"1.1 Mládí

Hlavním zdrojem informací o Benediktově životě je pro nás spis Vita sancti Benedicti (Život sv. Benedikta) napsaný papežem Řehořem Veliký. Ten se ve svém díle odvolává na svědectví čtyř mužů kteří Benedikta osobně znali.
Světlo světa spatřil Benedikt kolem roku 480 v Nursii (Itálie). Podle Řehoře Velikého patřil do významného aristokratického rodu, pravděpodobně se jednalo o rod Aniciů, tedy jeden z prvních patricijských rodů, které přijaly Křesťanství. Spolu s ním se narodilo dvojče-sestra Scholastika, rovněž pozdější světice. Už jako chlapec vynikal zřejmě vážností a přemýšlivostí nad své vrstevníky, neboť sv. Řehoř Veliký o něm píše: „Od své mladosti měl zralé srdce, prožíval svůj život v ctnostech a nezaprodal svojí duši žádné rozkoši.“
Vzhledem ke svému vynikajícímu rozumu a postavení rodičů byl poslán na studia práv do Říma, ale vida zkaženost mládeže a neutěšené mravní poměry ve městě ze studií odešel.

1.2 Počátky mnišského života
Po odchodu ze studií se Benedikt uchýlil na místo zvané Subiaco, kde v postech a odříkání žila malá skupinka asketů. Ani tento život se mu však zřejmě nepřišel dost přísný, neboť za nějaký čas přesídlil ještě o kus dál do opuštěné jeskyně u řeky Ania.
doba zde strávená byla pro něho časem milosti a zrání, ale také časem pokušení, kdy musel (podobně jako Ježíš na poušti) překonat tři základní pokušení každého člověka. Zde žil v takové samotě, že úplně ztratil pojem o čase
Teprve po náhodném setkání s jedním klerikem zjistil, že nastaly Velikonoce.
Po 3 letech navázal kontakt s mnichem, který mu daroval hábit a někdy mu přinášel jídlo. (Podle legendy mu jej spouštěl do jeskyně na provaze). Postupně se začali šířit pověsti o Benediktově svatosti a jeho jeskyni začali navštěvovat poutníci a lidé, kteří ho prosili o radu.

Představený mnichů

2.1 Zrádní mniši
Stalo se, že mnišské komunitě sídlící nedaleko Subiaca zemřel představený a tito pak přišli naléhat na Benedikta, aby se stal jeho nástupcem. Ten po dlouhém váhání nakonec přijal.
Po příchodu do komunity zjistil, že poměry zde jsou značně rozvráceny a morálka mnichů je v úpadku. Začal zde tedy přísný řád. To se zkaženým mnichům zvyklým na pohodlný život pranic nelíbilo a reptali proti Benediktovi. Podle legendy se ho dokonce pokusili zavraždit a nastrčili mu otrávený pohár vína. Benedikt se dle svého zvyku nad pohárem přežehnal a ten praskl. Po této události l Benedikt zrádné mnichy opustil a vrátil se k poustevnickému životu.

2.2 Založení prvních klášterů

Postupně začali Benedikta vyhledávat mladíci, které jeho způsob života přitahoval, a kteří jej chtěli následovat. Postupně tak v okolí Subiaca vzniklo 12 menších mnišských komunit, které se podřizovali Benediktovu vedení a žily modlitbou a prací. Sám Benedikt se usídlil ve vile na pravém břehu řeky. Tak vznikl první klášter, který byl zasvěcen sv. Klementovi.
Z dvanácti Subinackých klášterů pouze jeden klášterů jediný přežil nejrůznější plenění a přírodní katastrofy. Tento jediný přeživší klášter byl původně zasvěcen sv. Silvestrovi, dnes je jeho patronkou sestra sv. Benedikta- sv. Scholastika

2.3 Monte Casino

V roce 529 přesídlil Benedikt s malou skupinou spolupracovníků na horu Monte Cassino, aby zde založil klášter. (Údajně byla příčinou jeho odchodu závist a úklady jednoho závistivého kněze z okolí. Je ale pravda, že Benedikt se do Subiaca nevrátil ani přes to, že tento člověk krátce po jeho odchodu nečekaně zemřel.)
Klášter, který zde Benedikt se skupinkou mnichů založili se stal vzorem pro ostatní Benediktinské kláštery po celém světě. Místo, které si mniši pod Benediktovým vedením vybrali, leží asi 130 km jižně od Říma na 520m vysokém pahorku. V Benediktově době to bylo významné středisko pohanského náboženství. Samotný klášter se nacházel na rozvalinách někdejšího Jupiterova chrámu.
Mniši pod Benediktovým laskavým, ale přísným vedením vedli pravidelný a asketický život podle hesla „Modli se a pracuj“(latinsky „Ora et labora“) Toto mottse později stalo základem Bendiktinské řehole."