1.	Život Ivana Olbrachta

2.	Další díla autora

3.	Kontext doby

4.	Literární druh

5.	Literární žánr

6.Téma díla

7.	Hlavní myšlenka díla

8.	Hlavní postavy a jejich charakteristika

9.	Jazykové prostředky

10.	Kompozice díla

11.Lokace děje

12.	Obsah díla

"Ivan Olbracht
- vlastním jménem Kamil Zeman
- narozen v Semilech 6.1.1882
- otec byl advokát a spisovatel
- vystudoval gymnasium ve Dvoře Králové, krátce studoval v Berlíně a práva v Praze, studia nedokončil a dal se na dráhu novinářskou
- pracoval v komunistické straně
- pobýval často na Zakarpatské Ukrajině
- zemřel v Praze 30.12.1952
- jeho první kniha byly povídky O zlých samotářích v roce 1913
- ve světě povídek a románů Ivana Olbrachta potkáme téměř vždy postavu samotáře. Někdy je to člověk zlý a zoufale bezmocný jindy osamocený a nedůvěřivý, někdy zavřený ve vězení, pouze vyjmečně dokáže ze své samoty vyjít.
- V jeho próze vládne atmosféra vážná, moudrá, krutá, kde vystupuje hrdina sám a sám se potýká se svým tragickým údělem, ale jeho pokusy o změnu nebo únik jsou většinou marné.
- Pro Olbrachta bylo typické, že si vybíral prostředí dosud neznámá a pečlivě je studoval a s přesností je dovedl zachytit.
- Ve vypravování o Nikolovi je oním samotářem loupežník. Dílo je psáno podle skutečné postavy bandity, s některými postavami z knihy se Olbracht sám seznámil. O Nikolovi se ví jeho poslední 2 roky, které byly zakončeny jeho smrtí.

- Sám Olbracht označil toto dílo za vypravování, ale jelikož je v knize příliš krutosti a nemilosrdnosti říká se, že je to balada.
- Děj se odehrává v tajemném kraji Zakarpatské Ukrajiny. Prý se v něm ještě potulují víly a vlkodlaci, čarodějnice a jiné, jak se můžeme konkrétně dočíst z části knihy o tom, jak Nikola k neprůstřelnosti přišel.
- Nikola údajně zemřel 16.8.1921 a Ivan Olbracht sepsal jeho příběh o 10 let později.
- Kouzlo knihy spočívá i v tom, že se mýtizující lidová fantazie prolíná s realitou, čteme jakousi legendu, ze které se něco při vyprávění vytratilo a něco naopak přibylo.
- Olbracht také dovedl vyjádřit všechno poznání epicky = postavami a dějem. Např. jak tehdy žila vesnice, jak v ní chudli dřevorubci a pastevci, v jaké izolaci byli Židé, o jejich zvycích, myšlení a pýše apod.
- Vypráví o tom, jak se jeden z autorových nejslavnějších samotářů stal loupežníkem “na vlastní pěst“, protože jinou cestu pro svobodu neznal.
- Vypravěče není v příběhu nijak výrazně vidět, autorova epická výpravnost spočívala i v tom že, autor tlumočí cizí děje, mluví o postavách a konfliktech a sám nijak nevystupuje.

Další díla : O zlých samotářích, Žalář nejtemnější, Anna proletářka

Kontext, ve kterém autor žil a tvořil : próza 30. let – socialistický realismus (autoři zobrazovali stav české společnosti optikou levicového smýšlení a třídních rozdílů, požadovali revoluci a změnu nastavení společnosti)
Marie Mejerová – Náměstí republiky, Siréna, Robinsonka
Marie Pujmanová – Pacientka doktora Hegla, Lidé na křižovatce, Hra s ohněm"