"CHARAKTERISTIKA OBDOBÍ
Období helénismu datujeme od konce 4. st. n. l. do
roku 529 n. l., kdy byly uzavfieny antické filosofické
‰koly.
Do‰lo k rozsáhl˘m zmûnám ve spoleãnosti - rozpadá
se fií‰e Alexandra Velikého, ztrácejí se jistoty polis
(obce) aj. Pfiichází období autonomie - odpovûdnosti
sám za sebe; sám si musím dávat zákony a
pravidla, kdyÏ nemám jistoty polis; zároveÀ nejsem
identifikován s obcí, ale lidstvím - jsem ãlovûk.
Filozofie se pfiestává zajímat o pfiírodu a celou spoleãnost,
zaÏívá období skepse - hledá nové podnûty,
nová v˘chodiska, nov˘ zájem. Zaãíná se více zab
˘vat problematikou ãlovûka jako jednotlivce, jeho
vztahem ke svûtu a k ostatním lidem. Roste poptávka
po odpovûdích - Jak se vyrovnat se svobodou?
Jak najít svoji totoÏnost? Vzniká fiada filozofick
˘ch ‰kol, ale ãasto na úkor kvality.
STOICISMUS
Období 3. století pfi. n. l. aÏ 6. století n. l. Pojmenování
podle zdobeného sloupofiadí (stoá poikilé). Tuto
filozofickou ‰kolu zaloÏil ZÉNON Z KITIA.
Stoicismus dûlíme do tfií období:
1. stará stoa - CHR¯SIPPOS - kter˘ dal celé uãení písemnû
zpracoval a systematizoval
2. stfiední stoa - vrchol v 1. stol. pfi. Kr. - POSEIDONIOS
- otázky praktické mravouky
3. mlad‰í stoa - nûkdy se uvádí nová stoa - období císafiství
fiímského - EPIKTETOS (otrok), SENECA
(uãitel císafie Nerona), MARCUS AURELLIUS (císafi)
Byla jim blízká Aristotelova filozofie, zvlá‰tû co se t˘-
kalo ontologick˘ch otázek.
Základem v‰eho je pro nû BÛh, kter˘ jako duch =
pneuma v‰echno prostupuje; je tvofieno aktivními
Ïivly, ohnûm a vzduchem, proniká cel˘ svût a pÛsobením
na pasivní Ïivly tvofií vûci. Podstata svûta
je vûãná a v‰e vytvofiené z ÏivlÛ je v neustálé zmûnû.
Cel˘ svût je v urãit˘ch dlouh˘ch obdobích zachvácen
svûtov˘m poÏárem, mûní se v oheÀ, aby pak znovu
vznikl jako pfiesná kopie svûta dfiívûj‰ího = idea
vûãného návratu.
V‰e je harmonicky a smysluplnû uspofiádáno, propojeno
pouty sounáleÏitosti = sympatheia a fiízeno
Prozfietelností.
âlovûk má Ïít ve shodû s tímto fiádem, se svou pfiirozeností,
se sv˘m rozumem, tj.:
• opírat se o poznání toho, co se pfiirozenû dûje - nutnost
rozhledu po svûtû pomocí rozumu
• Ïít podle pfiirozen˘ch povinností - pochopení povinností
nám dala pfiíroda
• v‰echny vûci uÏívat v souladu s pfiírodou
To je cesta mudrce (moudrého ãlovûka), kter˘ dokonale
zvládá napûtí = tonos (napûtí mezi „bytím“ - obecn
˘m základem a jedineãností vûci – „jsoucna“).
Mudrc se nenechá citovû ovlivnit, citovû pfiivázat,
zviklat, je nezávisl˘, nepohnuteln˘ pfied osudem =
atharaxia (klid a vyrovnanost – „stoick˘ klid“).
Ideál kalokagatia = krásy a dobra – star˘ mudrc dûlá
to, co se slu‰í a ve shodû s racionalitou.
âlovûk se musí osvobodit od negativních sklonÛ -
vá‰ní = pathé (strach, touha, rozko‰, strast). Toto
osvobození od vá‰ní se naz˘vá apatheia.
„Moudr˘ mÛÏe pohnout svûtem, jenom kdyby chtûl.“
EPIKUREISMUS
EPIKÚROS ZE SAMU (341-270 pfi. n. l.); zakladatel,
scházel se v zahradû se sv˘mi pfiáteli, kde mezi sebou
debatovali. Pro Epikúra se stal dÛleÏit˘m moment
blaÏeného procházení se zkultivovanou pfiírodou,
pfiiná‰el mu krásn˘ záÏitek, kter˘ byl smyslov
˘, rozumov˘, citov˘ i intelektuální. Patfií také k atomistÛm,
atomy povaÏoval za fyzikálnû dûlitelné. Îijeme
ve dvou svûtech:
• svût - atomÛ a prázdna = není to nበsvût, i kdyÏ
nás obklopuje; atomy ve svûtû nevidíme
• svût - senzuální = to je nበskuteãn˘ svût, svût na-
‰eho Ïivota; vidíme ho, cítíme, proÏíváme
Atomy se nepohybují po pfiedem vytãen˘ch drahách
jako u Demokrita, ale oscilují kolem nich (kmitají),
tak je udrÏen fiád i my‰lenka svobody. Odchylku atomu
od pfiedem dané dráhy naz˘vají parenklinezí.
V etice hájí my‰lenku svobody. Svobodu bychom
mûli co nejvíce vyuÏívat. Svoboda rozhodování má
v‰ak kritérium - ‰tûstí - svobodnû se máme rozhodovat
pro ‰tûstí.
V‰e smûfiuje od strasti ke slasti = hédonismus. Základní
lidskou vlastností je rozko‰ - nejen tûlesná,
ale i du‰evní:
• du‰evní rozko‰e - jsou trvalé, nejsou podfiízeny aktualitû
trvání
• tûlesné rozko‰e - jsou ãasovû omezené, od doby
vzniku podnûtu do doby neÏ je podnût nasycen
Pokud nás trápí tûlesné slasti, máme se uch˘lit k duchovním.
Hlavní rozko‰í není nûãeho dosáhnout, ale
nûãeho se vyvarovat. Základní rozko‰í je „b˘ti v
klidu“.
Uspokojení potfieb je tfieba volit rozumnû, aby tlak
vnûj‰í nepfieváÏil uspokojení potfieb, a také mít co
nejmen‰í poÏadavky. Dal‰í úkol filozofa je zbavit lidi
strachu, kter˘ nás zbavuje schopnosti uÏívat si
slast. Strach mÛÏe b˘t z nedosaÏitelnosti ‰tûstí, ze
smrti, z bohÛ, z utrpení.
• ze smrti = v‰echno, co se dot˘ká smyslÛ jde mimo
nás; smrt nelze smyslovû proÏívat - „Jsme-li tu my,
není tu smrt, je-li tu smrt, nejsme tu my.“
• z bohÛ = i bohové jsou vytvofieni z atomÛ a prázdna,
ale jsou jsoucny jiného typu a mají jiné chování
- ménû se znepokojují, nestarají se o nás, protoÏe
by se o nás museli bát
• z utrpení = nelogické - Opravdu to nedokáÏeme
snést? - nesnesitelné utrpení nese sebou smrt, ale
ta se nás uÏ pfieci net˘ká; nesnesitelnost se prokazuje
trváním.
Oproti stoikÛm mûl Epikúros odmítav˘ postoj vÛãi
státu. Stát je pramen strastí. „Îij skrytû.“"