"FILOSOFICKÉ MY·LENÍ
V âESK¯CH ZEMÍCH
Vût‰ina myslitelÛ, ktefií zde budou uvádûni, nebyla
„profesionálními filozofy“, byli to spí‰e reformátofii,
politici, vûdci a literáti.
Filozofické my‰lení v ãeském prostfiedí bylo prodchnuté
urãit˘mi sociálními a politick˘mi zájmy, bylo
spojeno s „praktick˘m Ïivotem“.
Filozofie byla vÏdy odrazem na‰eho spoleãenského
v˘voje.
DOBA P¤EDHUSITSKÁ
Filozofické my‰lení bylo tehdy spjato s rozvojem
vzdûlanosti a ‰kolství.
Poãátky ãeského filozofického my‰lení spadají do 14.
století a souvisejí se zaloÏením univerzity roku
1348.
Filozofie se studovala na tzv. „artistické fakultû“ (od
latinského „ars“ = vûda, umûní).
Koncem 14. století se objevují sociální motivy, zejména
u pfiedchÛdcÛ Husa - JAN MILÍâ Z KROMù¤
ÍÎE, MATùJ Z JANOVA nebo KONRÁD
WALDHAUSER
TOMÁ· ·TÍTN¯ ZE ·TÍTNÉHO (1331-1401); jeho
hlavní díla vykládají kfiesÈanské uãení:
• ¤eãi besední
• ¤eãi nedûlní a sváteãní
KfiesÈanské pravdy by podle nûj nemûly b˘t pfiedmûtem
slepé víry - je tfieba k nim dojít svobodnû, rozuwmov
˘m bádáním (rozumu je dostupné ve‰keré
poznání).
Svojí racionální filozofickou metodou vytváfiel pfiedpoklady
k postupnému oddûlení filozofie a teologie.
Svá díla psal jen ãesky, proto je povaÏován za zakladatele
ãeské filozofické terminologie.
DOBA HUSITSKÁ
JAN HUS (1369-1415); dûkan, rektor praÏské univerzity,
kazatel. TûÏi‰tû jeho uãení je v oblasti sociálnû
politického my‰lení a kritiky církve.
Jeho filozofie je naz˘vána „filozofií sociální“. Hlavním
principem je kategorie „BoÏího zákona“, kter˘ je absolutní
normou jak pro Ïivot jedince, tak pro celou
spoleãnost.
„Zákon boÏí“ je plnû pfiístupn˘ lidskému rozumu - lidsk
˘ rozum, rozum kaÏdého ãlovûka, rozhoduje, je-li
„BoÏí zákon“ ve spoleãnosti uplatÀován.
PETR CHELâICK¯ (1390-1460); od „táborského radikalismu“
se li‰í tím, Ïe odmítá „tûlesn˘“, revoluãní
boj a obhajuje pacifismus (mír). V díle
• O boji duchovním - nabádá hlavnû k trpûlivosti
• O trojím lidu - zavrhuje dûlení spoleãnosti na tfii
stavy a Ïádá v‰eobecnou rovnost lidí. Tfietí stav -
„voráãe, fiemeslníky, kupce“ - povaÏuje za základ
spoleãnosti.
DOBA âESKÉHO HUMANISMU A REFORMACE
Období 15. a 16. století se u nás vyznaãuje rozvojem
pfiírodních vûd a tím i filozofie, pfiedstaviteli jsou napfi.
TYCHO DE BRAHE, JAN KEPLER nebo JAN
JESENSK¯.
Na husitské tradice, co se t˘ká hlavnû sociálních
snah, navázala Jednota Bratrská (pfi. JAN BLAHOSLAV
sv˘m dílem Filipika proti MizomÛsÛm).
JAN ÁMOS KOMENSK¯ (1592-1670); zakladatel
moderní pedagogiky, bojovník za demokratické ‰kolství,
originální filozof.
Vûfiil ve velkou moc lidského rozumu - rozum nemá
meze, které by mu bránily poznávat stále více a
hloubûji. Cílem rozumového poznání není jen znát,
ale i ovládat pfiírodu a vyuÏívat poznatkÛ ve prospûch
lidstva.
Propagátorem my‰lenky „pansofie“ - vzdûlání pro
v‰echny. Vzdûláním lze pfietváfiet lidi, aby kaÏd˘ byl
skuteãn˘m ãlovûkem, aby pfiestaly spory a války.
Filozofické my‰lenky sepsal v díle
• V‰eobecná porada o nápravû vûcí lidsk˘ch -
obsahuje 7 ãástí. Toto dílo oznaãováno jako spoleãenská
utopie, protoÏe Komensk˘ chápe ideální
stát jako organizaci celosvûtovou, zaruãující mír,
politickou a vûdeckou spolupráci, a tím také stále
stoupající blahobyt lidí.
Koncepce nové spoleãnosti má vzniknout jako v˘sledek
porad, které se mají úãastnit státníci a vûdci
v‰ech národÛ.
DOBA OSVÍCENSKÁ
Období 18. století aÏ 1. pol. 19. století. Hlavními pfiedstaviteli
jsou:
BERNARD BOLZANO (1781-1848); filozof, logik,
matematik. Pro své pokrokové názory byl zbaven
profesury na praÏské univerzitû.
Jeho známá a dÛleÏitá díla:
• Vûdosloví - zam˘‰lí se nad tím, jak má vûda pfiispívat
k rozvoji spoleãnosti. Napsal návod, jak
zpracovat souhrn v‰eho vûdûní, aby slouÏilo lidskému
pokroku.
• KníÏka o nejlep‰ím státû - líãí stát, ve kterém nebude
soukromého vlastnictví, hospodáfiství bude
fiízeno státem, bude rovnost obãanÛ a rovnoprávnost
Ïen.
AUGUSTIN SMETANA (1814-1851); v revoluãním roce
1848 byl jmenován dûkanem filozofické fakulty,
spolu se studenty se úãastnil revoluãních bojÛ. Po
poráÏce byl zbaven profesury a vylouãen z církve.
Byl silnû ovlivnûn Hegelem - v duchu jeho dialektiky
se rozhodl fie‰it otázky 40. let 19. století. Otázky
vzájemného souladu filozofie a lidské aktivity, pfiekonání
pouhého filozofování a vyústûní realizace filozofie
v oblasti dûjin.
DOBA P¤ELOMU 19. A 20. STOLETÍ
TOMÁ· GARRIQUE MASARYK (1850-1937); v˘-
znamn˘ politik, sociolog, filozof, první prezident âeskoslovenské
republiky. Uãitelem filozofie mu byl ve
Vídni Franz Brentano, studoval spolu s Husserlem.
Byl v˘znamn˘m kritikem své doby.
Ve filozofii dûjin se snaÏil o to, aby dûjiny - „minulost“
- nebyly jen nûjak˘m nostalgick˘m vzpomínáním, ale
aktivizujícím ãinitelem, inspirujícím k jednání a
sjednocování národa.
Smysl ãesk˘ch dûjin vidûl v humanitû a v angaÏovaném
obãanském postoji.
Politiku chápe jako naplnûní filozofick˘ch ideálÛ v praxi.
Aby ãlovûk v Ïivotû obstál, musí neustále usilovat plnû
o lidskou existenci - ta se rodí v angaÏovanosti
vÛãi problémÛm ãlovûka a v ochotû reformovat své
postoje pokaÏdé, kdyÏ to vyÏaduje pravda.
Lidskou existenci ohroÏují hotové názory, laciná módnost,
nacionální, rasové ãi tfiídní „m˘ty“ a pfiedsudky,
anonymní pfiimknutí se k vût‰inû."