I. Úvod
II. Autor
III. Postavy
IV. Kompozice a Jazyk
V. Děj
VI. Okolnosti vzniku a vliv díla
VII. Závěr

"Autor
PhDr. Karel Čapek (9. ledna 1890, Malé Svatoňovice – 25. prosince 1938, Praha) byl český spisovatel, intelektuál, novinář, dramatik, překladatel a fotograf.
Narodil se v Malých Svatoňovicích v rodině lékaře Antonína Čapka. Matka sbírala slovesný folklor. S rodiči se brzy přestěhoval do Úpice.. V Úpici také absolvoval základní školu Na Blahovce, která byla později, po Karlově smrti, přejmenována na Základní školu bratří Čapků. Poté studoval na gymnáziu v Hradci Králové, odkud musel (po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku) přestoupit na gymnázium v Brně. Roku 1915 ukončil studium na Filosofické fakultě UK v Praze, poté studoval filosofii v Berlíně a Paříži.
Pro svou nemoc nebyl odveden do armády a nemusel bojovat v první světové válce, přesto byl touto válkou velmi ovlivněn. Po ukončení studia krátce působil jako vychovatel v šlechtické rodině (v roce 1917 byl domácím učitelem Prokopa Lažanského na zámku Chyše), brzy však přešel k novinařině. Jako vychovatel údajně působil pouze tři měsíce. Působil jako redaktor v několika časopisech: Národních listy (1917–1921), Nebojsa (1918–1920), Lidové noviny (od r. 1921). Z Národních listů odešel v roce 1921 na protest proti vyloučení svého bratra z redakce a proti politickému (protimasarykovskému) směřování listu. V letech 1921–1923 byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla. V letech 1925–1933 byl prvním předsedou Československého PEN klubu. 26. srpna 1935 se na vinohradské radnici oženil s herečkou a dlouholetou přítelkyní Olgou Scheinpflugovou.
Mnichovská dohoda a po ní následující kapitulace znamenaly pro Karla Čapka zhroucení jeho dosavadního světa a osobní tragédii. Po vzpamatování se z prvotního šoku se snažil o ospravedlnění vládních a prezidentových kroků v situaci, která dle Čapka nenabízela jiná ospravedlnitelná řešení. Jako nemístné viděl v tehdejší situaci hledání viníků. Snažil se svou činností zabránit rozdělení národa a usiloval o jeho jednotu. Po abdikaci prezidenta Beneše se však stal jediným viditelným symbolem první republiky a často plnil roli „obětního beránka“. Součástí této kampaně se tak stávaly nejen četné urážlivé anonymní dopisy a telefonáty, ale i vytloukání oken Čapkova domu apod. V reakci na útoky na svou osobu zveřejnil úvahu s názvem: Jak to bylo otištěnou 26. listopadu 1938 v Lidových novinách, kde se pokusil vysvětlit své aktivity v roce 1938.
Poslední tři roky svého života prožil ve Staré Huti u Dobříše. Dnes je zde jeho památník. Zemřel na plicní edém několik měsíců před plánovaným zatčením gestapem. Byl pohřben na vyšehradském hřbitově v Praze. Roku 1995 mu byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka.




Postavy
Dr. Galén – lékař chudých, který objevil lék na bílou nemoc. Má však veliké ideály o míru a nehodlá svůj lék poskytnout lidem (kromě chudých), dokud jej nebude dosaženo. Stojí před dilematem mezi svou lékařskou přísahou, že bude zachraňovat všechny nemocné, a svou touhou po míru. Odvážný, laskavý, pomáhá druhým.
Maršál – fanatický vůdce svého národa, vítězství ve válce je pro něj nejvyšší hodnotou. Bezohledný, krutý, zlý, úzkoprsý, bezhlavě hájící své ideály, panovačný
Dvorní rada /prof. dr. Sigelius – vedoucí Lilienthalovy kliniky, na které Galén zkouší výsledky svého léku. Je to typ vědeckého pracovníka, který se slovem „věda“ neustále ohání. Panovačný, nekompromisní, tvrdý až bezohledný.
Baron Krüg – majitel továrny na výrobu zbraní, statečný a čestný člověk plnící rozkazy
Syn barona Krüga, dcera Maršála Anetta – rozumní mladí lidé, kteří přemlouvají maršála k vyhlášení světového míru
První asistent kliniky
Druhý asistent
První, druhý, třetí a čtvrtý doktor
Generál
Ministr zdravotnictví
Lékaři, ošetřovatelé, novináři, suita, otec, matka, dcera, syn a další."