"Obecně kulturní a literárně historický kontext díla
Řeckou literaturu dělíme do třech literárních období:
1. Archaické období (8.-6. století př. n. l.)-vznik dvou eposů:Ilias a Oddysea
2. Attické období (5.-6.století př. n. l.)-rozvíjí se tragédie a komedie
3. Helénistické období (4.-1. století př. n. l.)-vzniká tzv. nová komedie

Toto dílo vzniklo v Attickém období, které má svůj název podle Athén, ty se staly kulturním centrem tehdejšího řeckého světa. Velkého rozkvětu dosáhlo zejména drama a próza. Klasická řecká tragédie má pět částí:
• Expozice-seznámíme se s východní situací
• Kolize-hrdina se střetává s nějakou jinou postavou, je vyvolán pocit napětí
• Krize-vrchol tragédie, vyhrocení děje
• Peripetie-přichází nečekaná změna
• Katastrofa-vyřešení konfliktu, smrt hrdiny

Další autoři v této době:Sofokles (Král Oidipus, Élektrá), Euripides (Médeia)

Obsah
Antigona chce pochovat svého mrtvého bratra, Isména se snaží odradit ji od tohoto činu, protože to Kreon zakázal a hrozil, že ji pohřbí za živa. Antigona ale jde, vezme svého bratra a zahrabe ho hlínou, aby ho nikdo nenašel. Když se druhý den vrací a chce ho pohřbít, chytí ji stráže a odvedou ke Kreónovi. Tam se Antigona přiznává. Vládce ji chce nechat zaživa zazdít v hrobce. Dozví se to Haimón, její snoubenec a Kreónův syn, a jde za ním. Snaží se svého otce přemluvit, ale marně. Až když Kreónovi věštec Teiresias poví, že čeká zlý osud, změní názor a jde Antigonu vysvobodit. To už ale nestihne, protože ji najde oběšenou. Když se to dozví Haimón, spáchá sebevraždu. Po něm i jeho matka Eurydika.

Postavy:
Antigona - dcera Oidipa, krále thébského; odvážná, odhodlaná nést za své činy následky, cílevědomá
Isméne - mladší sestra Antigony; bojácná, byla rozhodnutá sdílet sestřin trest spolu s ní
Kreón - král thébský; sobecký, nemilosrdný, krutý; nebral ohledy na ostatní; nemyslel na následky svých činů
Haimón - syn Kreóna a Eurydiké; velice miloval Antigonu; respektoval svého otce, ale jeho rozkazy nebral vážně
Eurydiké - manželka Kreóna
Teiresiás – věštec

Kompozice literárního díla
Antigona je drama, přesněji tragédie. Celé dílo je ve verších a téměř celé je napsáno v dialozích.
Má strukturu typickou pro antickou literaturu (expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa). Kompozice je chronologická. O 5ti dějstvích:
1. expozice - uvedení do děje (vytváří nezbytné předpoklady k porozumění ději)
2. kolize - zařazení dramatického prvku (rozpor nebo konflikt), který vyvolává dramatické napětí a potřebu jej vyřešit
3. krize - vyvrcholení dramatu
4. peripetie - obrat a možnosti řešení
5. katastrofa - rozuzlení a očista (katarze)

Sofokles zde užívá protikladů postav: milující a rozhodná Antigona proti nemilosrdnému a krutému Kreónovi.

Jazyk díla
Antigona se čte poměrně obtížně, ale děj je vcelku pochopitelný. Je v ní použito mnoho básnických a staročeských výrazů, kterým je někdy těžké porozumět.
Obsahuje personifikace (ó, hrobko, ó, ty síni svatební), metonymie (mrak čelo jí pokrývá).
Z dnešního hlediska připadá čtenáři, že dialogy postav jsou zdlouhavé a nijak děj neposouvají dopředu."

GJKT