1.	Charakteristika Evropy

2.	Typické skutečnosti pro evropské centrum

3.	Etapy rozvoje integračního procesu v západní Evropě

3.1	Etapa integračních východisek formovaných 2. světovou válkou

3.2	Etapa ekonomického a sociálního rozvoje a integrační dynamiky

3.3	Etapa stagnace integračního procesu a strukturálních krizí

3.4	Etapa oživení integrační dynamiky

3.5	Etapa formování hospodářské, měnové a politické unie

„Zárodkem integračních institucí ES (dnešní EU), bylo ESUO, jehož členy (Něm, F, I, Belgie, Ni, Lucem,) VB odmítla. Cílem ESUO - zrušit cla, omezení na trhu s ocelářskými výrobky a s uhlím, pak nastolení volného trhu mezi státy “šestky”. Novým impulsem - námět na vytvoření společného trhu -1955 – messinská konference (ministři států ESUO) nabídnuto i dalším státům, VB ještě neprojevovala zájem. 1958 - v platnost EHS a Euratom. EHS - komplexní cíle (vytvoření společného trhu, volný pohyb výr. faktorů, ale chtěli i zemědělské výrobky na volném trhu)

VB – v 1959- založila ESVO se státy, které nebyly v EHS, (Rakousko, Dánsko, Švýcarsko, Švédsko, Norsko a Portugalsko), motivem navodit konkurenční vztahy, koncepce volného obchodu nebyla spojena s institucemi nadstátního charakteru, ani politické cíle. Již 1961 na základě vnitropolitických změn ve VB a úspěšnému startu šestky… podává poprvé přihlášku do EHS - odmítnuta, až v roce 1973 spolu s Dánskem a Irskem

Dynamika 60.let
Dynamika růstu, životní úrovně, rozvinutí zemědělské politiky s cílem potravinové soběstačnosti ES, ale i střety uvnitř ES - v rozhodovacích procesech (střet 2 integr. koncepcí):
růst role nadstátních orgánů – federalizovaná Evropa – SRN, NI, I
rozvoj mezivládní spolupráce bez posilování nadstátních orgánů - FR, tato linie nakonec převážila.
1966 - Lucemburský kompromis, na nátlak Francie umožnil trvalé právo veta v otázkách, které dotyčná země považovala pro sebe důležité. V této etapě navazování vztahů s řadou RE, které patřily dříve do koloniálních impérií Fr, Ni, BE

Etapa stagnace integračního procesu a strukturálních krizí
1973 – 1974 - surovinová a energetická krize a
1985 - přípravy inovací integračních mechanismů ES, pokles dynamiky růstu a vzestup nezaměstnanosti v důsledku prudkého růstu cen ropy, což ovlivnilo nákladovou strukturu evropského průmyslu, jeho konkurenceschopnost navíc snížena centry Japonska a NIZ., nezaměstnanost měla strukturální dlouhodobý charakter 7 - 10%, pozitivní krok- v sektoru měn. kursů.
1978 - dohoda o Evropském měnovém systému (kterou inicioval SRN a F)s cílem stabilizovat směnné kursy na půdě nové instituce, a dát nový impuls k rozvoji vnitřního obchodu v ES, zavedena zúčtovací jednotka ECU, mimo národní měny, ale současně jako košová jednotka, reflektující rozdílnou ekonomickou sílu států ES, snaha o autonomii měny vznikla jako reakce na rozpad brettonwoodského systému poč. 70. let, na labilní pozici dolaru“

Světová ekonomika 13/25. Práce obsahuje tabulku.