"Emoce:
(z lat. e-motio, pohnutí) jsou psychologické procesy, zahrnující subjektivní zážitky libosti a nelibosti, provázené fyziologickými změnami (změna srdečního tepu, změna rychlosti dýchání), motorickými pojevy (mimika, gestikulace), změnami pohotovosti a zaměřenosti. Lze je definovat jako odraz reálných vztahů člověka ke skutečnosti, city se projevují subjektivním prožíváním.
Emoce jsou evolučně starší než rozumové jednání, a proto jsou jejich projevy silnější a obtížněji ovlivnitelné.
Cit je poněkud užší pojem, kterým se označuje konkrétní pocitový zážitek.
Postoje:
Chápeme je jako relativně dlouhodobé tendence k určitému způsobu myšlení, cítění a jednání, který se vztahuje k lidem, předmětům, činnostem a k dalším skutečnostem. V postojích je obsaženo subjektivní hodnocení těchto skutečností na základě jejich racionálního poznání, emocionálního působení a vztahu k cílům a záměrům člověka.
Postoje se utvářejí integrací individuální zkušenosti v učení, na postoje působí celá řada vlivů – rodina, soc. skupiny, škola, mimoškolní instituce. Postoje jsou u dospělých relativně stálejší než u dětí, jsou obtížněji měnitelné. Snáze lze měnit intenzitu postojů než jejich kvalitu
Hodnoty:
Jsou to zobecněné vztahy ke skutečnosti, vznikající abstrakcí postojů, ovlivňují způsob života, v němž shrnují určité normy správného jednání, každému jedinci je vlastní stupnice hodnot, řazená podle významnosti.
Vlastnosti emocí:
• subjektivita - na stejné situace mohou různí jedinci odpovídat různými a různě intenzivními emocemi (např. hněv nebo strach), pokud někdo reaguje výrazně odlišnou emocí než ostatní, zpravidla k tomu dochází z důvodu intoxikace (alkohol, drogy), poškození mozku nebo duševní choroby. Pokud se u někoho nedostavují emoce, mluví se o apatii, lhostejnosti,
• spontánnost - emoce se spouštějí samovolně, s nízkou možností jejich ovlivnění rozumem,
• předmětnost - emoce se vztahují ke konkrétnímu zážitku (tím se liší od nálady, která je spíše nezacílená),
• aktuálnost - emoce se odehrávají bezprostředně, okamžitě,
• polarita - emoce lze zpravidla umístit na dimenzi libost - nelibost, jen někdy jsou nevyhraněné, ambivalentní (příjemný strach),
• vliv na paměť - emoční stavy mají vliv na paměťové procesy, pokud je nějaký údaj spojen s určitou emocí (pozitivní i negativní), jedinec si ho snáze zapamatuje; velmi silná emoce může schopnost zapamatování naopak snížit (úlek, vztek),
• emoce se poměrně snadno přenášejí na ostatní - panika, pláč na pohřbech, neutišitelný smích,
• silné emoce mohou poškodit zdraví nebo dokonce přivodit smrt, také dlouhodobé působení určité emoce může vést ke změnám zdravotního stavu.
Emoční inteligence:
Je to schopnost zvládat své emoce a vcítit se do emocí ostatních lidí, zahrnuje pět základních složek:
• znalost vlastních emocí,
• ovládání vlastních emocí,
• schopnost sebemotivace,
• schopnost empatie, vcítění se do emocí jiných lidí,
• schopnost přizpůsobit své jednání na základě emocí jiných lidí.
Poslední dvě složky se někdy souhrnně označují jako sociální inteligence.
Rozdělení emocí podle intenzity a délky trvání:
• afekt - velmi intenzivní, krátkodobá emoce,
• nálada - méně intenzivní, dlouhodobější emoce,
• vášeň - intenzivní, dlouhodobá emoce.
Rozdělení emocí podle charakteru: dle evolučního stáří
• Základní, nižší emoce - vyskytují se nejen u všech národností a kultur, ale z velké části i u vyšších živočichů, jedná se např. o strach, hněv, radost, smutek, důvěra, znechucení, očekávání, překvapení, jsou záležitostí bezprostředních stavů organismu nebo situace.
• Vyšší (společenské) emoce – jsou složité emocionální procesy a stavy a vznikají pouze u člověka, neboť jsou vázány na jeho život mezi lidmi. Mají povahu trvalejších citových vztahů k objektům a jevům, dělíme je následovně:
• intelektuální - zaměřené na překonávání překážek a problémů, např. cit pro pravdu a hodnotu pravdy, zvědavost, frustrace z nepochopení,
• morální - vystupují ve vztahu k morálce společnosti, např. stud, altruismus, empatie,
• estetické - hodnotí a vyjadřují vkus člověka .
Citové vztahy:
Kombinací určitých emocí se vytvářejí složitější vazby na ostatní jedince, které nazýváme citové vztahy. Jsou to především láska, přátelství, nenávist, nepřátelství, závist, pohrdání a opovržení, odpor a štítivost."