"EMPIRISMUS
Název pro souhrn gnoseologick˘ch teorií vysvûtlujících
pÛvod, povahu, metody a platnost lidského
poznání ze smyslové zku‰enosti, empirie
= zku‰enost, která mÛÏe b˘t vnûj‰í i vnitfiní.
Smysl empirického uãení, kter˘ povaÏuje za jedin
˘ pramen poznání zku‰enost, spoãívá pfiedev‰
ím v popfiení jak˘chkoliv vrozen˘ch idejí (vrozené
ideje u Descarta) a jak˘chkoliv racionálních
pfiedpokladÛ, které (jako Kantovy kategorie
rozumu) ãiní teprve na‰i zku‰enost moÏnou.
Empirismus popírá absolutní, na zku‰enosti nezávislé,
pro v‰echny lidi a pro v‰echny ãasy platné
pravdy, popírá spolehlivost poznání, které
pfiekraãuje oblast zku‰enosti.
NedÛvûra v „rozumové pravdy“ ãasto ústí v racionální
skepticismus, hledající pramen v‰ech
omylÛ v ãinnosti rozumu (pozn. racionalisté naopak
zdÛrazÀují tzv. smyslové klamy).
Empirické poznání se t˘ká pfiedev‰ím poznan˘ch
jistot, ne nutnû pravd.
Základem smyslového poznání je vnímání - poãitek
- vjem - pfiedstava (pfiedstava je zafixování
poãitku a vjemu v na‰em vûdomí nezávisle na
ãase).
Za vûdeckou metodu poznání pokládají empirikové
obvykle indukci vycházející z pozorování a
experimentu.
JOHN LOCKE (1632-1704); anglick˘ filozof, studoval
na Oxfordu pfiírodní vûdy a lékafiství, teprve
pozdûji se dostal
k filozofick˘m problémÛm. Jako uãitel, rádce a lékafi
pÛsobil ve ‰lechtické rodinû.
• Rozprava o lidském rozumu - první rozsáhlé
dílo, ve kterém vyloÏil základy empirické filozofie
POZNÁNÍ (GNOSEOLOGIE)
Vnûj‰í svût zprostfiedkují smysly.
„Nic není v rozumu, co dfiíve nebylo ve smyslech.“
V‰e vnímáme pfies senzory - senzeisn. Locke je
zakladatelem senzualismu, kdy základem vnímání
jsou poãitky. Je to druh empirismu, zdrojem
na‰eho poznání je pouze vnûj‰í zku‰enost
skrze smysly (neuznává vnitfiní zku‰enost – proÏitky
a emoce).
Vnitfiní poãitky - sebe proÏívání oznaãuje jako reflection.
Senzeisn a reflection tvofií ideje v na‰í mysli, které
jsou zapisovány v rozumu. Rozum je jako
ãist˘ list papíru - tabula rasa (srovnej Aristoteles).
Zakou‰et mÛÏeme jen jednotlivá jsoucna. Na základû
zakou‰ení jsoucen tvofiíme pojmy, systémy
rodÛ a druhÛ.
Na‰e mysl zpracovává dva typy jsoucen:
• reálné esence - jednotlivá jsoucna
• nominální esence - abstraktní v˘razy a pojmy
Vûc, se kterou jsme se nikdy nedostali do kontaktu
- není (nepro‰la na‰imi smysly, nemÛÏe
b˘t v rozumu, tedy není).
Kvality tûles
Hmotn˘m tûlesÛm pfiisuzoval dva druhy kvalit:
• primární = velikost, tvar, pohyb a klid. Primární
kvality jsou reálnû existujícími vlastnostmi tûles,
které v nás vyvolávají adekvátní poãitky.
• sekundární = barva, vÛnû, svûtlo, chuÈ a zvuk.
Kvality sekundární jsou pouze v˘tvorem na‰í
psychiky.
Teorie státu
Vychází z my‰lenky spoleãenské smlouvy a pfiirozeného
práva.
• Dvû rozpravy o státû - v této knize vyjadfiuje
mínûní, Ïe lidé jsou si od pfiírody rovni, panovník
vládne ne z vÛle boÏí, ale z vÛle lidu.
Tím, Ïe lidé vytvofiili stát a smluvnû postoupili panovníkovi
moc, nezfiekli se svrchovanosti a mají
pfiirozené právo kontroly této své spoleãné moci.
Známkou ochrany lidsk˘ch práv je dûlba moci
mezi panovníkem a parlamentem, mezi rÛzn˘mi
orgány státní moci, aby Ïádn˘ nezískal absolutní
moc a nemohl ji zneuÏít proti pfiirozen˘m právÛm
ãlovûka.
Povinností státní moci je chránit pfiirozené svobody
obãanÛ a jejich vlastnictví.
• Rozumnost kfiesÈanství - v tomto spisu poukazuje
na to, Ïe náboÏenství musí b˘t ve shodû
s rozumem. Je-li proti nûmu, je nutné toto
náboÏenství odmítnout. Z kfiesÈanství lze pfiijmout
jen to, co potfiebujeme ke spasení.
GEORGE BERKELEY (1684-1753); pochází z Irska,
studoval na teologické fakultû, byl lektorem
fieãtiny a hebrej‰tiny. Ve filozofii navazuje na
Locka.
Domnívá se v‰ak, Ïe sekundární kvality (u Locka)
jsou bezprostfiednûj‰í a pÛvodnûj‰í neÏ kvality
primární. Primární kvality vnímáme prostfiednictvím
sekundárních kvalit.
„B˘t, znamená b˘t vnímán.“ = „Esse est percipi.“
Aby pro nás zaãalo nûco existovat, musíme to
nejprve vnímat, pociÈovat, proÏívat.
Mnoho vûcí neznáme, nemáme k nim Ïádn˘
„vztah“, neexistují pro nás, protoÏe se nestaly
souãástí na‰eho vûdomí - vnímat znamená brát
na vûdomí.
Mysl ãlovûka (subjektu) vytváfií svût. Ideje (vjemy
a poãitky toho, co jsme poznali) jsou jen v nás a
na nich stojí v‰e, co nás obklopuje, to je nበobraz
svûta (skuteãnost svûta).
Skuteãn˘m základem na‰eho svûta je na‰e vûdomí
- co je mimo na‰e vûdomí, nedokáÏeme zcela
poznat. Jakmile pfiestaneme vnímat, pfiestane
v‰e pro nás existovat.
Tûmito názory Berkeley ovlivnil moderní subjektivní
idealismus.
• Pojednání o základech lidského poznání -
hlavní dílo, ve kterém popsal základní senzualistick
˘ princip (viz v˘‰e)
Spoleãnost je podle nûj ovládána dvojicí mechanick
˘ch sil:
• odstfiedivostí - projevuje se lidsk˘m egoismem
• dostfiedivostí - vede ke sdruÏování lidí
Na tûchto úvahách vznikla pfiedstava spoleãnosti
jako mechanismu."