1.	Zaměření inovačních změn

2.	Staré a nové koncepce v plánování inovace

3.	Inovace jako investiční příležitost

Jestliže se společnosti chtějí zaměřit na sledování ekonomické efektivity inovačních změn, musí posilovat svůj interní znalostní potenciál s cílem vytvářet vysoký stupeň přidané hodnoty u svých produktů a služeb. V konečném důsledku se toto promítne do vyšší ziskovosti v případě produktu, tím možnosti získat dominantní postavení na trhu a v neposlední řadě pak do vybudování prostoru pro poskytování vyššího mzdového ohodnocení. Plánování a implementace efektivních inovačních strategií spolu s finančním řízením jsou základní dovednosti managementu přelomu XX. a XXI. století. Úspěšný podnikatelský subjekt je schopen uvědoměle vytvářet a budovat konkurenční výhody podpořené snahou o dokonalé poznání trhu. Svá rozhodnutí zaměřuje na vytváření vyšší přidané hodnoty u svých produktů při uplatnění relevantních metod řízení a organizování.
(tabulka)
Protože inovační činnosti nejsou obvykle jednoznačně vymezitelné procesy ohraničené jednoduchou technologickou výhodou, je zapotřebí přizpůsobit přístupy potřebám trhu a zdrojům společnosti. Neexistuje jediné řešení, které by bylo vhodné pro všechny oblasti podnikání a žádná společnost nebude omezovat své úvahy na jedinou z mnoha možností přístupu na trh. Každý typ inovační politiky nese s sebou rozdílné požadavky na organizační procesy a to jak strukturální, tak i finanční. Z pochopení potřeb trhu a odhalení zde vznikajících příležitostí má společnost za úkol stanovit svůj inovační potenciál selektivně pro každý typ inovace, pro každý trh a oblast produktu, kde společnost působí a s jeho pomocí definovat ty oblasti, kam se má společnost zaměřit, aby nejvíce zužitkovala své dostupné zdroje.
Inovační proces lze chápat rovněž jako investiční příležitost. Z pohledu strategického plánování je esenciální identifikovat problémy, které jsou zapříčiněny různými typy inovací ve vztahu k požadavkům na zdroje jak kapitálové, tak i znalostní a dovednostní ze strany lidského činitele, výši rizika, míru potenciální návratnosti projektu, požadavky na rychlost, se kterou musí být inovace uvedena na trh, problémy při controllingové činnosti inovačního procesu a konečně i nejlépe zvolenou strategii uvádění produktu na trh. Tento pragmatický přístup měří hodnotu inovace v čistých komerčních termínech při identifikaci organizačních potřeb a možných předností. Pokouší se definovat inovaci jako proces iniciovaný trhem, který směřuje k vytvoření konkurenční výhody a nikoli k některé formě transferu technologií."

Inovace v procesech strategického řízení 6/9. Práce obsahuje tabulku.