"EKO gymnázium Brno o.p.s.
Seminární práce
Sociologie
Anthony Giddens
Zpracovala: Dominika Mašková Třída: Septima ABC
Datum: 11.9. 2012
Obsah:
1. Úvod ..................................................................................................................................................... 1
2. Bibliografické údaje .............................................................................................................................. 2
3. Autor .................................................................................................................................................... 2
4. Obsah .................................................................................................................................................. 3
4.1 Co je sociologie? .................................................................................................................. 3
4.2 Kultura, společnost a jedinec ............................................................................................... 3
4.3 Typy společností .................................................................................................................. 3
4.4 Sociální interakce v běžném životě...................................................................................... 3
4.5 Pohlaví a sexualita ............................................................................................................... 4
4.6 Tělo: přijímání potravy, nemoc a stárnutí ............................................................................ 4
4.7 Rodina, manželství a osobní život ....................................................................................... 4
4.8 Konformita a deviace ........................................................................................................... 4
4.9 Etnicita a rasa ....................................................................................................................... 4
4.10 Stratifikace a třídní struktura společnosti .......................................................................... 5
4.11 Moderní organizace ........................................................................................................... 5
4.12 Práce a ekonomický život .................................................................................................. 5
4.13 Vlády, politická moc a válka ............................................................................................. 5
4.14 Masová média a populární kultura ..................................................................................... 5
4.15 Vzdělání ............................................................................................................................. 6
4.16 Náboženství ....................................................................................................................... 6
4.17 Města a rozvoj moderního urbanismu ............................................................................... 6
4.18 Revoluce a sociální hnutí ................................................................................................... 6
4.19 Globální změny a ekologické krize.................................................................................... 7
4.20 Metody sociologického výzkumu ...................................................................................... 7
4.21 Sociologické teorie ............................................................................................................ 7
4.22 Glosář ................................................................................................................................ 7
5. Závěr .................................................................................................................................................... 8
Úvod:
Pro zpracování své práce jsem si vybrala knihu, na základě doporučení bývalé studentky Eko
gymnázia. Rovněž jí byla doporučena jejím profesorem sociologie a politologie PhDr. Pospíšilem.
Dle mnoha odborníků je považována za nejlépe zpracovanou učebnici sociologie. Její autor
Anthony Giddens bývá hodnocen jako velice čtivý autor, který zpřístupňuje všem ve svých dílech
základní otázky sociologie. Přečetla jsem jen jedno autorovo dílo, přesto mohu již s tímto názorem
souhlasit. Většina čtenářů této knihy ji hodnotí jako velice záživnou, text není přetížen teorií, je zde
naopak mnoho praktických příkladů, které napomáhají ke snadnějšímu pochopení tématu. Vzhledem k
tomu, že se jedná o velice obsáhlou knihu, omezila jsem svoji práci pouze na ty nejzákladnější pojmy a
myšlenky.
Ve velkém křesťanském městě zemřel bez přátel, hladem!
Vyhladověn k smrti tam, kde je tolik skvělých hodovních síní!
Ve městě nemocnic zemřel ve vězení!
Bez domova zemřel v zemi, která se pyšní tím, že je domovem pro každého!
Ve městě milionářů zemřel bez peněz!
(Citováno: Lees, 1985)
Ten citát je nejenom mým nejoblíbenějším v této knize, ale zároveň popisuje dnes tak krutý svět.
Giddens nám zas zde objasňuje jak a proč se tak naší společnosti stalo.
- 1-
Bibliografické údaje:
• Nakladatel: Argo
• Počet stran: 596
• Formát: 170 x 237 mm
• Hmotnost: 1058 g
• Rok vydání: 2000/02 (Překlad nejnovějšího přepracovaného vydání z roku 1997.)
Kniha je psána v anglosaském stylu - text není přetížen teorií a
každé téma je rozvedeno na praktických příkladech. Mapy a tabulky tu
najdeme vedle kreslených vtipů.
Autor:
Anthony Giddens se narodil a vyrostl v Edmontonu v severním
Londýně. Roku 1956 začal studium na Hullské univerzitě a roku 1961 je
dokončil magisterským titulem na London School of Economics. Později
získal titul PhD. Na Královské koleji univerzity v Cambridge.
Působil na několika univerzitách, po studiu od roku 1961
nastoupil na univerzitu v Leicesteru, kde učil sociální psychologii. Od
roku 1969 nastoupil na univerzitu v Cambridge a v roce 1987 se zde stal
profesorem sociologie. V roce 1985 spoluzaložil akademický
nakladatelský dům Polity Press. Později nastoupil na univerzitu Santa
Barbara v Kalifornii a od roku 1997 se vrátil zpět na London School of
Economics. Zde působil do roku 2003 jako ředitel a poté jako emeritní
profesor. Na různých univerzitách získal 15 čestných titulů. Je členem
Americké akademie věd a Čínské akademie sociálních věd.
Je autorem 34 knih, publikovaných v 29 jazycích, a četné články
a recenze. V Blairově administrativě aktivně působil jako premiérův
poradce, od roku 1997 se účastnil původních rozhovorů Blair-Clinton.
Roku 2004 byl uveden do šlechtického stavu, když získal titul barona a
usedl ve Sněmovně lordů za Labouristickou stranu.
Anthony Giddens vidí velký přislib v nástupu globalizace*. Jeho
názor měl obrovský dopad na politiku. Moderní levice by podle něj
neměla hlásat rovnost výsledků, ale rovnost příležitostí. Jeho kniha Třetí
cesta čelila jak kritice ze strany klasické levice, tak i od pravice. Mezi
její kritiky se řadí krom jiných Václav Klaus. (viz článek) Přesto
inspirovala Tonyho Blaira a Labouristickou stranu (centristicko-levicová
politická strana ve Velké Británii), která vyhrála troje volby s
programem, jehož ideová východiska vycházela z Giddensovy práce.
*Globalizace – rostoucí vzájemná závislost různých národů, států a regionů celého světa
- 2 -
Rozhovor: Anthony Giddens
Jakou byste dal známku americkému prezidentovi
Baracku Obamovi?
Jsem jeho stoupenec a nebudu lhát, ohodnotím-li ho
na výbornou. I když to neposkytuje prostor pro nuance.
Myslím, že to, co Obama dělá, je mnohem radikálnější,
než jak o tom referují média. Říkají, že není moc
úspěšný a tak dále. Ale on začal znovu ustavovat
systém mezinárodních vztahů, který byl v klíčových
aspektech dramaticky poničen minulou
administrativou. Navíc je to jen rok. A když se
kouknete do minulosti, žádný prezident toho za rok
moc nestihl. Jsem v politice velmi dlouho a vím, že
jakmile se chopíte moci, lidé začnou říkat, že
nejednáte dost rychle. Říkají to i vaši stoupenci. Ale
podle mě už na mezinárodní úrovni dosáhl důležitého
pokroku.
A pokud jde o jeho domácí politiku?
Tam bych byl kritičtější. Podle mě jsou klimatické
změny největším problémem, kterému čelíme.
Prezident Obama ale z vnitropolitických důvodů
postavil na první místo reformu zdravotnictví. Důsledky
pro nedávnou klimatickou konferenci v Kodani byly
velice závažné. USA tam neměly moc co nabídnout,
což celý podnik zásadním způsobem oslabilo.
Z pohledu Čechů je Barack Obama také
tím, kdo zrušil plán na stavbu radaru.
Ne každému ve východní Evropě se to líbí, ale podle
mě je to pozitivní opatření. Protože mu to poskytuje
účinnější "páku" na Rusko. Obama se s Moskvou a
také s Pekingem snaží dohodnout na společném tlaku
na Írán, který bude silnější, než kdyby ho USA vyvíjely
samy.
Má střední Evropa důvod bát se
Obamovy snahy o znovuustavení vztahů s
Ruskem?
Ne. Myslím, že existoval větší důvod bát se té
předešlé strategie, Bushovy. To když Rusové říkali, že
umístí rakety do Kaliningradské oblasti. Což by podle
mě nebylo dvakrát bezpečné prostředí pro lidi žijící v
bývalé východní Evropě.
Část české veřejnosti to však vnímá tak,
že zatímco George W. Bush dával Rusku najevo, že
Česko a další země bývalého východního bloku
náleží k západnímu světu, Obama dal zrušením
"radarového" plánu vlastně Moskvě vědět, že mu
na této oblasti tolik nezáleží...
Tomuhle pohledu rozumím, ale jak jsem řekl, George
W. Bush vystavoval bývalou východní Evropu většímu
nebezpečí. Podívejte, Česká republika je v Evropské
unii, a není tedy na Spojených státech, aby si nadále
zachovávaly roli ochránce Evropy. Samozřejmě s
výjimkou NATO. Je na EU, aby udržovala vlastní vztah
k Rusku. Co mi však dělá v tuto chvíli starosti, je
způsobilost EU. Nemyslím, že by Lisabonská smlouva
opravdu vytvořila ten druh vedení, v nějž státy Unie
doufaly. Koukněte se třeba, co se dělo v Kodani: EU
tam byla tak trochu na vedlejší koleji. Potřebujeme,
aby EU byla silnější, nikoliv slabší. Aby opravdu
převzala odpovědnost za kontinent.
Takže jednoduše řečeno, Rusko podle
vás není nebezpečné...
Rusko si chce zachovat vliv v určitých oblastech.
Zkouší nějakým způsobem znovu vytvořit sféru vlivu
na Ukrajině a v dalších sousedních zemích. To
neschvaluji, ale taková je prostě ruská snaha. Vytváří
to problém, s nímž, jak víme, není pro Evropskou unii
jednoduché se vypořádat. EU je na Rusku energeticky
závislá. Ale rozhodně si nemyslím, že změna, kterou
udělal prezident Obama, vytvořila v bývalé východní
Evropě nebezpečnější situaci.
Takže ti, kteří v souvislosti s Ruskem
mluví o nové studené válce, se tuze mýlí?
Ano. Vladimir Putin je velice populární, protože v očích
Rusů vrátil státu mezinárodní prestiž. Rusko je dnes
podle mě v situaci srovnatelné se stavem Británie ve
40. a 50. letech, kdy přišla o své impérium. Jeho síla
se radikálně zmenšila.
Zmínil jste Lisabonskou smlouvu a
přesvědčení, že nevytvořila kýžené silné vedení
EU. Proč váš někdejší šéf Tony Blair neuspěl ve
snaze získat post evropského prezidenta?
Evropská unie má tendenci být koňským trhem a
spousta věcí se odehrává v zákulisí. Důvod, proč
Tonymu Blairovi nakonec nenabídli křeslo unijního
prezidenta, je následující: někteří političtí lídři prostě
nechtěli někoho, kdo by je zastínil. Pak je tu také Irák,
to není zanedbatelný důvod. Anebo skutečnost, že
Velká Británie, byť je členskou zemí, pořád odmítá
euro. Ale primární důvod je ten, že někteří politici
prostě v té funkci nechtěli vidět silného lídra.
22. ledna 2010 Britský sociolog Anthony Giddens
4.1 1. kapitola – Co je to sociologie
Úvodní kapitola nás obeznámí s pojmem sociologie. Dozvíme se, jak a proč sociologie vznikla a
jaký má široký vztah ke všemu, co život přináší. Autor předkládá historii sociologie jako vědy a
seznamuje nás s nejvýznamnějšími osobnostmi, které se na vzniku sociologie podíleli. (A. Comte, K.
Marx, M. Weber, M. Foucault, J. Habermas).
*Sociologie – obor, který se zabývá studiem lidských skupin a společností se zvláštním důrazem na analýzu moderních průmyslových zemí. Patří ke skupině
společenských věd, které zahrnuje i antropologii, psychologii, ekonomii, politologii a demografii. Hranice mezi těmito vědami nejsou přesně definovány; mají
řadu společenských oblastí zájmu, koncepcí a metod
4.2 2. kapitola – Kultura, společnost, jedinec
Jak začneme postupně procházet knihou, zjistíme, že naše uvažování není v mnoha ohledech
správné. Většinou vše posuzujeme ve vztahu k sobě a ke své kultuře. Máme sklony určovat, co je
normální a co je správné a to, co se od námi přijatých norem liší, odsuzujeme. Není tedy možné, aby se
lidstvo vyvinulo v jednu homogenní strukturu s normami, které budou přijímány všemi. Musíme se naučit
v sobě budovat jednu důležitou vlastnost - toleranci. Jen tak se můžeme navzájem pochopit a jen tak
dokážeme žít v souladu s ostatními.
Na to pak Giddens navazuje popisem celého životního cyklu od dětství až po stáří a věnuje se i
smrti a střídání generací. Závěrem řeší problém resocializace*, který je většinou vyvolán životními
okolnostmi.
*Resocializace – znovu začlenění jedince do normální společnosti
4.3 3. kapitola – Typy společností
Na začátku této kapitoly se autor zabývá historií a vznikem nejstarších kultur, popisuje jejich
individuální tradice, zvyky. Věnuje se nástupu industrializace*, přechodu k průmyslové společnosti.
Popisuje průběh kolonizace od 17. století až do 20. století, poukazuje na rozhodující vliv kolonialismu na
současnou podobu světa. Podrobně nás dále seznamuje s rozdělením světa na První, Druhý a Třetí svět,
popisuje ekonomické a sociální problémy jednotlivých oblastí. A neopomíjí, ani téma globalizace.
*Industrializace – rozvoj moderních forem průmyslu – továren, strojů a hromadných výrobních procesů. Industrializace představuje jeden z klíčových
procesů sociálního vývoje posledních 200 let. Společnosti, které prošli industrializací, se vyznačují zcela odlišnými vlastnostmi než méně rozvinuté země.
V průmyslových zemích například pracuje jen velmi malé procento populace v zemědělství, zatímco před průmyslovou revolucí to byla většina obyvatel.
4.4 4. kapitola – Sociální interakce v běžném životě
Celá kapitola je věnována sociální interakci*. Zaměřuje se především na oblast neverbální
komunikace. Vysvětluje, že důležitá nejsou jen slova, ale v mnoha ohledech jsou mnohem důležitější
například gesta a pocity. Upozorňuje i na mnoho záležitostí, které nám mohou pomoci k lepšímu chápání
druhé strany. Uvádí zde i pravidla hovoru, který se nám zdá tak běžnou záležitostí a přesto v něm děláme
mnoho chyb.
*Interakce – vzájemné působení dvou nebo více činitelů
- 3 -
4.5 5. kapitola – Pohlaví a sexualita
Autor zde poukazuje na důležitost socializace v procesu uvědomění si vlastního pohlaví a
sexuality*. Popisuje role rodičů, médií, školy, vrstevníků atd. v tomto procesu. Dozvídáme se, jaký vliv
má biologie a jaký společnost.
Velkou část autor věnuje homosexualitě a prostituci. Giddens nám na všechna tato témata nabízí
různé úhly pohledu.
*Sexualita – široký pojem, jenž zahrnuje lidské sexuální rysy a sexuální chování
4.6 6. kapitola – Tělo: přijímání potravy, nemoc a stárnutí
Začátek kapitoly je věnován mentální anorexii. Dále autor rozebírá vliv společenských změn na
záležitost jako je reprodukce, porod, potrat atd. Řeší také otázku relativity zdraví a nemoci, současně
popisuje zdravotnické systémy vyspělých zemí. Samozřejmě je zde zmiňován i dopad životního prostředí
na zdraví. Kapitola je ukončena otázkou stárnutí jako přirozené součásti života.
4.7 7. kapitola – Rodina, manželství, osobní život
V této pasáži autor obrací svou pozornost na úlohu rodiny ve společnosti. Seznamuje nás s
klíčovými pojmy a postupně nás provází historií rodinného života. Neopomíjí zmínit kulturní rozdíly.
Věnuje se i narůstající rozvodovostí manželství a s tím spojenými dopady na děti a samotné rodiče. V této
kapitole se také zabývá násilím v rodinách, jeho dopadem a příčinami. V závěru uvádí několik alternativ
klasické rodiny tak, jak se v dnešní společnosti objevují (komuna, kohabitace – situace, kdy spolu dva
lidé žijí ve více čí méně trvalém vztahu, aniž vstoupí do manželství, homosexuální rodiče, svobodný
stav).
4.8 8. kapitola – Konformita a deviace
Giddens zde vysvětluje, co to je deviace*, konformita a jakou úlohu ve společnosti plní zákon a
trest. Deviace se týká nejen chování jedince, ale i skupiny. Každá společnost, když procházela vývojem,
si vytvářela své normy a zákony. Velkou pozornost věnuje autor zločinu. Předkládá jeho biologický i
psychologický pohled. Rozebírá v současnosti jednotlivé typy protizákonného chování (např.: deviantní
subkultury kultu Hare Krišna či bezdomovců). Není opomenut problém duševně nemocných a vztahu
společnosti k těmto lidem.
*Deviace – Způsoby chování, které nejsou konformní (správné) vůči normám či hodnotám zastávaným většinou členů určité skupiny nebo společnosti.
Hodnocení toho, co je „deviantní“, bývá velice různé, protože se normy a hodnoty v různých kulturách a subkulturách výrazně liší. Mnohé formy chování,
které jsou v určitém kontextu považovány za prestižní, bývají v jiném hodnoceny velice negativně.
4.9 9. kapitola – Etnicita a rasa
Zde je objasněna otázka vzniku etnických a rasových předsudků a diskriminace
z psychologického i sociologického hlediska. Historicky popisuje různé konflikty, způsobené tímto
problémem a seznamuje nás s pravděpodobným budoucím vývojem. Vidí tři možné způsoby - asimilace,
tavící kotel nebo kulturní pluralismus. Jako nejlepší Giddens vidí kulturní pluralismus.
1) Asimilace – situace, kdy většinová populace, vstřebá (nebo pohltí) menšinu a ta převezme hodnoty a normy dominantní kultury.
2) Tavící kotel (model) – představa splynutí etnických rozdílných populací do nového celku, který bude obsahovat prvky různých kultur.
3) Kulturní pluralismus – rovnováha koexistence několika subkultur v dané společnosti
- 4 -
4.10 10. kapitola – Stratifikace a třídní struktura společnosti
Zde je vysvětleno základní rozdělení společnosti – otroctví, kasty, stavy a třídy. Dále pojmy jako
třídy, majetek, příjmy, či postavení, které vytváří třídní společnost. Jako starší než třídní společnost vidí
nerovnost mezi mužem a ženou. Oproti minulosti spatřuje výhodu v sociální mobilitě*. Giddens
vysvětluje problémy chudoby, nerovnosti, bezdomovectví.
*Sociální mobilita – pohyb jedince nebo skupiny z jednoho sociálního postavení do druhého. Termínem vertikální mobilita se označuje přesun na vyšší nebo
nižší příčku sociální hierarchie; laterální mobilita znamená fyzický pohyb jedince nebo skupiny z jedné oblasti do druhé. Při analýze vertikální mobility
rozlišují sociologové mezí tím, jakého vzestupu (nebo poklesu) dosáhl jedinec v průběhu své vlastní kariéry a jak je na tom ve srovnání se svými rodiči.
4.11 11. kapitola – Moderní organizace
Tato kapitola se zabývá vzestupem moderních organizací* a jeho dopadem na náš současný
život. Jsou zde rozebírány způsoby fungování různých organizací. Máme zde možnost seznámit se s
Weberovou a Foucaultovou teorií organizací. Jak je organizace tvořena, jaké uvnitř organizace fungují
vztahy, co je to byrokracie a demokracie? Na všechny tyto otázky najdeme odpovědi právě v této
kapitole, kterou autor uzavírá přiblížením vzniku a fungování nadnárodních koncernů.
Byrokracie – vláda úřadů x Demokracie – vláda lidu
*Organizace – velká skupina lidí, mezi nimiž existují konkrétní vztahy definované mírou autority. V průmyslové společnosti existuje mnoho typů organizací,
které ovlivňují většinu aspektů našeho života. Ne všechny mají formálně byrokratickou povahu; přesto mezi vývojem organizací a byrokratickými sklony
nacházíme zřetelnou souvislost.
4.12 12. kapitola – Práce a ekonomický život
Kapitola je věnována práci – tedy lidské činnosti. Jsou zde přiblíženy pojmy jako placená a
neplacená práce, dělba práce, ekonomická závislost, druhy výroby. Seznamuje nás s problémem
nezaměstnanosti* a jejími příčinami. Navazuje pak pojednáním o vzniku a rozvoji odborů a o všem, co s
jejich existencí souvisí, včetně stávky. Dále je přiblížena jedna z nejvýznamnějších změn v současné
společnosti, a to větší zapojení žen do pracovního procesu.
*Nezaměstnanost – situace, kdy si jedinec přeje získat placenou práci, ale nenachází ji. Definice nezaměstnanosti je komplikovanější, než by se mohlo na
první pohled zdát. Jestliže někdo nemá placené zaměstnání, neznamená to ještě, že by nepracoval. Na příklad ženy v domácnosti nedostávají plat, ale často
přitom pracují velmi tvrdě.
4.13 13. kapitola – Vláda, politická moc a válka
Giddens se zde zabývá hlavními faktory ovlivňujícími politický život. Vysvětluje, co je to moc,
autorita, stát*, vláda, politický aparát. Objasňuje rozlišení tří typů práv – občanská, politická a sociální
práva (dle T. H. Marshala). V části kapitoly věnované politice se autor zaměřuje na politickém podílu
žen. Z pohledu historie nás seznamuje s některými světovými konflikty. Kapitola je uzavřena autorovou
úvahou: „Ať se stane cokoliv, riziko války nezmizí. Jedině vytvoření bezjaderného světa však může
vyloučit možnost strašlivého jaderného konfliktu, jenž by mohl zničit velkou část naší planety a možná i
lidstvo jako celek“.
*Stát – politický aparát (vládní instituce a ostatní státní zaměstnanci), jenž spravuje určité území a jehož autorita se opírá o zákon a schopnost použít síly.
Některé společnosti, například lovci a sběrači nebo menší zemědělské komunity, žádné státní instituce nemají. Vznik státu je mezníkem v lidské historii,
protože centralizace politické moci dává procesům sociální změny novou dynamiku.
4.14 14. kapitola – Masová média a populární kultura
Masová média* jsou v současnosti zcela běžnou a pro většinu lidí nepostradatelnou součástí
života, ať jsou to noviny, televize nebo jiné instituce. Vliv médií na každodenní život a na utváření
- 5 -
veřejného mínění je příliš velký. Kapitola přibližuje vznik médií, jejich historii, ale i jejich vliv na
chování člověka i na celou společnost. Zejména velký vliv mají média na chování mládeže. Díky médiím
mládež nezískává vždy ten správný pohled na svět. Autor se dále věnuje internetu, bez něhož si
pravděpodobně život již neumíme představit.
*Masová média – formy masové komunikace, například noviny, časopisy, rozhlas a televize
4.15 15. kapitola – Vzdělání
Seznámíme se zde se vznikem současné podoby školního vzdělávání a jeho dopadu na
společnost. Jsou zde srovnání základního, středního, vysokého školství a vztah mezi inteligencí a
genetikou.
V úvahách o budoucnosti vzdělání nepochybuje o zvýšení podílu počítačové a multimediální
techniky ve vzdělávacím procesu. Uvědomuje si však, že to závisí na materiálních možnostech škol i
samotných žáků.
4.16 16. kapitola – Náboženství
Prostřednictvím této kapitoly se dozvídáme zajímavé informace jak o monoteistických tak i
polyteistických náboženstvích*. V naší společnosti vnímáme náboženství jako něco, co patří historii.
Neboť o náboženství slýcháme, tak ve spojení s terorismem, válkou nebo fanatismem. Giddens popisuje
historii a věnuje se jednotlivě všem významným náboženstvím. Uvádí nás i do problematiky sekt, zabývá
se představou Boha a účastí žen v náboženských organizacích.
*Náboženství – souhrn představ určité komunity, v němž se používá symbolů vyvolávajících úctu nebo úžas a rituálních praktik, jichž se členové komunity
účastní. Víra v nadpřirozené bytosti není nezbytnou podmínkou. Oddělit náboženství od magie je obtížné; odlišujícím kritériem je často skutečnost, že magiii
provozují spíše jedinci než skupina formou kolektivního rituálu.
Monoteismus – víra v jednoho boha x Polyteismus – víra ve více bohů
4.17 17. kapitola – Města a rozvoj moderního urbanismu
Kapitola je zaměřena především na urbanizaci*. Po pojednání o hlavních rysech moderního
urbanismu se Giddens věnuje urbanistickým teoriím. Dále pojednává o složení měst z jednotlivých center
zaměřených na určitou lidskou činnost. Z pohledu historie je přiblížen poválečný vývoj měst na Západě,
postupná urbanizace Třetího světa se souvisejícím nekontrolovatelným přelidněním.
*Urbanizace – rozvoj měst
4.18 18. kapitola – Revoluce a sociální hnutí
Po úvodní části, ve které Giddens vysvětluje, co to vlastně revoluce je, věnuje hned první část
této kapitoly ruské revoluci, které výrazně ovlivnila evropské dějiny. Dále autor popisuje mnohé teorie,
které zdůvodňují důležitost a četnost revolucí v posledních dvou stoletích. Rozebírá důvody vedoucí k
revolucím.
V návaznosti na tématiku revolucí autor objasňuje otázku sociálních hnutí.
Revoluce – proces politických změn , při němž dochází k masovému sociálnímu hnutí, vedoucímu ke svržení existujícího režimu a vytvoření nové vlády.
Revoluce se liší od státního převratu právě účastí mas a změnou celého politického systému. Za státní převrat se označuje uchvácení moci ozbrojenou
skupinou, která sesadí dosavadní vládce, ale jinak systém vlády radikálně neznění.
Sociální hnutí – velké seskupení lidí, kteří se snaží společně prosadit proces sociálních změn, anebo mu naopak zabránit. Sociální hnutí se obvykle ocitají
v konfliktu s organizacemi, jejichž cíle a názory často odmítají. Úspěšná hnutí se však mohou sama institucionalizovat a změnit se v organizace
- 6 -
4.19 19. kapitola – Globální změny a ekologická krize
Giddens se v kapitole zamýšlí nad společenskými změnami a jejich původem. Definuje tři
základní ovlivňující faktory – fyzické prostředí, politická organizace a kulturní faktory. Popisuje ohrožení
životního prostředí související se zvyšující spotřebou.
Ekologické hnutí – hnutí usilující o zachování integrity životního prostředí, které je ohroženo náporem moderního průmyslu a techniky.
4.20 20. kapitola – Metody sociologického výzkumu
Zde se autor dostává k sociologické práci samotné a seznamuje čtenáře s problematikou, která se
přímo dotýká sociologie jako vědy*. Postupně nás seznamuje se všemi etapami sociologického výzkumu
od stanovení problému až po prezentaci závěrů.
Kvalitní sociologická práce musí používat nejvhodnější výzkumné metody, abychom během
sociologického výzkumu kladli co nejpřesnější otázky a uměli získané výsledky co nejlépe analyzovat.
Na několika příkladech jsou uvedeny případné problémy, se kterými je možné se setkat během
sociologického výzkumu. Velkým přínosem sociologie je její vliv na mnoho sfér života.
*Věda – systematické zkoumání světa kolem nás, jehož součástí je soustavné získávání empirických dat spolu s vytvářením teoretických přístupů a teorií,
které tato data vysvětlují. Při vědecké činnosti se kombinuje smělá tvorba nových způsobů uvažování s pečlivým ověřováním hypotéz a myšlenek. Jedním
z hlavních rysů, kterým se věda odlišuje od jiných myšlenkových systémů (například náboženských), je předpoklad, že všechny vědecké myšlenky mohou být
jinými vědci kritizovány a revidovány.
4.21 21. kapitola – Sociologické teorie
Kapitola přibližuje základní sociologické přístupy a uvádí teoretická dilemata, které z nich
plynou. Znalost těchto teorií nám pomůže lépe pochopit samotnou sociologii a více ji chápat jako
skutečnou vědu. A. Giddense: "Rozmanitost teoretického uvažování pro nás zůstává bohatým zdrojem
představivost, která je nezbytnou podmínkou pokroku v sociologické práci."
*Teorie – pokus o formulaci obecného pravidla vysvětlujícího pravidelně pozorované jevy. Vytváření teorií je nezbytnou součástí každé sociologické práce.
Teorie sice souvisejí s širšími teoretickými přístupy, ale současně bývají ovlivněny také důsledky výzkumu, k nimž vedly.
*Teoretický přístup – pohled na sociální život, který vychází z určitého teoretického pojetí. K významným teoretickým přístupům v sociologii patří
funkcionalismus, strukturalismus, symbolický intencionalismus a marxismus. Teoretické přístupy poskytují sociologům povšechnou orientaci, v jejímž
výzkumu, tak způsob identifikace a řešení problémů.
4.22 22. Kapitola - Glosář
Jako každá odborná kniha obsahuje i toto dílo "Glosář základních pojmů a Glosář důležitých
termínů", což je a přehledná pomůcka, do které je dobré nahlédnout, pokud nám není nějaký ten pojem
zcela jasný. Pojmy i termíny jsou v obou glosářích vysvětleny stručně, ale přesto srozumitelně. Na
ukázku jsem zde použila z obou glosářů ke každé shrnuté kapitole související pojem.
Na úplném konci knihy, po dlouhém seznamu použité literatury, je rejstřík, díky němuž lze
vyhledat v textu to, co je aktuálně zapotřebí.
- 7 -
Názor:
K čemu je sociologie dobrá, není rozhodně pouze řečnickou
otázkou. Podle Giddense tento obor umožňuje na svět nahlížet z různých
perspektiv. Dle mého názoru je sociologie nauka o taktickém přístupu ke
všemu okolo nás i k samotné ekonomice.
Autor na každé téma pohlíží zcela realisticky a bez jakéhokoli
zaujetí. Kniha je srozumitelně napsaná a otevírá tak mnoho šancí pro
studenty. Já jako studentka sociologie jsem si ji opravdu oblíbila.
Tato kniha se stala pro mě již od prvního pohledu výzvou.
Nejenom, kvůli její značné velikosti, ale hlavně díky jejímu obsahu, mě
tato věda začala fascinovat. Začetla jsem se od první stránky a zároveň
jsem věděla přesně, o čem píše. V budoucnu doufám, že se této vědě
přiblížím mnohem víc a bude mi dovoleno pochopit zákoutí naší
společnosti.
Dominika Mašková
- 8 -
Nakladatelství Argo vydalo překlad dlouho očekávané knihy
Anthony Giddense Sociologie (Giddens, Anthony. Sociologie. Argo,
2000, překlad: Jan Jařab, počet stran: 595. Giddens, Anthony.
Sociology. Polity Press, 1989, 1993, 1997.). Jak sám název napovídá,
jedná se o elementární učebnici sociologie, ve které autor definuje
klíčová témata a termíny oboru. Nejde mu o vyvinutí nových teorií,
spíše předkládá poměrně komplexní a přehledný náhled pro začínající
studenty oboru. Dá se očekávat, že mnoho vysokoškolských učitelů
bude tento překlad používat pro přiblížení témat studentům prvních
ročníků. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby byl překlad terminologicky v
pořádku a aby kniha nabízela ty pedagogické možnosti, které skýtá
originál. Ve své recenzi jsem se zaměřila na kapitolu 5 - Pohlaví a
sexualita, neboť se jedná o téma v české sociologii poměrně opomíjené,
o téma, kde je naprosto nutné, aby nastavení celého diskursu, ve kterém
budou budoucí diskuse probíhat, bylo správné a odpovídalo
terminologii používané západními vědci. Překlad, bohužel, tomuto
požadavku neodpovídá. Spíše v něm vládne naprostý terminologický
chaos".
Názor: Václav Klaus
Anthony Giddens ve své
nedávné knize Třetí cesta již samotným
názvem dává dohromady třetí cestu se
sociáldemokratismem. Aspoň je
dostatečně upřímný, zatímco jiní to
skrývají. Jeho kniha navrhuje 7
základních důvodů pro činnost vlády ve
společnosti, kterou propaguje:
1. zajišťování veřejných statků
2. regulace trhů ve veřejném zájmu
3. podpora sociálního smíru
4. aktivní vytváření lidského kapitálu centrální úlohou
státu ve vzdělávacím systému, čímž jsou
determinovány základní normy a hodnoty společností
5. zabezpečování infrastruktury
6. podpora regionálních a nadnárodních společenství
a sledování globálních cílů
7. úloha primárního zaměstnavatele, zejména v
ekologické sféře.
Když se díváme na tento
seznam, musíme přiznat, že 3 z těchto
důvodů patří i do klasického liberálního
uvažování, ale ostatní znamenají
nesmírný přesun moci do rukou politiků
na úkor individuální svobody.
Je nepochybně nadsázkou,
dělá-li někdo laciný argument, že třetí
cesta nevyhnutelně vede k otroctví, ale
někteří z nás takto hovoří. Socialistické
a sociálně demokratické myšlenky jsou
však s námi již dlouhou dobu. Je
nepochybné, že podkopávají fungování
trhů a zejména inherentní morálku
svobodných trhů. Bude třetí cesta
pouze marginální extenzí starých
socialistických idejí a nezmění, tudíž,
zásadně dnešní společnost nebo
způsobí hlubokou změnu?
Musím se přiznat, že zásadní
změnu nečekám. Třetí cesta je nejspíše
novou formou ospravedlnění starých
socialistických praktik než čímkoli jiným.
To samo o sobě je nebezpečné. Pro ty
z nás, kteří jsou citliví na různé „plíživé“
jevy a tendence – kam řadím stát
blahobytu, rozpínavý stát, byrokratizaci
společnosti, pokusy zájmových,
nátlakových skupin polepšit si na úkor
ostatních, nenávistná a iracionální
nedůvěra v svobodné trhy a v jejich
protagonisty – musíme očekávat, že
nová vlna třetích cest může
zkomplikovat naše snahy obhajovat
svobodné trhy a svobodu vůbec,
protože může svést některé z těch, kteří
nás původně podporovali.
Nevidím okamžitou hrozbu v
ekonomické sféře. Větší nebezpečí
vidím ve sféře politiky a velmi se bojím
kazatelů nové morálky a kultury. To se
může k ekonomice vrátit, ale až se
zpožděním.
Naším cílem je s třetími
cestami bojovat a rozkrývat nevinný
romantismus různých současných gurů
třetích cest, protože tak nevinní nejsou.
(Václav Klaus, Vancouver, 30. srpna
1999. Vystoupení na zasedání Montpelerinské
společnosti, překlad z angličtiny)"

Práce obsahuje naskenované články.