivy dítěte

2.5	Role výchovně vzdělávacího týmu v procesu socializace dítěte

3	SPOLUPRÁCE NEVLÁDNÍ ORGANIZACE A DĚTSKÉHO DOMOVA - PŘÍKLAD

3.1	Představení projektu

3.2	Hodnocení projektu, analýza hodnocení

3.3	Zhodnocení a závěr projektu

ZÁVĚR
POUŽITÉ ZDROJE:

"Poručenská péče je považována za vyšší typ pěstounské péče, protože se poručník stává zároveň také zákonným zástupcem dítěte. Podmínkou této formy péče je právní uvolnění dítěte. Od osvojení se poručenská péče liší především tím, že poručník nemá k dítěti vyživovací povinnost a má nárok na stejné dávky státní sociální podpory jako pěstoun.
Poručnickou péči upravuje opět zákon č. 94/1963 Sb. o rodině, v ustanoveních § 78 až § 82.
Poručníka ustanoví soud tehdy, jestliže rodiče: zemřeli nebo byli zbaveni rodičovské odpovědnosti, nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu či byl výkon jejich rodičovské zodpovědnosti pozastaven.
Poručník má právo a povinnost dítě: vychovávat, zastupovat, spravovat jeho majetek.
Na vztahy poručníků a dětí se přiměřeně vztahují ustanovení o právech a povinnostech rodičů a dětí.
Jakékoli rozhodnutí poručníka v podstatné věci, týkající se dítěte, vyžaduje schválení soudem.
Poručenství zaniká zletilostí dítěte, úmrtím poručníka či dítěte, případně opětovným nabytím rodičovské odpovědnosti původních rodičů dítěte a také na základě rozhodnutí soudu, pokud je poručník pro svou funkci nezpůsobilý, případně porušuje-li své povinnosti.


Svěření do péče jiné fyzické osobě než jsou rodiče

Tento typ náhradní rodinné péče je nejméně vhodným typem, neboť není dostatečně vyřešena otázka vyživovací povinnosti dítěte. Upravuje jej zákon č 94/1963 Sb. o rodině.
Osoba, do jejíž péče bylo dítě svěřeno, nemá k dítěti žádnou vyživovací povinnost.
Jedná se o svěření do výchovy jiné fyzické osobě než rodiči, nejčastěji prarodičům
nebo jiným příbuzným.

Další zajímavou možností je tzv. hostitelská péče pro děti pobývající v ústavní výchově. Zákon termín hostitelská péče neuvádí, běžně se jím však označuje pobyt dítěte s nařízenou ústavní výchovou. Tato možnost vyplývá od 1. 4. 2000 z § 30 zákona č. 359/1999Sb.
o sociálně-právní ochraně dětí.
O pobytu dítěte v hostitelské péči rozhoduje ředitel, popřípadě jiný pověřený pracovník
ústavního zařízení. Zákon nestanovuje žádné hmotné zajištění pro hostitelskou rodinu.
Dlouhodobá hostitelská péče je vhodná pro děti, které by měly přejít do osvojení
nebo pěstounské péče a nejsou ještě splněny všechny podmínky k tomuto kroku potřebné. Hostitelská péče je vhodná pro děti odrostlejší, aby se mohly pohybovat v prostředí fungující rodiny a získaly více zkušeností a přehledu o chodu života mimo ústavní péči.
Naopak je tato péče nevhodná pro menší děti, které se velmi snadno a rychle citově zaangažují a jsou poté traumatizovány následnými návraty do ústavu."

Práce obsahuje obrázky a grafy, které zabírají cca 3 strany.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ