"Názory Marxe, Webera a rady dalších měli na myšleni o osudu tradice, jez přišlo po nich, formativní vliv. Teorie modernizace, které se rozvíjeli v padesátých a šedesátých letech dvacátého století, povazovali za samozřejmý široce pojaty protiklad mezi ,,tradičními‘‘ a ,,moderními‘‘ společnostmi a v zásadě předpokládaly, ze při dodrženi správných podmínek je pohyb ze starší do mladší společnosti jednosměrným procesem společenské změny. Později ale nabídli sociální teoretikové, jako je Ulrich, Bek nebo Antény Giddens, o něco zdrzenlivejsi pohled na věc. Poukázali na to, ze v ranních fázích modernizace záviselo mnoho institucích zcela zásadním způsobem na tradicích, jež byly příznačné pro před moderní společnosti - tak na příklad organizace rané moderní výroby závisela do značeny míry na pokračovaní tradičních forem rodinného života. Ale s tím, jak proces modernizace vstupuje do pokrocilejsich fázi svého vývoje, drive existující tradice jsou stale výrazněji oslabovaný: společnosti se detradycionalizuji. Tradiční zvyky z moderního světa z cela nevymizely, ale jejich postaveni je jitým zpusonem promenuje. Jsou měně vnímáni jako samozřejmost a jsou méně ustálené, neboť se stale vice stávají předmětem veřejného zkoumáni a debat, což na ne má rozklady účinek. Jakmile musí tradice obhajovat svou existence a svůj smysl, straceji postaveni nezpochybňované pravdy. Presto mohou v různých podobách přezívat: mohou se například přeměnit do nějaké podoby fundamentalismu, který odmítá všechny výzvy k tomu, aby se obhájil, a hledá na pozadí všeobecných pochyb cestu, jak znovu nastolit nedotknutelný charakter tradice.



Nehodlám tedy dal probrat náhledy jednotlivých teoretiku. Základní otázku kterou jejich dílo klade: byl rozvoj moderních poslecnosti doprovázen úpadkem role tradice v životě společnosti. I když klasičtí i současní sociální teoretici odpovídají na tuto otázku kladné, a z mého pohledu v sobe taková odpověď skryta dva významně problémy. První spociva v tom, ze je tezke pochopit, proč si jisté tradice a tradičný soubory představ a presvedceni uchovávají svůj vyznám i na sklonku dvacátého století. Pokud bylo tradicím souzeno, aby je rozvoj moderních společnosti smetl, proč zustavaji tradice- včetně nabozenskych kréd a zvyku- tak výrazným rysem soucaneho společenského života. Ti, kteří se důsledně drzí obecné hypotenzi o úpadku tradic, si pretrvavani či dokonce oziveci tradičních představ těžko dokaž vyložit jinak než jako regresi či reakci. Zastánci obecné hypotézy o úpadku mohou totiž vnímat prezivani tradic pouze jako návrat do minulosti, jako utociste duse, jako pokus nevzdávat se neceho, co je odsouzeno k zániku. Stoji ale za úvahu, jestli tento přístup není tak trochu namyšlený. Dokáže totiž tradici vnímat toliko jako dědictví minulosti, pozůstatek dávných casu, a tím vylučuje tu možnost, ze by tradice mohla nějakým způsobem zůstat nepilnou součásti současnosti."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ