Bible

1.	Starý zákon

2.	Nový zákon

3.

Poselství

"Bible
je soubor knih, které křesťanství a judaismus považuje za posvátné. Bible je označována též jako Písmo svaté. Lze se také setkat s označením Kniha knih.
První část Bible tvoří Starý zákon, který obsahuje soubor posvátných knih, který křesťané převzali z judaismu. Tato část spisů je oběma náboženstvím společná, Ve 3. století př. n. l. byl pořízen překlad hebrejské bible do helénistické řečtiny (koiné) zvaný podle počtu překladatelů Septuaginta, a tuto verzi většinou používali první křesťané. Starý zákon byl původně převážně napsaný v hebrejštině, malá část aramejsky.
Druhá část Bible, Nový zákon, je pouze křesťanská a na Starý zákon navazuje; podle víry všech křesťanských církví je vlastní obsah Nového zákona, totiž zpráva o Ježíši Kristu, naplněním očekávání starozákonních spisů. Původním jazykem Nového zákona je helénistická řečtina koiné.
Slovo „bible“ pochází z řečtiny (slovo biblos – označuje papyrový svitek). Papyrové svitky velkou měrou vyráběli Féničané
Biblické spisy jsou jak v chápání judaismu, tak v křesťanském chápání sbírkou svědectví o Božím zjevení, neboli o lidské zkušenosti s Bohem. Církev měla v celých svých dějinách k Písmu svatému úctu, neboť věří, že se v textech Písma setkává s Božím slovem. Bůh si, jak věří křesťané, vybral lidské autory k jejich sepsání a skrze ně na sepsání textu působil. Proto také církev věří, že to, co biblické spisy tvrdí, je spolehlivé, věrné, bez omylu a pravdivé.
V běžných biblických vydáních je text každé knihy dělen na kapitoly a každá kapitola na verše.
Bible je nejpřekládanější knihou na světě. V roce 2009 byla alespoň část Bible přeložena do 2454 jazyků
Současná historická věda stále řeší vztah Bible a historie. Některé části Bible uznává za historicky správné, jiné nikoli."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ