"Modely vozů a jejich symbolika
Vozy byly na území Evropy využívány již v eneolitu, kdy se také objevují hliněné modely vozíků. V době bronzové a v následujícím období plnily vozy důležitou funkci nejen jako dopravní prostředky, ale též jako nedílné součásti pohřební výbavy a symbolické artefakty, odrážející mytologické a náboženské představy. Od střední doby bronzové lze pozorovat již několik víceméně ustálených typů modelů vozů. Lze předpokládat, že tyto typy se mohly odlišovat nejen svou formou, ale také svým účelem.
Nejstarší nálezy modelů vozů
Nejstaršími doloženými modely vozů ve středoevropské oblasti jsou nálezy hliněných modelů čtyřkolového vozu pocházející z pohřebišť badenské kulury v Budakalász u Budapešti a Szigetszentmárton v Maďarsku (Maran 2004, 271 – 272).
Hliněné napodobeniny vozíků v podobě kvadratických nádob bývají považovány za doklad významu vozu a zápřahu v badenské kultuře. Ze sídliště bolerázské skupiny v Radošině na Slovensku pochází model masivního původně čtyřkolového vozíku s obloukovým průčelím v podobě držadla. Z jeho čelní stěny vystupuje dvojice plastických volů, zřejmě tažných zvířat. Podobné fragmenty vozíků byly objeveny též v Pezinku-Grinavě na Slovensku, známy jsou však také z lokalit v Maďarsku a Dolním Rakousku (Struhár 2013).
Ojedinělým nálezem je eneolitický kultovní vozík z německé lokality Quenstedt (Sasko-Anhaltsko). Části vozíku z nepálené hlíny byly spolu se zlomky sídlištní keramiky a devíti zásobnicemi nalezeny v kruhové jámě o průměru 180 cm. Vozík má na svrchní kruhové desce vyryt ornament, který je podobný ornamentu na budakalászském vozíku. Deska ležela na podvozku na kolečkách zdobených plastickými motivy ženských prsou. Soubor byl interpretován jako doklad neobětní kultovní scény, snad k zajištění sklizně (Bakker 2004, 289 – 291; Kramářová 2010, 10).

Modely vozů z doby bronzové
Hliněné modely čtyřkolových vozů získávají na významu v období starší a střední doby bronzové, zejména v prostředí Otomanské, Maďarovské a Wietenbergské kultury v oblasti Karpatské kotliny (Pare 2004, 355). Dobře zachované modely vozů jsou známy ze Slovenska, Sedmihradska a severovýchodního Maďarska. Hliněné modely vozíků jsou v těchto oblastech charakteristickým nálezem zejména na tellových sídlištích: Békés “Várdomb” (Maďarsko), Pir “Cetate = Vársziget” (Maďarsko), Pocsaj “Leányvár” (Maďarsko), Săcueni “Cetatea Boului = Ökörvár = Ökördomb“ (Rumunsko), Sălacea (Rumunsko), Töröksezentmiklós “Terehalomról” (Maďarsko), Vărşand (Rumunsko), Derşida “Dealul lui Balotă” (Rumunsko)( Bóna 1960, 83–111; Chidioşan 1975, 27–44; Mesterházy 1976, 223–230; Bóna 1992, 73–75; Schuster 1996, 117–137; Tárnoki 1999, 165–177). Exemplář Gyulavarsandské kultury z Pocsaj–“Leányvár” má formu hospodářského vozíku se vzhůru vytaženými rohy, na němž vyryté symboly paprskového kola dávají tušit zvýšený význam tohoto modelu (Pare 2004, 355). Vedle již zmíněných modelů se v oblasti středodunajské pánve, na území rozprostírajícím se zhruba od Bratislavy až k Železným vratům na středním toku Dunaje mezi Rumunskem a Srbskem, nacházejí početné nálezy kol vozů, zdobených i bez výzdoby (Bóna 1960, 92–93; nověji Boroffka 2004, 347–354; Kovács 2006, 39–43). Vyskytují se také případy vozů představujících zvířecí protomy , např. vůz z Derşida (Rumunsko), který znázorňuje blíže neurčené zvíře (Chidioşan 1975, 25/7, 9)."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ