"P¤EDCHÒDCI ATOMISMU
EMPEDOKLÉS Z AKRAGANTU (asi 490-435 pfi. n.
l.); kromû filozofie se vûnoval i politice, lékafiství a
vûdû. Jsoucno je skládá z tzv. kofienÛ v‰eho, tûmi
kofieny v‰ech vûcí jsou oheÀ, vzduch, voda a zemû.
Mí‰ením nejmen‰ích ãásteãek ÏivlÛ vznikají
v‰echny vûci. Tyto hmotné ãásteãky poznáváme
smysly a intuicí.
Principem vzniku a zániku, tedy pohybu je láska a
svár - pÛsobí proti sobû (láska staví, svár bofií). Tyto
dvû doplÀující se síly udrÏují rovnováhu ve svûtû.
ANAXAGORÁS (500-428 pfi. n. l.); byl takov˘m spojujícím
ãlánkem mezi filozofick˘mi ‰kolami ¤ecka a
pozdûj‰ími ‰kolami Démokrita, Platóna a Aristotela.
Podobnû jako jeho pfiedchÛdci materialisté byl pfiesvûdãen,
Ïe základem v‰eho je hmotná substance.
Hmotné ãástice, které se spojují a rozpojují, naz˘val
semena vûcí.
Spojujícím principem semen je nús = kosmick˘ duch.
Pfiemûnu v‰ech vûcí vysvûtloval tak, Ïe ve v‰em
jsou semena v‰eho, tj. kaÏdá vûc je dûlitelná do nekoneãna
a kaÏdá ãásteãka se podobá celé vûci.
„V‰e je ve v‰em.“
ANTIâTÍ ATOMISTÉ
DÉMOKRITOS Z ABDÉRY (asi 460-360 pfi. n. l.); pocházel
ze zámoÏné rodiny, hodnû cestoval, zajímal
se o cizí kultury a politická zfiízení rÛzn˘ch zemí. Byl
Ïákem Leukippa a s ním se zab˘val ontologickou otázkou.
1. ONTOLOGIE
Z naivního materialismu pfie‰el Demokritos k mechanickému
materialismu. Nemûnné, vûãné, nedûlitelné
jsou atomy. Atomy jsou základem v‰eho, tvofií
jediné skuteãné jsoucno. (atomos = nedûliteln˘).
Mají háãky, mohou se spojovat a zase rozpojovat
(vznik a zánik), tak tvofiit nበsvût. Li‰í se tvarem,
velikostí a polohou.
Vesmír a svût není nic jiného neÏ stále se mûnící kombinace
atomÛ. Existuje tedy pohyb, ãímÏ vyvrací elejské
uãení o nemoÏnosti pohybu.
Neexistuje náhoda, v‰e se dûje podle fiádu a nutnosti,
pfiedurãenosti - v‰e je determinováno.
2. GNOSEOLOGIE
MÛÏeme poznávat rozumovû i smyslovû. Smysly se
nám pfiedávají ãásteãky hmoty - eidoly, ale nemohou
postihnout podstatu vûci. To mÛÏeme jen rozumem,
rozum provádí korekci smyslového poznání.
Démokritos byl dialektik, uznával v‰eobecnou pfiíãinnost
a nutnost.
3. SPOLEâENSKÉ A ETICKÉ NÁZORY
Byl zastáncem demokracie (vláda lidu). VÛdce by mûl
b˘t vzdûlan˘ a mûl by vládnout dobfie. âlovûk by
mûl jednat na základû vnitfiního pfiesvûdãení.
„Mravn˘m dûlá na‰e jednání jedinû na‰e vûdomí vnitfiní
povinnosti a svobodné rozhodnutí dobfie ãinit.“
„Ani kdyÏ jsi sám, nemluv a nedûlej nic ‰patného a
nauã se stydûti mnohem více pfied sebou neÏ pfied
ostatními.“
âlovûk se nemá znepokojovat mínûním jin˘ch lidí, jinak
sami sebe rozkolísáme, vefiejné mínûní ãlovûka
vÏdy odsoudí.
„Chyby si pamatují lidé více neÏ na dobré chování.“
„U‰lechtilost se zakládá na fiádné povaze, tûlesnou sílu
má i dobytek.“
Za nejvy‰‰í dobro povaÏoval dobrou mysl, která vzniká
ze stfiídmosti a umírnûnosti.
SOFISTÉ
Sofisté (nebyli athénsk˘mi obãany a za své pÛsobení
pobírali plat) spadají do „klasického období“ filozofie,
do doby, kdy se velmi rychle roz‰ifiovaly poznatky
v rÛzn˘ch oblastech Ïivota - kulturní, politické i ryze
praktické. Stoupal zájem o vefiejnou ãinnost (v
souvislosti existence polis) - k úspû‰nému vefiejnému
pÛsobení byla nezbytná v‰eobecná vzdûlanost a
schopnost rétoriky (fieãnictví; rétor - fieãník).
Sofisté - „uãitelé moudrosti“ (odvozeno z fiec. slova
sofia - moudrost) - se snaÏili lidi uãit moudrosti
(moudrost je otevfiená pro v‰echny).
Prostfiedkem k moudrosti je ovládání rétoriky - sofisté
ji v‰ak „zneuÏili“ ve slovní triky a hfiíãky = sofismata
(logické klamy).
„Co jsi neztratil, to má‰. Neztratil jsi rohy, mበrohy.“
Pozitivním dopadem byla snaha pfiekonat sofismata,
coÏ vedlo ke vzniku logiky.
SofistÛm se ãasto vyt˘kalo, Ïe znevaÏují mravy, zákony,
náboÏenství i ãlovûka samotného; sofisté totiÏ
soudili, Ïe pravda, spravedlnost ãi uznávané hodnoty
závisí na pozici ãlovûka a jeho úsudku - do filozofie
vnesli relativismus.
Pozornost filozofie pfienesli na ãlovûka, na postavení
ãlovûka ve svûtû a spoleãnosti, a pfiedmûtem filozofie
poprvé uãinili samo my‰lení, jeho pfiedpoklady a
meze.
Sofisté pfiispûli k rozvoji psychologie, lingvistiky a gramatiky,
fieãnictví a stylistiky.
PRÓTAGORÁS Z ABDÉRY (asi 481-411 pfi. n. l.); stal
se filozofick˘m mluvãím sofistÛ. Právû on vnesl subjektivismus
(relativismus), pfiesunul zájem od materie
k ãlovûku - vûci (svût) bez ãlovûka nemá Ïádnou
stálou hodnostu.
„âlovûk je mûrou v‰ech vûcí, jsoucích Ïe jsou, a nejsoucích
Ïe nejsou.“
Subjektivismus (neexistuje jedna v‰eobecnû platná
pravda, pravda je totiÏ relativní a subjektivní) vná‰í
do filozofie skepsi.
„Na jednu vûc mohou b˘t dva názory, proã by nemûli
mít pravdu oba?“
Otázka je, jestli je jedna absolutní pravda a zda ji mÛÏeme
vÛbec poznat.
GORGIÁS Z LEONT¯N (483-375 pfi. n. l.); pfiezdívalo
se mu „filosofick˘ provokatér“. Do‰el nejdál v pochybách
- vytvofiil mezníky noetické skepse, tj. nedÛvûry
v moÏnost spolehlivû poznávat svût.
„Nic není. Kdyby nûco bylo, nemohli bychom to poznat.
A kdybychom to poznali, nemohli bychom to
vyjádfiit.“"