"Anton Pavlovič Čechov (1860 – 1904) byl ruský dramatik, povídkář a prozaik. O literaturu se zajímal již při studiu medicíny na univerzitě v Moskvě. Po studiích působil jako lékař. Zadarmo ošetřoval rolníky. Za epidemie a cholery pomáhal nemocným. Později lékařské praxe zanechal a začal se více věnovat literatuře. Přispíval do mnoha časopisů. Kritizoval carismus. Čechov vynikl vybroušeným stylem svých smutných humoresek a analytických povídek, v nichž zobrazoval konkrétní společenské problémy. Zajímali ho obyčejní lidé a všední situace. Byl mistrem v charakterizaci postav a v užití detailů. Čechov je po Dostojevském a Tolstém patrně nejuznávanějším klasikem ruské literatury.
Další díla: povídky Černý mnich, Chameleon, drama Višňový sad
Současníci: Otokar Březina, Oscar Wilde, Paul Verlain
Doba: přelom 19. a 20. století – rozvoj techniky, nové vynálezy. Narůstaly společenské problémy. Přestaly platit staré hodnoty, šířil se pesimismus a obavy z budoucnosti.
Vznikly nové umělecké směry – impresionismus (autoři se snažili zachytit všechny smysly, typická je bezprostřednost a spontánnost), symbolismus (těžká na pochopení, výrazovým prostředkem je jakýsi symbol), dekadence (pocity smutku, marnosti a úzkosti, využívá se erotika, násilí, smrt)

Dáma s psíčkem patří do epiky (má děj). Je to psychologická novela (kratšího rozsahu, příběh má rychlý spád a na konci je vypointována)
psychologická = hlavním tématem je psychický stav ústředních postav, zabývá se pocity a myšlenkami hlavních hrdinů
Umělecký směr: prolíná se více uměleckých směrů, prvky impresionismu (snaha zachytit jediný prchavý a neopakovatelný okamžik) nebo romantismu (důraz na city a fantazii)

Dmitrij Dmitrič Gurov pobýval na Jaltě už dva týdny, proto hned zbystřil, když zahlédl novou osobu. Jednoho dne zahlédl velice krásnou, mladou blondýnu a bílým špiclem. Všichni jí začali říkat dáma s psíčkem. Gurov byl ženatý, měl dceru a dva syny, ale svoji ženu nemiloval a podváděl ji. Nebylo mu ještě ani 40 let.
Jednou navečer obědval v zahradě a dáma s psíčkem si přisedla k vedlejšímu stolu. Dáma se mu velice líbila, proto se s ní seznámil. Špicl na něj vrčel, ale dáma říkala, že nekouše. Gurov mu dal kost. Gurov si s dámou velice rozuměl. Dozvěděl se, že na Jaltu přijela před pěti dny. Společně poobědvali a pak se vydali na procházku, kde si dlouho povídali. Gurov vyprávěl o svém životě. Říkal jí, že pracuje v bance, ale je vystudovaný filolog. Pokoušel se dokonce zpívat v opeře, ale toho nakonec nechal. V Moskvě má dva domy. O dámě s psíčkem se dozvěděl, že se jmenuje Anna Sergejevna. Pochází z Petrohradu, ale nyní žije v S. se svým manželem. Na Jaltě pobude alespoň měsíc a pak za ní přijede manžel.
Gurovovi se Anna velice zalíbila. Často na ni vzpomínal a představoval si její štíhlý krk a krásné šedé oči. Týden po jejich seznámení si zašli do restaurace. Pak se vydali opět na procházku po molu. Gurov ji objal a políbil. Poté šli do pokoje Anny. Gurov byl dojat její krásou. Anna byla však na sebe naštvaná a litovala, že zradila svého manžela. Nakonec se šli ještě společně projít. Dmitrij si přečetl na tabuli v domě, kde bydlela, že její příjmení je von Dideritz. Dědeček její muže byl Němec.
Anna se s Dimitrijem scházela hodně často. Padli si do oka. Společně podnikali různé výlety. Trávili spolu celý měsíc, jenže měl přijet její manžel. Nakonec musel zůstat její manžel doma, protože měl nemocné oči a tak se Anna musela vrátit k němu domů. Gurov byl zamilovaný do Anny a ona do něj. Museli se však rozloučit a Anna odjela za svým mužem."

Hotelová škola Třebíč