"Proces psaní
Proces psaní je jedním z nejnáročnějších procesů, kterými v životě procházím. Má spoustu částí a spoustu podob, ale nakonec je pro každého stejný, protože má začátek a konec - a kdo tohle celé obsáhne, může si gratulovat.
Když začínám psát, mám vizi. Mám vizi napsaného textu, zachycených myšlenek, bravurně popsaných a charakteristických postav. Vidím to všechno v hlavě, přehrává se mi jako film, slyším jejich hlasy a rozhovory, cítím, vidím a slyším, co oni. Jenže tohle nestačí. Je čas napsat to - a to tak, aby tyhle pocity mohl zažít i čtenář.
První odstavec je nejdůležitější, přesto ho napoprvé spíš jen tak plivnu na papír a zaobírám se jím později. Odstavce za ním si už zaslouží moji větší pozornost. Měli bychom psát tak, aby z textu vždycky vyzařovala emoce, naše nadšení do psaní. Zpravidla tohle nadšení vydrží do řekněme první třetiny textu. Ale pak se začne ztrácet… Proč?
Obecně se říká, že na začátku druhé třetiny nám začíná docházet dech, jako při závodě. V téhle chvíli si nesmíme dovolit zastavit. Příběh už je rozběhnutý, postavy začínají vystrkovat růžky a před námi je najednou ohromná prázdnota, kterou musíme vyplnit jejich činy. V téhle části je nesmírně důležité nepolevit. Nepolevit na tempu, ani na pozornosti. Musíme zatnout zuby, napnout se a běžet dál. Když se nám to podaří, jako v závodě chytíme druhý dech - a příběh plyne dál.
Poslední třetina je rozhodující. V rukávu máme ta největší esa, všechno jen čeká na závěrečný zvrat, poslední odhalení, překvapení nebo kdo ví co dalšího. Tady hlavně musíme vydržet. Protože stejně jako při závodě nesmíte začít sprintovat příliš brzo, jinak do cíle nedoběhnete, protože vám před ním dojdou síly. Je třeba všechno dobře naplánovat, nespěchat, ale ani zbytečně neprodlužovat. Musíte se zamyslet nad tím, co čtenář očekává, co ne, ale v každém případě byste ho měli překvapit nebo v něm zasadit poslední myšlenku. Myšlenku, která přetrvá, i když knížku odloží, nebo stránku na počítači zavře.
Tak doběhnete do konce a můžete jásat. Jenže tohle není jen závod. Dokončili jste totiž jednu etapu - tu jednodušší. Každý vám řekne, že první verze není nikdy dokonalá. Můžete se přít, popírat to, ale je to pravda. Jako první si to celé musíte znovu přečíst, opravit chyby, které přímo bijí do očí (a tím nemyslím jen pravopisné). Pak je čas, nad dílem se znovu zamyslet: Je tam všechno, co tam mělo být? Dává to smysl? Pokud si na tyhle otázky odpovíte kladně, můžete přejít k samotné stylistické úpravě. Na řadě je škrtání přebytečných slov, upravování násilně sešroubovaných vět. Váš text by se tak měl stát lehčí a samozřejmě lepší."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ