"Francisco Franco se narodil v roce 1892 v přístavním městě Ferol ve Španělsku, konkrétně v provincii s názvem Galicie. Nepocházel z vysoce postavené rodiny- otec byl výplatním u námořnictva, matka dcerou vojenského velitele. Po stopách děda toužil Francisco spolu s bratrem vstoupit do armády. Franco se tedy zapsal na akademii pozemního vojska v Toledu, po absolutoriu následně bojoval jako dobrovolník v Maroku v rámci bojů s tamními povstaleckými kmeny. Roku 1916 byl těžce raněn, načež byl vyznamenán a odvelen zpět do Španělska. Zde se výrazně projevila Francova ctižádostivost, když si byl stěžovat u Španělského krále na své odvelení. Král celou záležitost náležitě přezkoumal a Franco byl povýšen na majora a odvelen zpět do Maroka. V roce 1923 se vrátil již jako podplukovník a oženil se. Poté dále bojoval v severní Africe jako velitel cizinecké legie, ambiciózní podplukovník zaujal španělského krále natolik, že mu jím byl propůjčen čestný titul králova komorníka. O tři roky později, tedy v roce 1926 se budoucí španělský diktátor stal nejmladším generálem v zemi. Nedlouho na to byl jmenován ředitelem nejvyšší vojenské akademie v Zaragoze a vrátil se zpět do Španělska s manželkou a mladičkou dcerou. Již v této době se Franco stal dosti horlivým katolíkem, který si nechtěl připustit možnost oddělení církve od státu. Jedno z budoucích označení Francova režimu, klerofašismus, tedy má své logické, racionální základy, neboť, jak bude ještě uvedeno, spolupráce generála Franca s církví byla skutečně jedním ze základních znaků jeho režimu.
Rychlý vzestup mladého ambiciózního generála však přerušily politické události v zemi. Již v roce 1931 byla ve Španělsku vyhlášena republika a silně protirepublikánsky smýšlející Franco byl degradován na velitele pěší brigády a brzy na to odvelen na Baleáry. Schopný a vychytralý vojevůdce si však dokázal prorazit cestu i v době republiky. V roce 1934 byl povýšen na šéfa generálního štábu, přičemž své pozice dokázal velice obratně využít k prosazování vlastních mocenských zájmů, současně dokázal využít rozporů mezi republikány. Armádu nejdříve očistil od republikánsky smýšlejících důstojníků, kteří byli postupně nahrazeni zastánci monarchie. Vše pak dostalo rychlý spád a Franco stál v roce 1936 v Maroku v čele povstání proti republice. Z Maroka pak začal Franco dopravovat vojáky a válečný materiál do Španělska, a to za pomoci Německa a Itálie. Toho roku vypukla v zemi občanská válka, kde proti sobě stály levicové síly podporované SSSR a Mexikem a pravicové- monarchisté a nacionalisté podporovaní Německem a Itálií. Francesco Franco se po těžkých bojích nakonec zvítězil, zde je klíčové poznamenat, že za ním nestála pouze armáda, ale také katolická církev a tzv.falanga- jediná povolená politická strana. Ve Španělsku byla tedy nastolena diktatura, již v roce 1938 udělil španělský kardinál Francovi titul ,,vůdce Španělska z boží milosti“. Již na začátku své vlády však Franco dal najevo, že nemá v úmyslu zavést v zemi vlastní dynastii, nýbrž vydal roku 1947 zákon o nástupnictví, jímž zaručil budoucí restauraci Bourbonů."