"V kouzelné zemi za vysokými horami a průzračnými bystřinami žil malý, sněhově bílý jednorožec Falco. Falco bydlel s maminkou, s tatínkem a maličkou sestřičkou v překrásném fialovém domečku ve tvaru velikánského hřibu. Rád si chodil hrát ven se svými kamarády – vílou Cornelií, liškou Bystrouškou a motýlem Emanuelem. Parta přátel často navštěvovala i duhový les, což bylo čarovné místo plné pestrobarevných květů, lián a hebkého mechu. Všude byl slyšet zpěv ptáků a bzučení hmyzu.
Při jedné ze svých dobrodružných výprav však naše čtveřice narazila na velmi podivnou věc. V zelenkavé trávě ležela obrovská růžová fazole! Cornelie, Falco ,Bystrouška i Emanuel se zarazili. Co to má znamenat? Jako první se z úžasu probral Falco. „Já si myslím, “ pohlédl nejistě na ostatní, „že bychom do ní měli jemně strčit a-“
„A co?“ přerušila ho liška. „Nemůžeš přece dloubat do fazolí na potkání!“
Okamžitě mezi sebou začali debatovat.
Živý hovor měl ovšem zajímavý účinek. Fazole se s trhnutím probudila.
„Co se děje?“ vypískla luštěnina vyděšeně a nedůvěřivě si prohlížela bytosti před sebou.
„Jen klid,“ tišil ji Falco, „našli jsme tě tu, a nevěděli, co dělat, tak jsme se radili a tebe to probudilo.“
„Když já jsem se ztratila!“ zakvílela nešťastně fazole.
„Ššš,“ konejšila ji Bystrouška, „jak se jmenuješ?“
„Růženka“, vypravila ze sebe mezi vzlyky.
„Já jsem Bystrouška, tohle je Emanuel, Cornelie a Falco,“ představovala skupinu Růžence.
„Bydlíme kousek odsud, pojď s námi,“ navrhl Falco, „dospělí nám určitě pomůžou. “
„Dobře,“ souhlasila uplakaná Růženka.
Celá pětice se vydala z lesa zpět do vesničky. V té panoval neobvyklý ruch. Obyvatelé pobíhali sem a tam a pátrali. Falco najednou spatřil rodiče, kterak se baví se dvěma modrými fazolemi.
„Růženko, neznáš je?“ ukazoval Falco na modrý pár.
„Mami, tati!“ zajíkala se nadšením a rozběhla se jim vstříc. Rodiče uslyšeli zavolání své dcery a běželi jí naproti. Padli si do náručí.
Růženka se šťastně shledala s maminkou a tatínkem a všechno dobře dopadlo."