"SOFOKLES
(497/496 př. n. l., Athény – 406/405 př. n. l.)

Sofokles byl řecký herec a dramatik. Na jevišti se objevil poprvé roku 470 před n. l. Původně vystupoval sám jako herec - pro slabý hlas ale musel jeviště opustit. Jako dramatik byl velmi úspěšný; jeho dramatické dílo obsahovalo asi 120 her, zachovalo se však pouze 7 kompletních tragédií a satyrské drama Slídiči. Dramatu přispěl rozšířením počtu členů souboru a zavedením třetího herce a malovaných dekorací. Důležité bylo, že nepsal tradiční dějově svázané trilogie, ale jednotlivá dramata. To napomohlo ke zdramatizování děje.
KRÁL OIDIPUS
Stará antická tragédie (kolem roku 429 př. n. l.), jejímž autorem je Sofoklés. Hlavní hrdina je thébský král Oidipus. Příběh se odehrává v Thébách, ve starověkém Řecku. Kniha je tragédie s vážným obsahem, zachycuje utrpení krále Oidipa. Vycházel i z tehdejších politické a společenské situace např. zmínění se o moru.

Obecně kulturní a literárně historický kontext díla
Řeckou literaturu dělíme do třech literárních období:
1. Archaické období (8.-6. století př. n. l.)-vznik dvou eposů:Ilias a Oddysea
2. Attické období (5.-6.století př. n. l.)-rozvíjí se tragédie a komedie
3. Helénistické období (4.-1. století př. n. l.)-vzniká tzv. nová komedie

Toto dílo vzniklo v Attickém období, které má svůj název podle Athén, ty se staly kulturním centrem tehdejšího řeckého světa. Velkého rozkvětu dosáhlo zejména drama a próza. Klasická řecká tragédie má pět částí:
• Expozice-seznámíme se s východní situací
• Kolize-hrdina se střetává s nějakou jinou postavou, je vyvolán pocit napětí
• Krize-vrchol tragédie, vyhrocení děje
• Peripetie-přichází nečekaná změna
• Katastrofa-vyřešení konfliktu, smrt hrdiny

Další autoři v této době:Sofokles (Antigona, Élektrá), Euripides (Médeia)

Obsah
Hlavní postavou díla je Oidipus, jemuž bylo při narození předpovězeno, že zabije svého otce (thébského krále) a ožení se s vlastní matkou. Proto ho jeho vlastní otec dal pohodit ve skalách. Otrok, který to měl vykonat, se však slitoval nad dítětem a daroval ho pastýři krále korintského. Pastýř dal dítě svému králi a ten jej přijal za vlastní. Oidipus poté z korintského království uprchl (před osudem). Po cestě zabil muže, o němž nevěděl, že je jeho vlastním otcem. U města Théby vyřešil hádanku sfingy a zachránil tak město před nestvůrou a vděčný lid ho učinil králem a za ženu mu dal Iokasté, jeho vlastní matku, bývalou ženu krále Laia, Oidipova pravého otce.
Při hledání příčiny moru sužujícího město se Oidipus dozvídá pravdu. Iokasté se oběsí a on se sám oslepí, aby neviděl strašné následky svých činů. Po nějakém čase je z Théb vyhoštěn.

Postavy:
Oidipus - mladý muž, který je předurčen strašlivému osudu. Situaci řeší jednoduše, odchodem z rodiny. Svému zachránci místo vděku vyčítá, že ho nenechal zemřít v lese. Nehledá jiné řešení, nebojuje.
Iokasté - manželkou thébského krále Láia, matkou a manželkou Oidipovou
Thébský král Laios - nesmíří se s osudem, který mu byl předurčen. Místo aby přemýšlel, jak se osudu vyhnout, nebo z jaké příčiny osud vzniknul, nechá Oidipa pohodit s probodnutýma a svázanýma nohama v lese.
Kreón - Iokastin bratr, po Oidipovi nastupuje na trůn Théb
Teiresiás - věštec, který Oidipovi řekne, že vrahem je on sám

Kompozice literárního díla
Děj je uspořádám retrospektivně. Na začátku knihy propuká mor v Thébách a Oidipus zpětně pátrá po své minulosti a vrahovi krále Laia. Jedná se o klasickou řeckou tragédii. V závěru knihy přijde katastrofa, Oidipus se oslepí a je vyhnán z Théb.


Jazyk díla
Časté jsou filozofující monology, které jsou velice rozvláčné. Na druhé straně postupuje rychlý dialog, který navazuje dojem rychlého dění. Jazyk díla je vznešený, patetický:
archaismy-jest churav k smrti veškeren lid,
poetizmy- otčina, zvědět, zrak
metafory-věšti nám teď z letu ptačího,
inverzní pořádek slov-dnes všem jsem milý, všichni zdraví mne."

GJKT