"Za nejstarší evropský architektonický sloh je považován sloh románský. Jeho název vyjadřuje fakt, že vzorem této architektuře byly budovy vystavěné ještě za existence římské říše, od začátku 11. až do pol. 13. století.– především v samotné Itálii, ale i v Galii, tedy ve Francii, popřípadě v jižním Německu. Postupně však tento sloh přicházel i do dalších a mnohem odlehlejších míst Evropy, kam jej s sebou přinášela katolická církev. Existence románských památek tudíž vždy dosvědčuje vazby dané země či lokality na západní evropskou kulturu. Na naše území se románský sloh dostává s jistým zpožděním (např. oproti sousednímu Německu), avšak velmi brzy se zde zabydluje a stává se oficiálním stavebním stylem vládnoucí nobility – především pak opět katolické církve.Charakteristické pro románský sloh byly kamenné a cihlové stavby, převážně ovšem pouze církevní, poněvadž světské kamenné stavby byly v tomto období spíše výjimkou. Klasickými typy těchto církevních staveb jsou rotundy, tribunové kostely a baziliky.

Rotunda je základním druhem předrománské i románské svatyně. Je to centrální stavba kruhového půdorysu s půlkruhovými apsidami a někdy i se štíhlou válcovou věží. Starší rotundy měly plochý strop a jejich apsidy byly zaklenuty tzv. konchou. Rotundu v pozdější době pak v blízkosti panských sídel nahradil tzv. tribunový, neboli emporový kostel. Tribunový kostel je jednolodní stavba obdélníkového půdorysu na jedné straně s půlkruhovou apsidou a na protilehlé straně s hranolovou věží. Jeho typickým prvkem je vnitřní tribuna (empora), která byla portálem v patře a dřevěným můstkem často napojena často přímo na panské sídlo – tzv. palác (zde se nejedná o městský aristokratický palác, ale obecně o obytnou budovu v rámci opevněného šlechtického sídla)."

Práce obsahuje fotografie o rozsahu cca 2,5 stran.