1.	Zlomeniny kostí

2.	Klasifikace zlomenin

3.	Hojení fraktury

4.	Volby fixace zlomeniny, způsoby léčby zlomenin

5.	Dlahování končetiny, závěsy a smyčky

6.	Biologická fixace fraktur

7.	Principy vnitřní fixace fraktur

8.	Implantáty a nástroje k vnitřní osteosyntéze

9.	Vyjmutí implantátů

10.	Zevní skeletní fixace (ESF)

11.	Akrylátový zevní skeletní fixátor (APEF)

12.	Systémy zevní skeletní fixace

13.	Péče u pacientů s ESF

14.	Komplikace spojené s ESF

15.	Kostní štěpy a indikace pro jejich použití

16.	Otevřená fraktura

17.	Infekce kosti – osteomyelitida -viz osken. papíry

18.	Komplikace hojení zlomenin

19.	Zlomeniny kostí u mladých zvířat

20.	Nemoci kostry jako celku

21.	Panostitis iuvenilis

22.	Hypertrofická osteodystrofie

23.	Hypertrofická pulmonální osteopatie

24.	Retence růstové chrupavky

25.	Kraniomandibulární ostepatie

26.	Osteochondrodysplazie

27.	Kostní cysty

28.	Tumory kostí

29., 30., 31. viz oskenované papíry

32.	Vývojová onemocnění kloubů

33.	Osteochondroza

34.	Septická artritida

35.	viz oskenované papíry

36.	Degenerativní onemocnění kloubu (artroza)

37.	Traumata kloubů

"KULHÁNÍ
= porucha harmonického průběhu fze kmitu a podpěru nebo v klidu porucha zatěžování končetin
klasifikace:
•kuhání ve fázi podpěru (retrakce) – projeví se když je končetina ve styku s podložkou
• ve fázi kmitu (protrakce) - projeví se kdy je končetina ve vzduchu
•smíšené (v kmitu i podpěru)
• nepravé – např. Když majitel strhává psa vodítkem
kulhá-li pes v kroku, měli bychom si ho nechat předvést i v klusu
všímat si zaúhlení kočetin a respektovat přitom plemenné rozdíly

Příčiny kulhání:
•bolestivé procesy (záněty, degenerativní onemocnění)
•mechanické překážky (ankylosa, kontraktury svalů)
•neurologické

kvantifikace kulhání:
0 – nekulhá
1 – mírné k. - v klidu odlehčuje postženou končetinu
2 – střední – kulhá v kroku
3 – nezatěžuje končetinu v kroku
4 – silné - nezatěžuje končetinu v klidu ani v kroku
5 – velmi silné – neochotně vstává, ujde maximálně 5 kroků a pak si musí lehnout

Vyšetření
Nacionale a anamnesa:
•jak dlouho, vznik náhlý nnebo pozvolný, vývoj
•pokud má intermitentní charakter – kulhá-li pes výrazněji v určité denní době nebo v souvislosti s určitým počasím, zhoršuje-li se po zátěži
•kulhá pořád na tu samou nohu nebo to střídá
•bylo už to léčeno a jaká byla reakce na terapii?
•Prostředí (možnost kontaktu s jinými zvířaty), dieta
•plemeno (baset – došlapuje celým chodidlem, pekinez – vybočené loketní klouby, pudl – kolena)
Vyšetření v pohybu:
•vždy první – před palpačním vyšetřením
•zepředu, zezadu, ze stran
•kulhání na hrudní kočetinu – v okamžiku kdy zatíží postiženou končetinu, zvedne hlavu
•kulhání na pánevní končetinu – zkrácená délka kroku, nese hlavu nízko
•postižení kyčle – vytáčí nebo pohupuje pánví (snaží se tak omezit pohyb v kyčelním kloubu)
Adspekce:
•kontury svalových skupin – porovnání protilehlých stran
•úhlení končetin


Palpace:
- vždy od distálního konce končetiny k proximálnímu
•povrchová – otok, zduření, teplota
•hluboká – specifcké hmaty
•manipulace s klouby – nestabilita, inkongruence, luxace, abnormální rozsah, bolestivost
Hrudní končetina:
prsty – flexe, extenze, torze, meziprstí, polštářky (rány, cizí tělesa), drápy (celistvost, velikost)
metakarpus – palpace sezamských kostí (zduření, krepitace, bolestivost)
karpus – flexe, extenze, torze, stabilita postoje
antebrachium - bolestivost, zduření, krepitace
loketní kloub – při vyšetřování se snait omezit pohyb v rameni - flexe, extenze, distenze kloubního pouzdra
humerus – bolestivost při tlaku na diafýzu a metafýzu (predisp. K panosteitidě)
ramenní kloub
– jednou rukou držet distální část humeru, druhou stabilisovat lopatku z kraniální strany – flexe, extenze
- diagnostícký hmat pro vyšetření šlachy bicepsu – natažení končetiny podél hrudníku kaudálně
•abdukce a addukce – jednou rukou se fixuje akromion a druhou se drží diafýza humeru (lupání je normální i u zdravých kloubů)
lopatka – zlomenina, odtržení od okolních svalů
Pánevní končetina:
prsty a metatarsus – analogie hrudní končetiny
tarsus – extenze, flexe, valgosia, varosita
bérec – tlak na prox úsek (panostitida)
koleno – flexe a extense s dlaní přiloženou na kloub (krepitace, lupnutí menisků...), palpace pately a kondylů
•luxace pately
•mediální – koleno do mírné flexe, prsty zvířete rotovat dovnitř, tlak palcem na lat. Hranu pately, snaha ji luxovat mediálně
•laterální – koleno do mírné flexe, prsty rotovat vně, tlakem působit na med plochu pately
•patela se za normálních okolností pohybuje medilně i laterálně, ale při patologickém procesu vyskočí z trochlea ossis femoris
instabilita postranních kolenních vazů
•mediální instabilita – mírná extenze, palec na hlavičku fibuly, ukazováček a prostředníček na med plochu kloubu, druhou rokou abdukce (addukce) tibie – nemělo by dojít k distrakci tibie od femuru
zkřížené vazy – vyšetření předozadní instability (zásuvkový příznak) – stojíme za zvířetem, ruce přiložíme co nejtěsněji na kosti, ukazovák jedné ruky na prox okraj pately, palec kaudálně na hlavičce fibuly, kloub držíme v mírné flexi, tibii zatlačíme dopředu a dozadu – nemělo by přitom dojít k rotaci kloubu - yšetření opakujeme v mírné flexi a extenzi – u většiny pacientů se zásuvkový příznak projeví ve flexi
•tibiální konpresní test: na průkaz ruptury předního zkříženého vazu – koleno v mírné flexi, pevně uchopit kondyly femuru s palcem na lat straně fibuly, druhou rukou uchopit metatarsus a provést flexi kloubu – ukazovákem ležícím podél lig patellae bychom mohli cítit posun tibie kraniálně směrem k femuru"

vysoká