"Středověk v Evropě je poznamenán nadvládou teologie, obzvláště křesťanství. Křesťanství pěstovalo v člověku přesvědčení o závislosti na boží vůli, smysl života spatřovalo ve vztahu člověka k Bohu a lidský život chápalo jako přípravu na život posmrtný. Literatura zpočátku sloužila křesťanství a teprve postupně do ní pronikaly světské prvky. Ve středověku se rozvíjí feudalismus. Symbolem feudální moci se ve středověku stávají opevněné hrady. Okolo každého hradu se rozkládalo panství, v němž byly dva druhy pozemků – jednak pozemky ve vlastnictví pána, jednak pozemky, které pán pronajímal vesničanům. Královská moc byla oslabena ve prospěch feudálů, kteří měli právo vybírat daně, razit mince, povolávat do vojska, soudit, donucovat ke službě či trestat. Asi 20% vesničanů tvořili nevolníci – lidé patřící vrchnosti a nemající žádná práva. Děti byly brzy po narození křtěny. Chlapci ze šlechtických rodů zůstávali v mateřské péči 7 let, pak se začalo s jejich výchovou /byla velmi různá – např. mezi feudály 13.století byli lidé negramotní i velmi vzdělaní, častá byla výchova k válečnému řemeslu/. Dívky zůstávaly na rodném hradě až do sňatku / učily se číst, počítat, tkát, zpívat a vést domácnost/.
Slavné byly ve středověku zejména dvory v jižní Francii – odtud také pocházejí první trubadúři – jejich díla souvisejí s tzv. dvorskou lyrikou – druh tvorby, pro kterou je typické pojetí lásky jako služby milované, ale už provdané paní / v prostředí šlechtických dvorů vznikala totiž tato tvorba na objednávku feudálních pánů/. Často se v ní objevovaly motivy neopětovaného milostného citu,nevyslyšené touhy a smutku muže.
Středověká města začala nabývat na významu až ve 12. a 13. st. Na počátku 14. st. byla největším městem Paříž. Společnou radostí měst byly slavnosti, karnevaly nebo divadelní představení.
Hrdinské národní eposy
zachovaly se v celé řadě národních literatur, vycházely z antických vzorů
Anglie
Beowulf
/8.st./ - nejstarší zápis je z roku 1000, veršovaná skladba
líčí hrdinské skutky gaetského krále Beowulfa, který přemohl obludu Grendela, jež 12 let požírala hodovníky u dánského krále, pak i její matku v podmořské sluji, ale ke stáru zahynul v souboji s ohnivým drakem, který střežil zakletý poklad hrůzostrašné výjevy v básni


Francie
Píseň o Rolandovi
/11. – 12.st./, rukopis objeven 1832
tématem je slavná bitva v Pyrenejích, kterou vedl r. 778 zadní voj vojska krále Karla Velikého vedený Rolandem proti mnohonásobné přesile
nepřáteli byli Baskové – v Písni o Rolandovi jsou to pohanští Arabové /Saracéni/, aby výprava mohla být líčena jako hrdinské tažení křesťanů proti nevěřícím
Roland se udatně bije, odmítne zatroubením na kouzelný roh Olifant přivolat královu pomoc, umírá, stává se vzorem cti a statečnosti"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ