1.

Úvod

2.	Strategie financování z vlastních zdrojů

3.	Strategie maximalizace dividend

4.	Smíšená strategie

5.	Mimořádné dividendy

6.	Dividendové akcie

7.	Výkup vlastních akcií

8.	Změna vlastnictví a kontroly společnosti

9.

Závěr

"Zákon zakazuje k výplatě podílů ze zisku tu část, která je určena k doplnění rezervního fondu.
Ani akcionáři samotní netvoří homogenní zájmovou skupinu. Část z nich již očekává dividendy a přeje si, aby jejich podíly na celkovém zisku byly, co nejvyšší. V každé společnosti existuje i skupina akcionářů preferujících zhodnocování majetkového podílu a dávající přednost majetkovým ziskům před běžným důchodem. Akcionářům v podstatě postačuje, aby jim zákon a stanovy společnosti umožňovaly vybrat kompetentní, kvalifikovaný managament a aby měli v ruce účinné nástroje kontroly jeho činnosti. To je ovšem jen prostředkem k dosažení hlavního cíle, kterým není kontrola jako taková, nýbrž maximální zhodnocení majetkového podílu tj. akcie. K tomuto zhodnocení dochází jednak prostřednictvím vyplácených podílů na dosaženém zisku tj. prostřednictvím dividend, jednak růstem tržních cen akcií. Vztahy mezi představenstvem a akcionáři budou dobré do té doby, dokud společnost bude vykazovat dobré hospodářské výsledky, dokud bude vyplácet trvale slušné dividendy a bude moci vykázat nadějnou perspektivu.

V praxi může podnik dosáhnout dvou forem zisku. Za prvé tzv."přebytek vytvořeného zisku", který je dotován tou částí zisku, která byla vytvořena hlavní či normmální činností podniku. Naproti tomu tzv."kapitálový zisk" vzniká z ostatních možných příčin, například přehodnocením pozemků na vyšší cenu, ziskem z odprodeje základních prostředků, prodáním akcií nad nominále a pod. Zde je třeba zpřesnit tezi, že dividenda se vyplácí z docíleného zisku a současně tak podtrhnout další rozdíl existujících dvou forem zisku. Dividenda se platí pouze z "normálního zisku", z "kapitálového zisku" nikoliv.

Výplaty dividend kontroluje správní rada, která dává rozhodnutí o placení dividend. Došlo-li k vyplacení dividend, ač vyplaceny být neměly (popř. měly být vyplaceny nižší) nemusí je akcionář vracet, přijal-li je v "dobré víře", že mu náleží. Otázka "dobré víry" je otázkou skutkovou, závisí na konkrétních okolnostech případu. Za zmínku stojí i to, že jednou vyhlášené dividendy v hotovosti správní rada již odvolat nemůže, zatímco rozhodnutí o emisi akciové dividendy může správní rada zrušit před skutečnou emisí.

Výška dividend závisí také na tom jaké akcie vlastníme. Zda vlastníme prioritní nebo obyčejné kmenové akcie. Prioritní akcie mají svým majitelům zajistit přednost při rozdělování zisku určeného procentem z časti zisku určené k rozdělení na dividendy, popř. zbyde-li po rozdělení části tohoto zisku ještě nějaká část, mohou mít prioritní akcie i nárok na rozdělení tohoto zbytku mezi sebe, jako tzv. superdividendu. Vydání prioritních akcií, výši prioritní dividendy a způsob dělení zisku mezi akcie kmenové a prioritní je třeba určit ve stanovách. Nevýhodou je, že prioritní akcie nesmí hlasovat na valné hromadě dokud se vyplácí prioritní dividenda. Zákon stanovuje prioritu výslovně pouze s přednostním právem na dividendu. Jiná práva jako např. právo "veta" existuje jen u zlaté akcie. Zákon vylučuje akcie úrokové. Dividenda se rozděluje mezi prioritní a kmenové akcie, buď rovnoměrně nebo nerovnoměrně. Při rovnoměrném dělení se nejprve oddělí část zisku připadající na prioritní akcionáře tak, že se odečte ze zisku suma ve výši určeného procenta ze souhrnu jmenovitých hodnot prioritních akcií (priorit. dividenda). Ze zůstatku se odečte suma ve výši určeného procenta ze souhrnu jmenovitých hodnot kmenových akcií (kmen. dividenda). Zůstatek po tomto odečtení se rozdělí rovnoměrně mezi všechny akcionáře. Při nerovnoměrném dělení se oddělí část zisku (stejně jako výše uvedeno) připadající na prioritní akcie a zůstatek se rozdělí mezi kmenové akcie."

Práce obsahuje tabulku.
Práce obsahuje hrubé pravopisné chyby a překlepy.
Práce pro předmět Peníze, banky a finanční trhy - Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné.