"PRVNÍ SLOHOVÁ PRÁCE
Vypravování
Osnova: 1)Záludná otázka, kterou mi položil bratr.
2)Jak mi bratr nasadil brouka do hlavy.
3)Když jsem byla na informačním centru.
4) Co jsem se dočetla v brožuře.
Jednou, když za mnou přišel můj menší bráška, položil mi velice záludnou otázku: „jak vznikl název obce Doloplazy?“Hmmm…no víš….“ A právě tehdy jsem zjistila, že mu nedokážu odpovědět.
Jenže já nejsem ten typ člověka, že bych nad tím jen mávla rukou a nechala to být. Brácha mi, jak se říká, „nasadil brouka do hlavy.“ Řekla jsem si, že musím zapátrat ve starých kronikách nebo se zkusit něco dozvědět od pamětníků. Vždyť na to budu mít teď hodně času, protože již brzy začnou letní prázdniny…
Hned druhý prázdninový týden jsem se vydala městskou hromadnou dopravou na cestu do obce Doloplazy. Za pomoci tamějšího občana, který mi poradil směr, jsem dorazila na Obecní úřad v Doloplazech. Vešla jsem do dveří a nápisem: INFORMAČNÍ CENTRUM. „Dobrý den,“pozravila jsem. „Dobrý“ odpověděla mi s úsměvem moc příjemná paní, které tato kancelář patřila. „Copak si přejete?“ „Víte, mě by zajímalo, jak vznikl název Vaší obce.“ Opět se na mě usmála a podala mi tenkou brožurku. „Tuhle brožurku napsal pamětník, který zemřel téměř před třiceti lety. Dozvíš se v ní mnoho zajímavého o naší obci.“ „Mockrát Vám děkuji a na shledanou.“ „Na shledanou!“ odpověděla mi.
Hned, jak jsem přijela domů, začala jsem spolu s mým bratrem číst….“ „V dávných dobách si muži z naší obce vydělávali peníze velmi těžce. Pracovali v dolech, jenže ty doly byly velmi úzké, proto se muži museli v dolech plazit…a tak vznikl název Doloplazy.“ „Aha!“ řekl udiveně bráška. „Já jsem si myslel, že to má něco společného s hady nebo ještěrkami…!“

V žáru červencového odpoledne
Druhá slohová práce
Chtěla bych Vám popsat zážitek z jednoho červencového odpoledne.
Jednou jsem se šla projít na své oblíbené místo. Sedla jsem si do trávy jemné jako hedvábí. Vychutnávala jsem si medové hlásky cvrlikajících ptáků. Zhluboka jsem se nadechla vzduchu protkaného vůní lesních jahod. Podívala jsem se směrem k lesní studánce. Voda v ní něžně zurčela. Ten zvuk mi připomínal líbeznou píseň, kterou někdo hraje na harfu.
Uviděla jsem jelena, jak sklání svou hlavu nad pramenem vody a vychutnává si doušek po doušku. Byl to jelen s mohutnou postavou a velikánskými parohy. Na hlavě měl bílou skvrnu. Jeho oči byly blankytně modré, zrovna jako nebe, na kterém zářilo sluníčko. Na přední noze měl také bílou skvrnu. Zadní kopýtko bylo zraněné. Za jelenem se rozprostíralo velké slunečnicové pole. Hlavy slunečnic se točily za sluníčkem Připadalo mi, že sluníčko tahalo svými paprsky slunečnici za lístky. Na některých slunečnicích chybělo pár semínek. Nejspíš je vyzobali ptáci. Nad lánem se vznášelo několik pestrobarevných motýlů.
Najednou jelena něco vyplašilo. Rozutíkal se a zmizel v dáli.
Ještě mnohokrát jsem se na toto místo šla projít, ale jelena jsem už nikdy nespatřila."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ