"VITALISMUS
Filozofick˘ smûr, kter˘ vznikl v 19. století jako opozice
novovûkému racionalismu a velk˘m systémÛm
klasické nûmecké filozofie, je ãasto oznaãován
jako „filozofie Ïivota“.
Má dvû hlavní linie:
• první linie - chápe Ïivot spí‰e biologicky a z pozice
biologismu
• druhá linie - pod pojmem Ïivot rozumí spí‰e nitern
˘ záÏitek
HENRI BERGSON (1859-1941); francouzsk˘ filozof,
nositel Nobelovy ceny za literaturu roku 1927.
Svojí filozofií Ïivota navázal na nûmeck˘ iracionalismus.
Rozum (intelekt) - má tendenci „kouskovat“ svût, vytváfiet
izolované modely.
Rozum je totiÏ uzpÛsoben pfievádût svût na „vûci“,
aby je bylo moÏné úãelovû pouÏívat.
V rozumovém rozãleÀování a praktickém tfiídûní tak
vznikly pojmy a logika.
¤eãí intelektu, kter˘ se soustfieìuje na vymezen˘
prostor hmoty, je vûda, prostfiedkem je technika.
Vûda vidí svût pfietrÏitû, diskontinuálnû - opomíjí,
co je ve svûtû jedineãné, tvofiivé, nepfietrÏité. Mrtvû
vidí i Ïivot sám.
Pokud se ov‰em na‰e du‰e ponofií do „oceánu Ïivota“,
kter˘ nás obklopuje, uvidíme v nûm pravou
povahu bytí.
Podstatou Ïivota je „tvofiiv˘ v˘voj“, kter˘ je vyvolán
mimoracionální silou - „élan vital“ (Ïivotní síla).
Naslouchat hloubkám Ïivota lze jen intuicí (k intuici
má blízko umûní a mystika).
V hloubkách na‰eho vûdomí zachytíme plynutí ãasu.
Nበdu‰evní Ïivot je plynul˘, jedineãn˘ a tvofiiv
˘.
V morálce i v náboÏenství vidûl podobnou protikladnost
hmoty (kterou postihuje intelekt) a ducha (pÛsobící
v intuici). Jejich forma je:
• uzavfiená - cílem je automatické chování, zvyky; je
zaloÏena na tlaku spoleãnosti
• otevfiená - je osobní, tvofiivá, nezávislá na spoleãnosti;
ztûlesÀují ji svûtci, mystikové, vynikající jedinci
Pojmy uzavfiená a otevfiená spoleãnost pozdûji pfievzala
sociologie.
HANS DRIESCH (1867-1941); nûmeck˘ biolog a filosof
hlásící se k neovitalismu.
Vystupoval proti darwinismu, kter˘ byl pojímán jako
stejnosmûrn˘, automatick˘ pfiírÛstek zmûn.
V pokusech s dûlením vajíãek jeÏovek dokázal, Ïe i
z rozdûlen˘ch vajíãek se vyvíjejí úplnû jiné organismy.
Neviditelnou organizující sílu nazval „entelechií“
(to, co má cíl samo v sobû).
FENOMENOLOGIE
Z fieckého „fainomeon“ = jev. Fenomenologie je tedy
vûda o fenoménech, uãení o jevech.
Filozofie se má zab˘vat tím, co se jeví, co je nepochybnû
dáno, co je fenomén.
Cílem fenomenologie je obnova pÛvodního proÏitku
na‰eho Ïivota, zamûfiení na jeho smysl a v˘znam.
Jeho zakladatelem je EDMUND HUSSERL.
EDMUND HUSSERL (1859-1938); nûmeck˘ filozof,
rodák z Prostûjova. Patfií k nejvlivnûj‰ím myslitelÛm
20. století. Studoval matematiku a astronomii.
KdyÏ v‰ak v polovinû osmdesát˘ch let 19. století poslouchal
pfiedná‰ky v˘znamného rakouského filosofa
Franze Brentana, rozhodl se pro filozofii.
Brentano chtûl filozofii dát vûdeck˘ základ. Myslel
si, Ïe tento vûdeck˘ základ na‰el v psychologismu
- v pfiesvûdãení, Ïe základní gnoseologické otázky
(otázky po poznání) se dají fie‰it jen v rámci psychologického
rozboru a popisÛ lidského vnímání.
Od Brentana byl Husserl inspirován poÏadavkem
dát filozofii vûdeck˘ základ, ale odmítl psychologickou
metodu.
Vycházel z filozofa Bernarda Bolzana, kter˘ odmítal
redukovat obsahy na‰eho my‰lení na v˘sledky
psychick˘ch procesÛ nebo logick˘ch postupÛ.
SnaÏil se tedy o pfiemûnu filozofie ve striktní vûdu,
která popisuje skuteãnosti ãi objekty - fenomény
takové, jaké jsou v jejich vlastní podstatû.
Usiloval o neustálé provûfiování na‰ich motivÛ, hodnot
a cílÛ. PoÏadoval Ïít zodpovûdnû a pravdivû a
zároveÀ vûdûl, Ïe je to nekoneãn˘ úkol ãlovûka k
naplÀování lidství.
Lidské poznání
Na‰e poznání má podle Husserla vût‰inou dogmatick
˘ ráz - samozfiejmû a automaticky vûfiíme, Ïe
na‰im pfiedstavám nûco ve skuteãnosti odpovídá.
Pfiedmûty na‰eho poznání existují mimo nás.
Pfiedstavy jsou jevy vûcí (to, jak se nám vûci jeví),
jsou to fenomény.
Fenomény se ukazují pfiedev‰ím ve zku‰enosti.
Pravdivost pfiedpokladu, Ïe pfiedmûty na‰eho poznání
existují mimo nás, je v‰ak tfieba pfiezkoumat
- zkoumat fenomény v jejich ãisté podobû.
Fenomény zkoumá bez pfiedpokladÛ, jak˘mi jsou
napfiíklad: spoleãenské pfiedpoklady, zafiazení
subjektu, psychika subjektu, zanícení umûlce atd.
Prozkoumáváme pole, na kterém se s vûcmi (s proÏitky
vûcí) pÛvodnû a bezprostfiednû setkáváme.
Tím polem je oblast vûdomí jako podmínka ve‰-
keré zku‰enosti.
MÛÏe jít o zku‰enost
• vnûj‰í - domy, auta, stromy...
• vnitfiní - pfiání, touhy...
Abychom mohli plnû prozkoumat pole vûdomí, potfiebujeme
se plnû soustfiedit a je nutné doãasnû
opustit svou dogmatickou víru v existenci svûta -
„uzávorkovat“ existenci svûta.
Po uzávorkování se svût pro nás stane také pouh
˘m fenoménem (jevem) na‰eho vûdomí a my
mÛÏeme zkoumat a odhalovat pravidla, podle kter
˘ch se tyto fenomény navzájem sdruÏují a uspofiádávají.
Psychologické vûdomí, které nyní zkoumáme, v‰ak
je‰tû není tím pÛvodním polem, zdrojem jevÛ.
Na‰e psychika je totiÏ tak souãástí svûta, a proto i ji
samu musíme „uzávorkovat“.
Pak teprve dojdeme k absolutnímu (transcendentálnímu)
vûdomí - k vûdomí jako pÛdû, která je podmínkou
„zjevování" a stojí pfied kaÏdou na‰í individuální
psychickou zku‰eností.
Toto vûdomí dává na‰emu poznání smysl, umoÏÀuje,
abychom si rozumûli. Je vÏdy zamûfieno na nûjak
˘ pfiedmût, je „vûdomím nûãeho“.
Vûdomí je vÏdy „vûdomím svûta“, svût jest, „zjevuje
se“."