1.

Úvod

2.	Krátce k WTO

3.	Řešení sporů v rámci WTO – obecně

4.	Řešení sporů v rámci WTO – konkrétní postup

4.1	Fáze konzultace

4.2	Fáze skupiny odborníků

4.2.1

Složení skupiny odborníků

4.2.2

Řízení před skupinou odborníků

4.2.3

Pracovní postupy skupiny odborníků

4.3	Fáze přezkoumání odvolání

4.4	Fáze provádění doporučení a rozhodnutí

5.	Spory vedené mezi EU a USA

5.1	Rozdělení sporů

5.2	Vývoj sporů

5.3	Spory vedené EU proti USA

5.4	Spory vedené USA proti EU

5.5	Spory vedené EU společně s jinými zeměmi proti USA

5.6	Spory vedené USA společně s jinými zeměmi proti EU

5.7	Spory vedené USA proti jednotlivým členským zemím EU

6.

Závěr

7.	Prameny a literatura

Bez pravomocí a prostředků na řešení sporů by se systém WTO, který je založený na dodržování pravidel, stal bezcenným. Principy dojednané v Dohodě by prostě nebyly vynutitelné.
Spor nejčastěji vzniká tak, že jedna země přijme takový nástroj obchodní politiky, nebo podnikne jinou akci, o které si druhá země nebo skupina zemí myslí, že je v rozporu s dohodami uzavřenými uvnitř WTO.
WTO se proto snaží jasně definovat a kontrolovat pravidla pro urovnávání sporů, včetně stanovení přibližného časového rozvrhu pro jejich průběh. Tak by se světový obchod měl stát bezpečnějším a předvídatelnějším.
Členské země WTO se usnesly, že pokud některý člen bude podle jiného člena porušovat přijatá pravidla, bude k řešení sporu použit mnohostranný přístup namísto jednostranné akce. To znamená podrobit se dohodnutým postupům a respektovat přijatá rozhodnutí.
Postup pro urovnání sporů existoval i v rámci starší dohody GATT, ale nebyly přesně stanoveny časové lhůty pro jednotlivé fáze řízení, rozhodnutí bylo možné snadno obcházet, některá řízení se vlekla dlouhou dobu a zůstávala nerozhodnutá.
Způsob řešení sporů uvnitř GATT konkrétně popisují články 22 a 23 dohody z roku 1947. V obou článcích je víceméně velmi vlažně a obecně načrtnut způsob jednání dvou stran, které se ocitly ve vzájemném konfliktu. Hlavní důraz je zde kladen na konzultace. Spory měly být vyřešeny pouhou dohodou. Pokud k domluvě nedošlo, rozhodovala se každá strana samostatně, jaké opatření proti svému protivníku podnikne. Celému systému naprosto scházel prvek centrální autority, která by představovala záruku rychlého řešení sporu a vynucení přijatých závěrů.
Uruguayské kolo jednání naopak přineslo jasně vymezenou proceduru s přesně stanovenými fázemi řízení. Vneslo větší disciplínu do dodržování časových lhůt stanovených pro jednotlivé fáze. Zdůrazňuje, že co nejrychlejší vyřešení sporu je nezbytnou podmínkou pro dobré fungování WTO.
Pokud proces proběhne v plné své možné délce, to znamená, že případ bude projednán na všech příslušných úrovních, nemělo by první rozhodnutí padnout déle než za jeden rok; za 15 měsíců, pokud bylo podáno odvolání.
Časové lhůty jsou ale pružné. Když je zřejmé, že případ musí být vyřešen v co nejkratší době (pokud se například jedná o zboží rychle podléhající zkáze), může celý proces trvat i o čtvrt roku méně."

Seminární práce z předmětu Mezinárodní obchod. Vysoká škola ekonomická v Praze - Fakulta mezinárodních vztahů.
Práce obsahuje tabulku a graf. Orgán pro provádění dohody přijímá rozhodnutí cestou konsenzu, ne koncensu.