"Jaroslav Seifert (1901 – 1986) byl český básník, spisovatel a novinář. Studoval na několik gymnáziích, ale studia nikdy nedokončil. Vstoupil v r. 1921 do Komunistické strany Československa, ze které byl však v r. 1924 vyloučen, protože podepsal Manifest sedmi a veřejně protestoval proti bolševizaci v novém vedení Komunistické strany. Byl jeden z první členů Charty 77 a v období normalizace byl nucen odejít do ústraní, protože kritizoval a bojoval proti komunistickému režimu a proti tehdejší politické situaci, která nastala v Československu. Ve své tvorbě byl ovlivněn proletářskou literaturou. Byl spoluzakladatelem poetismu. Byl mu udělen titul Národní umělec. V r. 1984 získal Nobelovu cenu za literaturu.
Další díla: básnická sbírka Na vlnách TSF, Slavík zpívá špatně, Vějíř Boženy Němcové
Současníci: Vítězslav Nezval, Karel Čapek, Ivan Olbracht
Doba: od konce 1. světové války až do období normalizace – 1. pol. 20. století a zasáhl i do 2. pol. 20. století
Evropa byla zdevastovaná po 1. světové válce. Když se Evropa začala vzpamatovávat z toho válečného konfliktu, vypukla 2. světová válka 1939 – 1945 – největší ozbrojený konflikt v dějinách lidstva. Ovlivnila světové dějiny a politiku. Německo a jeho spojenci válku prohráli. Po válce se do popředí dostaly dvě supervelmoci – Spojené státy americké a Sovětský svaz.
Světová literatura v 1. pol 20. století byla tematicky a žánrově velmi pestrá. Do popředí zájmu spisovatelů se dostala existenciální problematika, zmizela tabu a více se experimentuje s jazykem a jeho formou. Začalo se rozvíjet avantgardní umění. Vznikl poetismus, který je typický pouze pro českou literaturu, protože se nedostal za hranice naší země.
50. léta 20. století – studená válka, politické procesy
r. 1953 – smrt Gottwalda a Stalina – 1. vlna uvolnění
60. léta 20. století – 2. vlna uvolnění, Pražské jaro
r. 1968 – vpád vojsk varšavské smlouvy, okupace Československa
období normalizace – tvrdý komunistický režim, nesvoboda
Literatura v Československu se dělila:
a) oficiálně vydávaná literatura – autoři mohli vydávat
b) samizdatová – literatura režimu vzdorující, šířená vlastními prostředky
c) exilová vydávaná v zahraničí, protože autoři měli zakázáno publikovat ve své zemi

Maminka patří do lyriky (nemá děj). Je to básnická sbírka vzpomínkové a intimní lyriky (veršované, důraz na vzpomínky, pocity, náladu, dějová linie je potlačena).

U okna – maminka se dívala z okna a měla slzy v očích. Neřekla synovy, co se děje…
Večerní píseň – když měla maminka dobrou náladu, tak bylo doma hezky. Uměla krásně zpívat a ke spánku ukládala nejlépe ze všech
Vlaky – okolo domu jezdí vlaky a saze zašpiní zahrádku…
Maminčina kytice – báseň popisuje maminčinu svatební kytici
Maminčino zrcátko – maminka se dívala do zrcátka a upravovala si vlasy. Když zestárlo zrcátko, zestárla i maminka."