"Samuel Beckett (1906 – 1989) byl irský dramatik a prozaik. Po dokončení studia na vysoké škole působil jako učitel. O rok později odjel do Francie, kde působil na pařížské univerzitě Sorbonna. Před druhou světovou válkou se odstěhoval do Francie. Během války se musel ukrývat, protože se angažoval v protifašistickém hnutí. V r. 1969 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.
Beckett je jeden z nejvýznamnějších představitelů absurdního dramatu.
Další díla: divadelní hry Šťastné dny nebo Katastrofa (speciálně pro Václava Havla, zabývala se tématem disidentů)
Současníci: Alberto Moravia, Albert Camus, George Orwell
Doba: 2. pol. 20. století – období po 2. světové válce. Po válce se do popředí dostaly dvě supervelmoci – Spojené státy americké a Sovětský svaz.
Válka se stala významným tématem literatur všech zemí, které byli 2. světovou válkou zasaženi. Autoři ve svých dílech protestovali proti válce, oslavovali hrdinství, statečnost, odvahu, ale i strach, zbabělost nebo kolaboraci. Dále se rozvíjel existencialismus, neorealismus, avantgardní a postmoderní literatura.

Čekání na Godota je absurdní drama (divadelní hra, která zobrazuje skutečnost nesmyslnou, odstraňuje souvislé děje, opomíjí charakteristiky postav a ignoruje tradiční stavbu dramatu. Hra je laděna tragikomedicky, časté jsou groteskní prvky a černý humor. Absurdní drama vypovídá o bezmoci osamělého člověka, který ztrácí schopnost dorozumět se s ostatními lidmi)

Ústřední dvojici tvoří tuláci Estragon a Vladimir, s nimiž se dvakrát setkají pan Pozzo s otrokem Luckym. Veškeré postavy záměrně postrádají veškerou charakteristiku, nemají jasnou minulost ani budoucnost.

PRVNÍ JEDNÁNÍ
Dva tuláci, Estragon a Vladimir se spolu setkávají na venkovské cestě pod stromem. Oba muži spolu vedou chaotický dialog bez hlavy a paty. Společně čekají na Godota, která á rozhodnout o jejich budoucnosti. Neví, kdo ten Godot je, kde přesně na něj mají čekat a ani neví, jak jim vlastně pomůže. Jejich rozhovor je přerušen příchodem Pozza s bičem a jeho sluhy Luckyho. Pozzo vede svého otroka jako psa, přivázaného za provaz. Pozzo je sadistický, namyšlený a zlý. Lucky je poníženou osobou, která plní přání svého pána. Estragon s Vladimirem se dají s Pozzem do řeči. Později Pozzo s Luckym odchází. Po nich se dostavuje chlapec, který jim oznamuje, že Godot nepřijde, ale že se dostaví zítra.
DRUHÉ JEDNÁNÍ
Druhý den přijdou Vladimir s Estragonem na stejné místo. Opět vedou mezi sebou absurdní rozhovor. Společně čekají na Godota, který zatím stále nepřichází. Objeví se Pozzo s Luckym. Tentokrát je však Pozzo slepý a je závislý na pomoci Luckyho a ani jeden z nich si nevzpomíná, že se s Vladimirem a Estragonem včera viděla. Po chvíli Lucky s Pozzem odchází. Godot stále nepřichází a oba dva tuláci jsou zoufalí a začínají diskutovat o sebevraždě, která se jim nepodaří uskutečnit. Na konci jednání přichází opět chlapec, který pánům oznamuje, že Godot nepřijde, ale že přijde zítra."