"Analyzujeme-li antisystémové strany, musíme zmínit, jak takovou stranu poznat. Obyčejně se hovoří o dvou činitelích - objektivních a subjektivních. Objektivní faktor zahrnuje hodnocení cílů a názorů takové strany, jejího chování a politické strategie (nejlépe je pozoroval takovou stranu tam, kde má volné ruce k prosazování své politiky, tedy např. vládnoucí komunistickou stranu v komunistické zemi). Subjektivní faktor vyhodnocuje postoj ostatních stran k ní (nazývá situaci, kdy prosystémové strany stranu antisystémovou izolují, nedostatkem vnější legitimity této strany).


(navíc) Jak určit antisystémovost strany, která otevřeně nehlásá cizí ideologii vůči demokracii?

Antisystémová strana = opoziční strana, která:
• chce změnit celý politický systém prostřednictvím „cizí ideologie“ = systém víry, který nesdílí hodnoty politického řádu v němž operuje
• působí - vně systému
- uvnitř systému = respektuje pravidla systému tj. hraje svoji hru dle většiny např. komunistická strana
+ používá úlisné infiltrace a obstrukce
• pokud otevřeně nehlásá „cizí ideologii“ tzn. nelze ji posoudit dle objektivních faktorů tj. ↓ jejich cílů, názorů, politické chování, strategie
• je potřeba zkoumat
• 1) postoje ostatních politických stran k ní = subjektivní faktory
• 2) další faktory - vnitřní organizační strukturu strany
- okolí, v němž se pohybuje (např. spřátelené strany, přidružené organizace, atd.)
- místo v rámci politi. stranic.systému
- funkce, které plní
- analýzu jejích programů
- témata, na kterých profiluje
•
txt, který vymezuje KSČM jako antisystémovou stranu, která se ovšem otevřeně hlásí k „cizí ideologii“
Konkrétní strana podkopává konkrétní politický režim, v němž existuje a vůči němuž stojí v opozici. Používá k tomu konkrétní ideologii, která je v rámci tohoto konkrétního politického režimu cizí. Konkrétní politická strana usiluje nikoliv o změnu konkrétní vlády, ale konkrétního politického režimu. Vše je skutečně velmi konkrétní, související s praktickou politikou, a ne s teorií demokracie.3
Navíc Sartori přímo neříká, že antisystémová strana musí být vždy stranou, která je v opozici k demokracii. Ona je v opozici k existujícímu politickému režimu
Známe různé nekonsolidované demokracie, liberalizující se nedemokratické režimy či hybridní režimy, „v nichž koexistují vedle několika demokratických institucí nedemokratické instituce ne-kontrolované demokratickým státem“ . Strana, která vy-znává „antipostoj“ proti takovému režimu je antisystémová, avšak nikoliv antidemokratická.
Antisystémová strana uskutečňuje svojí politiku prostřednictvím kroků a činů, které můžeme vidět (slyšet), zaznamenat a popsat. Níže rozebíraná KSČM je toho dobrým příkladem.
Je KSČM antisystémovou stranou?
Hlavním definičním znakem antisystémové strany je to, že „podkopává legitimitu režimu, k němuž stojí v opozici“
- tady nemůže být v případě KSČM žádná pochybnost - strana se hlásí k leninské myšlence, že „buržoazní“ demokracie ve skutečnosti demokracií není, naopak „skutečnou“, „opravdovou“ demokracií je diktatura proletariátu.
- Nemělo by nás přitom zmást, že se komunisté často deklaratorně hlásí k existující, tedy „buržoazní“, demokracii. V případě KSČM totiž musíme rozlišovat mezi oficiálními deklaracemi určenými široké veřej-nosti a vnitrostranickými tiskovinami či prohlášeními vyhrazenými pouze stra-nickým uším.
-
- S tím souvisí další definiční znak Sartoriho antisystémovosti platný pro KSČM, a to snaha změnit nikoliv vládu, nýbrž „samotný systém vlády“
- Tento faktor lze snadno prokázat stejně jako v případě předchozího bodu. Zde je třeba upozornit na jinou věc, kterou je způsob dosažení tohoto cíle. Mnoho mj. politiků (nejen z řad KSČM) totiž tvrdí, že komunistická strana tím, že je součástí právního řádu (registrace Ministerstvem vnitra; má tedy „demokratické“ stanovy) a politického systému (účast ve volbách, přítomnost v parlamentu, zastupitelstvech) ČR, tj. působí „demokraticky“, patří mezi „normální“ strany jako ostatní. K tomu Sartori poznamenává, že
- 1) nejsou tolik podstatné taktiky antisystémových stran (viz mj. rozlišení mezi revoluční a antisystémovou stranou)
- 2) neexistuje rovnítko mezi antisystémovým a „vně-systémovým“
- nemůžeme antisystémovost odvozovat od pravděpodobnosti naplnění cíle takové strany. To, že antisystémová strana pravděpodobně není z různých důvodů schopna změnit „systém vlády“ (Únor 1948 se z mnoha různých vnitropolitických a mezinárodněpoli-tických důvodů těžko může opakovat), neznamená to, že se stává „normální“ stranou jako ostatní (opět častý argument na české politické a publicistické scéně), a že tedy přestává být stranou antisystémovou. Strana podle Sartoriho zůstává antisystémovou, i když je její cíl v podstatě nedosažitelný.
- to ale neznamená, že taková strana přestává být nebezpečná:
- 1) nikdy si nemůžeme být absolutně jisti, že nenastanou příhodné podmínky a možnost uskutečnění cíle se nestane reálná"

výška, Práce obsahuje tabulky o rozsahu cca 1 strany.