1.	O životě Erasma Rotterdamského

2.	Rozbor díla Chvála Bláznivosti

3.	Vlastní zhodnocení

"Bláznivost vládne s pomocí svých věrných služebníků, jimiž jsou: Opilost a Nevzdělanost, které ji dokonce i odkojily, dále je tu Filautia (Sebeláska), usměvavá Kolakia (Lichotivost), podřimující Léthé - bohyně Zapomnění, Misoponia (Lenost) stojící s rukama složenýma, omamně vonící Hédoné (Rozkoš), ta s těkavýma očima, které bloudí neustále sem a tam, ta se jmenuje Anoia (Šílenost), a pak ještě poslední z bohyní, a tou je pěkně vykrmená Tryfé (Poživačnost). Najdou se zde také dva bohové:Kómos (Masopust) a Négretos Hypnos (Hluboký spánek). S pomocí těchto poskoků může Bláznivost opravdu ovládat celý svět a být panovnicí všem králům světa.

Bláznivost tvrdí, že se právem prohlašuje za bohyni (jak známo bohové mají povinnost pomáhat smrtelníkům) a myslí si dokonce, že by měla být jmenována úplně na prvním místě, protože ona jediná dává lidem vše, kdežto ostatní bohové obohacují lid „pouze“ jedním prospěšným darem.
Jako nejcennější a nejsladší dar si Bláznivost připisuje také život, protože i sám otec bohů Zeus musí odložit svůj pověstný trojklonný blesk a nezbývá mu nic jiného než si vzít podobu nějaké cizí osoby (neboť jeho tvář nahání hrůzu samotným bohům, a což teprve obyčejným smrtelníkům..), chce-li dále dělat to, co dělá nejraději, a to - děti.

Toto samo o sobě je už docela dobrá bláznivost, s čímž se mnou jistě souhlasíte.
Totéž se týká i stoiků, neboť i oni musí odložit stranou svou moudrost, skálopevné mravní zásady a trochu si zabláznit, chtějí-li být otcem, z čehož vyplývá, že opět hledají pomoc u naší milé Bláznivosti.
Vždyť i to manželství je pouhé bláznovství, a kdyby muži pořádně zvážili nevýhody tohoto svazku, stejně jako kdyby si ženy uvědomily nebezpečí porodu a obtížnost výchovy dětí, myslím, že málokterý z nich by do tohoto svazku vstupoval. Ale mnozí z nás vděčí za svůj život právě manželství, a proto i zde nastupují věrné služebnice Bláznivosti, které udržují toto posvátné pouto pohromadě. Manželství je totiž plné přetvářek, lichotek, žertů a povolností.

Bláznivost také obdařila náš život pocitem štěstí a spokojenosti, ke kterým bezesporu patří také rozkoš. Cožpak by náš život byl opravdu životem bez těchto pocitů? Odvažuji se tvrdit, že i ti proslulí stoikové a vůbec všichni filosofové žijí za pomoci rozkoše, i když to mnozí urputně zapírají a takový život na veřejnosti odsuzují.
Ale vždyť bez trochy té bláznivosti a rozkoše by byl každý den našeho života plný smutku, nudy, nechuti, únavný a nehezký. Toto tvrzení obhajuje Bláznivost výrokem proslulého Sofoklea, jež zní: „Jak sladký život jest, když na nic nemyslíš!“
Podívejme se však nyní na průběh jednoho lidského života podrobněji."