"Pedagogické směry 20. století

a) Pragmatická pedagogika – subjektivismus - ústředním pojmem této filosofie je pragma (čin) a míra jeho hodnoty a užitečnosti. Vychází z principu, že člověk je samostatně myslící, rozhodující se subjekt, individuální, který si sám určuje, co je pro něj správné-nesprávné, dobré-špatné na principu užitečnosti. Smyslem výchovy je připravit člověk na budoucnost na řešení problémových situací. Výchova je demokratická, každý člověk má své vlastní výchovné cíle. John Dewey, Václava Příhody, žáka J. Deweye.
JOHN DEWEY (1859 – 1952)
Základním pojmem je zkušenost získaná individuální praxí. Osobní zkušenost poskytuje motivy, rozvíjí zájmy a pomáhá odhalovat a řešit problémy. Na základě této teorie vybudoval Dewey tzv. činnou školu, tj. škola, která má organizovat činnosti, které by dětem umožňovaly žít ve škole plně - tvořit skupinu a neustále rekonstruovat vlastní zkušenosti v procesu mentálního růstu. Ačkoli Dewey sám neužíval termínu „projektová metoda“, dal k ní teoretický základ a může být považován za iniciátora této koncepce. Podle ní se učivo nečlení do jednotlivých předmětů z hlediska věd. Logický princip oborů je nahrazen psychologickým principem přirozené rekonstrukce zkušenosti vlastní aktivitou dítěte.
b) Německá duchovědná pedagogika – pedagogika hodnot, pedagogika kultury -je protikladem pragmatismu a je silně objektivistická. Důraz je kladen na hodnoty, kulturu, cíl výchovy = utváření osobnosti působením kulturních hodnot, hlavní výchovný prostředek je vzdělávání. Výchovu chápe jako zapojení jedince do kulturního a společenského celku.
c) Dynamická pedagogika – stojí na behaviorismu, bývá také často nazýván "S-R psychologií" - stimulus (podnět) a response (odpověď). Nutno je stimulovat jedince vhodnými podněty. Vždyť dítě se rodí jako nepopsaná bílá tabule – Tabula rassa – vývojem jedince a zejména vhodným působením se utváří k obrazu společnosti, do které byl zrozen. Vychovávat musíme pomocí správně zvolených podnětů.
d) Hlubinná pedagogika - hlubinná psychologie ve 20. letech silně ovlivňovala pedagogiku, především Freud a jeho dcera Anna, která se zabývala užitím psychoanalýzy u dětí. Základní otázka výchovy tkví podle nich v konfliktu, který u dětí vzniká mezi touhou uspokojit vlastní pudová hnutí a výchovou, jež je omezuje. Je-li výchova příliš násilná, je pak sama příčinou poruch vývoje dítěte. Behavioristi nezkoumají proč  Psychoanalytici – zkoumají proč. ¨
e) Experimentální pedagogika - pedagogický směr, který vychází ze snahy o přesná měření edukace (testy). Je to způsob výzkumu a hlavní metodou je experiment. Vedle testů měřících inteligenci se začalo také používat i didaktických testů, které měřily vědomosti žáků.

15. Historické proměny pedagogické teorie (významné osobnosti) a pedagogické praxe a jejich vliv na formování současných diskursů českého pedagogického myšlení
CHARAKTERISTIKA – klasifikace teorií vzdělávání
Toto rozdělení je nezbytné pro pochopení základní problematiky. Klasifikace zahrnuje sedm kategorií (teorií-viz. níže), které odrážejí závratný rozvoj kognitivních a sociokognitivních proudů. Cílem klasifikace je odhalení charakteristických a reprezentativních forem, byla vytvořena podle čtyř prvků:
1. subjekt (žák)

2. obsah (předměty)

3. společnost (svět, okolí)

4. pedagogické interakce mezi body 1.-3. (učitel, média, technologie)
akademické teorie
kognitivní psychologické; technologické; sociokognitivní

sociální teorie


spiritualistické a personální teorie
Pól subjektu zahrnuje duchovní vztah mezi člověkem a univerzem, náboženství a metafyzické filosofie. Dále též humanistický proud, zaměřený na vnitřní dynamiku jedince a jeho potřeb.
Pól společnosti, kultury a její transformace zahrnuje sociální teorie skrze vzdělávání jednotlivců."

Práce obsahuje schéma a tabulky o rozsahu cca 3 stran.